Firma ji vybudovala pro své zaměstnance ze vzdálených míst, nyní už ale není potřeba. Nevyužívá se a chátrá. „Budovu chceme prodat, už tři roky o tom jednáme. Nic bližšího říct nemohu, jen tolik, že jednáme s více subjekty,“ řekl Deníku generální ředitel společnosti TON Petr Koutský.

Někoho při pohledu na pomalu pustnoucí stavbu možná napadne, jestli svým stavem neohrožuje kolemjdoucí. Vlastnická firma ale uklidňuje, že tomu tak není, a za pravdu jí dává i město.

„Žádné přímé ohrožení zdraví určitě nehrozí, jinak by stavební úřad už samozřejmě konal,“ poznamenal starosta města Zdeněk Pánek.

Konstrukce je podle něj ocelová a její zřícení tak určitě nehrozí. Mezi zájemci o koupi byla ostatně před pár lety i radnice.

„Uvažovali jsme o odkoupení, ale rekonstrukci jsme zavrhli, protože by bylo nutné vynaložit velké finanční prostředky, asi třicet milionů korun,“ vysvětlil Pánek.

Nyní už podle něj město o koupi budovy neuvažuje, a její budoucnost tak závisí na tom, kdo ji odkoupí. Zájemci chtěli na jejím místě například vybudovat market, řadě místních se to ale příliš nezamlouvá.

„Ten věžák je v mých očích jedním ze symbolů Bystřice. Nedokážu si představit, že bych ho tady při každodenní cestě do práce neviděla,“ vylíčila například čtyřiatřicetiletá Lenka Čižmárová z Bystřice pod Hostýnem.

Uznala však, že kdyby začal být nebezpečný, měl by se strhnout. Podobně se k otázce bourání bývalé ubytovny staví i řada dalších lidí.

„Stojí tu jako důkaz toho, jak se ve městě kdysi dařilo podnikání. Přál bych si, aby se věžák obnovil, a byl z něj třeba motel. Ovšem jsem skeptický, je mi jasné, že se na devadesát procent strhne,“ konstatoval další z obyvatel Bystřice, jednačtyřicetiletý Petr Mitásek.

NA OKRAJ: Proč o tom píšete? Protože to lidi zajímá

Rozhovor s generálním ředitelem TONu se mírně protáhl, protože stále nemohl pochopit, proč chci psát o budově, která je v soukromém vlastnictví, do kterého by nikomu nemělo nic být. Vysvětlovala jsem, že v ní spousta bystřických obyvatel vidí symbol a zajímá je, jak to s ní bude dál, a že není smyslem článku „rýpat“. Snad už mi věří.

Šárka Vavříková