V archeologické sbírce holešovského muzea je uloženo sto osmdesát devět hrotů z různých etap vývoje člověka.

„Sto padesát osm z nich pochází z klíčových vykopávek z nitranského pohřebiště Holešov – Zdražilovsko (dnešní průmyslová zóna). Většina z těchto šipek byla prokazatelnou zbraní k zabíjení. Potvrzuje to neobvyklý experiment, ke kterému si vědci holešovskou sbírku půjčili,“ uvedla mluvčí Městského kulturního střediska Dana Podhajská.

Balistická 3D analýza a balistický experiment prokázaly, že šipky byly specializované na rotaci v tkáních, způsobovaly radiální trhliny a měly cíl povalit. Nedaly se z rány snadno vytáhnout, měly v ní zůstat a způsobit infekci. Vysvětluje to Ludmila Kaňáková z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně a upřesňuje, že mluvíme o období 2200–1900 let před Kristem.

Lustry v holešovském zámku váží téměř 300 kilo.
Váží téměř 300 kilo a svítí "ledkami". Lustry z holešovského zámku jsou unikátní

Archeologové sice mají jen málo dokladů o válečných střetnutích v době pravěku, domnívají se však, že mohlo jít o skupiny lukostřelců, které provázely a chránily karavany převážející přes Karpaty suroviny. Zejména kovy nebo třeba jantar. Vysvětlovalo by to jejich vysokou mobilitu, kterou doložila traseologie a transportní experiment brněnských vědců.

Na šipkách našli výrazné stopy způsobené přenosem v zádovém toulci odpovídající stovkám kilometrů v krátkém čase. Podle Ludmily Kaňákové se šipky střelbou rychle ničily, v průměru se ulomily při prvním až třetím zásahu. Mezi vyrobením a poškozením tedy lukostřelci urazili desítky až stovky kilometrů a vědci ví, že nešli, ale běželi.

Bojovníci si šipky vyráběli sami z kamenů, které mají po rozštípnutí ostré hrany, to znamená ze silicitů, známých také pod označením pazourky.

„Nosili je u sebe a když měli čas, šipky opravovali a ostřili. O své zbraně se zkrátka starali stejně jak jiní bojovníci. Tyto nitranské lukostřelce si tedy můžeme představit jako malé, dobře organizované a soběstačné jednotky, které se velmi rychle a nenápadně pohybovaly krajinou západního předhůří Karpat a které byly v případě střetnutí fatální,“ doplnila Dana Podhajská, podle které je zajímavé také to, že některé šipky ve sbírce jsou vyrobené z hornin pocházejících z míst stovky kilometrů vzdálených od Holešova. Například z Krumlovského lesa nebo z oblasti Krakova.

Archeologové zkoumají mezi Rymicemi a Roštěním na Kroměřížsku unikátní pohřebiště germánských bojovníků.
Archeologové zkoumají na Kroměřížsku unikátní pohřebiště germánských bojovníků

Jak se dostaly na Holešovsko? Jan Machala nabízí vysvětlení, tedy další zajímavý úhel pohledu na naše předky…

„Lukostřelci mohli tyto oblasti navštěvovat, mohli také obchodovat s někým, kdo se tam pohyboval. Nedaleko Holešovska se nachází Moravská brána, údolí, které propojuje údolí Moravy se severní Evropou a bylo nejvýznamnějším pravěkým koridorem ve střední Evropě,“ uvedl Jan Machala z holešovského muzea a galerie.

„V případě krakovského pazourku mohl horniny také přinést ledovec během poslední doby ledové. Nicméně odborníci z Brna zmiňují také to, že některé hroty byly vyrobeny z jiných, mnohem starších nástrojů. To znamená, že vhodné kameny na Holešovsko přinesli lidé již v době kamenné a lidé v době bronzové je o tisíc let později našli a udělali z nich drobnější nástroje. Třeba hroty šípů,“ dodal Machala.

Z Brna do Holešova se sbírka vrátila po čtyřech letech zkoumání loni před Vánocemi. „Muzejníci šipky opět uložili do depozitu a je jisté, že je vystaví v rámci připravované stálé expozice Městského muzea a galerie v Holešově,“ prozradila Dana Podhajská.

Kosterní pohřebiště ze starší doby bronzové bylo v oblasti dnešní holešovské průmyslové zóny náhodně odkryto v roce 1950 při hloubení odvodňovacího kanálu.

„V první fázi výzkumu bylo odkryto 35 hrobů, v letech 1964 až 1970 dalších 385 hrobů. Lokalita se tak stala největším moravským pohřebištěm ze starší doby bronzové a současně největším pohřebištěm celého východního přikarpatského komplexu, známého též jako nitranská kultura. Z těchto hrobů pocházejí i naše šipky. Kostry je měly rozházené kolem těl i za zády. Vědci se proto domnívají, že ležely v toulcích. Jeden z projektilů měl mrtvý dokonce zabodnutý v pravé ruce,“ uzavřela mluvčí.