Začátky hulínského Klub café baru se datují do roku 2018. „Předtím jsme měli dva roky na místním nádraží trochu hipsterský bar, který byl taková naše mateřská škola, kde jsme se doučili všechno potřebné,“ začíná vyprávět majitel baru Karel Souček s tím, že když přebíral současné prostory v Městském kulturním centru (MKC), bylo jasné, že z toho nebude typická hospoda.

„Já jsem už dopředu všem řekl, že když v těchto prostorech máme něco rozjet, tak chceme ať to má nějakou formu. Že lidem ukážeme, že ten chlast není jen chlast. Proto je to tady spíš o celkové atmosféře,“ dodává majitel baru.

Do úplně neprobádaných vod se ale nevydal. „Ještě dříve jsem v MKC připravoval gurmánský klub, organizoval jsem degustace, kde si lidé chodili ochutnat kávu, víno a další. Takže jsme věděli, že tady o to je zájem,“ přiznává Souček.

Jenže později přišel tvrdý náraz. „Ono aplikovat tu myšlenku ze skupiny dvaceti lidí, kteří na ty původní degustace chodili, na širokou veřejnost nebylo vůbec snadné. Nejprve jsme doslova vyměnili štamgasty, kteří tady chodili. Před námi tu totiž byla nonstopka. Tomu jsme dali stopku, končí se o půlnoci a hotovo. No a dneska tady chodí úplně jiní lidi,“ dodává Souček s tím, že jeho bar nenavštěvují jen lidé z blízkého okolí.

„Další podobné degustační bary jsou ve Zlíně a Olomouci. My jsme tudíž pomyslný střed mezi nimi. Takže sem jezdí lidé z Kroměříže, Otrokovic, Holešova, ale i z Přerova a okolí,“ vysvětluje.

Bar, který vzdělává

Podle Součka je dalším důležitou funkcí baru také vzdělávání.

„Dlouhodobě pořádáme různé degustace a snažíme se lidi v tomto ohledu vzdělávat. Je to o tom, že si u nás něco vyzkoušejí a pak mi často i padesátníci říkají, že byli někde na dovolené a nejsou tam za osly, protože už vědí, jak chutná třeba Grand Marnier a další. A to je rozdíl oproti tomu, kdybychom byli nějaká klasická nálevna. To by každý věděl akorát jak chutná Jelzin nebo Jägermeister,“ připomíná Souček.

Návštěvníci Klub café baru se dělí do dvou táborů. „Whiskaři a rumaři. Ti whiskaři jsou víc fandové toho pití, kdežto rumaři jsou zase větší labužníci. Je nezajímá ani tak ten původ, výroba, nebo proč to tak je, ale spíše ta chuť – jak je ten rum sladký nebo jak je kořeněný. Rumařů je u nás víc, ale nedá se říct, že by s druhou skupinou válčili. Spíš někteří z toho rumu později přecházejí k whisky,“ popisuje.

Okolo 500 lahví

Ani jedna skupina si ale nemůže stěžovat malý výběr pití – bar má totiž v nabídce okolo pěti stovek lahví. A jak už to tak bývá – co láhev, to jiný druh. Od zmíněného rumu, whisky, tequilly přes koňak, gin a další.

„Ale není o tom, že když máme 500 lahví, tak jsme tady všichni alkoholici. Ano, lidé se tady opijí, ale není to tak, že by jeli nadoraz. A když už k něčemu takovému dojde, tak toho dotyčného upozorníme a odejde,“ říká Souček, podle kterého jsou návštěvníci baru spíše gurmáni a degustátoři.

„To je ta hlavní skupina, která si dá něco zajímavého a k tomu si něco zobnou. Ale častokrát si u nás prostě jen dvě holky dají koktejl - přijdou tady, protože ví, že u nás v pátek večer nikdo nebude vyřvávat a otravovat. Že to tady má nějakou kulturu,“ dodává.

Karel Souček je zároveň jedním z barmanů. Nabízí se proto otázka, jestli všech 500 lahví ochutnal. „Na to se mě ptají všichni,“ směje se.

„Začínalo to tak, že na každé degustaci bylo třeba šest až osm lahví, které jsem postupně ochutnal, něco se o nich naučil – o výrobě nebo odkud ta láhev je a postupně jsem to předával dalším lidem tady na baru. Dá se tak říct, že všechno jsem měl v puse. Ale samozřejmě v malém množství,“ dodává s úsměvem na tváři Souček.

Podle něj jsou ideální příležitostí k ochutnání něčeho nového takzvané Dny rumu a Dny whisky, které každoročně v Hulíně pořádá.

„Den rumu bude letos v pátek 12. srpna a Den whisky pak 22. října. Budou degustace, přijedou různí ambasadoři a špičky v oboru a nebudou chybět ani zajímavé přednášky,“ láká do Hulína Karel Souček.