Chyby byly, ale uměla jsem je přiznat, říká končící starostka Kroměříže

Jak budete vzpomínat na čtyři roky v křesle starostky?

Byla jsem první ženou v této funkci v Kroměříži a na to jsem velice hrdá. Myslím si, že místo žen na radnicích je velmi důležité a mrzí mě, že v nové radě, která se tvoří, zatím nefiguruje ani jedna žena. Není to feminismus, ženy ale mají trochu jiný styl práce a jednání. Jsou mnohem pokornější, dovedou mnohem víc naslouchat a obrušovat hrany. Muži jsou silovější a snaží se prosadit svůj názor. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla i spolupracovat s ženami a byla to úžasná spolupráce. Budu na to hrozně ráda vzpomínat.

Myslíte tedy že bylo někdy i výhodou, že jste žena?

Bylo to určitě něco jiného. Možná, to bylo překvapující pro město, protože přede mnou byla silová mužská politika a najednou přišla žena, navíc z jiného oboru, z kultury, která je spíš emocionální. Nemyslím si, že to bylo úplně špatně.

Jak byste shrnula své působení na radnici?

Těžko říci, jestli bylo dobře nebo ne, že jsem předtím byla jen jedno období členkou zastupitelstva a ne třeba místostarostkou nebo členkou rady. Neměla jsem žádné kontakty, takže jsem se k některým aktivitám a myšlenkám dostávala postupně. Odšlapala jsem si to krok za krokem.

Udělala jsem určitě spoustu chyb, ne vždy se prostě vše podaří. Dokázala jsem ale chyby vždy přiznat a napravit. Moji prioritou bylo město oddlužit a nezastavit rozvoj a to se myslím povedlo. Investovalo se smysluplně a snažila jsem se dělat pro lidi, aby jim tady bylo hezky. Také jsem se snažila udržet vodu pro město. I když to byla vyhraná bitva, ne válka, je to pro mě důlěžité, protože se to týká každého z nás.

Překvapila vás v něčem funkce starostky města?

Pokud člověk nezná fungování úřadu, tak je mnohdy zaskočen různými zákony, lhůtami, termíny a podobně, které se týkají třeba výkonu státní správy. Laik si řekne, že je to otázka několika dnů, profík vás ale přesvědčí o tom, že je to otázka několika měsíců.

Rozuměla jste si i s některými lidmi z opozice?

Myslím si, že určitě ano a neříkám to proto, že opozice přebírá vedení města. Není to o opozici, ale o lidech: jakým způsobem reagují na určité záležitosti, které se týkají města.

Ne vždy jsme si ve všem rozuměli, ale bylo to i tím, že nebyli u zdroje informací a čím víc jich máte, tím je rozhodnutí smysluplnější a pochopitelnější. Mnohdy pak i ten vztah mezi koalicí a opozicí není tak vyhrocený. Ne každý zastupitel má ale tolik času, aby mohl běhat na úřad a všechno si zjišťoval. Navíc to po nich ani nikdo nemůže chtít.

Budete se o funkci starostky pokoušet i za čtyři roky, nebo jste na politiku zanevřela?

Nedokážu říct, co bude za týden, natož za čtyři roky. Myslím si, že jsem byla vůči této funkci velmi pokorná. Uvědomovala jsem si, co obnáší a také co všechno nevím a k čemu potřebuji pomoc odborníků. Neznamená to ale, že se dál učit nechci. Chtěla bych si najít svoje místo tam, kde budu užitečná a jestli to bude na radnici, v uvozovkách jenom v rodině nebo někde úplně jinde… Nejdůležitější je, aby byl člověk spokojený. O to se budu snažit a doufám, že se mi to povede.

Nastoupíte teď zpátky jako ředitelka na Dům kultury? Těšíte se na to?

Vrátit bych se opravdu chtěla. V kultuře jsem pracovala téměř třicet let a někdy si říkám, že jsem vůbec měla tu odvahu místo starostky vzít. Kultura je ale něco, čemu rozumím, v čem jsem silná v kramflecích a cítím se tam dobře. Myslím, že je tam spousta práce. Chtěla bych Dům kulutry udržet v takovém stavu, aby se tam lidé vraceli a chodili rádi.

Zaneprázdnila vás práce starostky natolik, že jste neměla čas na své koníčky a teď to budete moct napravit?

Rozhodně. Možná to bylo tím že jsem opravdu nepřicházela z úřadu. Trvalo mi déle, než jsem vstřebala všechnu problematiku, ke které jsem se musela vyjadřovat a kterou jsem chtěla co nejlépe vyřešit. Nosila jsem si stohy materiálu i domů. Povinností starostky je účastnit se společenských akcí, takže ani víkendy nebyly většinou volné. Mezitím se mi oženil syn, na cestě je vnoučátko. Taky bych se chtěla omluvit spoustě svých kamarádů a přátel, na které jsem neměla čas, řadě knížek, které jsem nepřečetla, spoustě muziky, které jsem nedokázala naslouchat, protože jsem místo toho byla zahleděná do různých zákonů, vyhlášek a dodatků. Také jsem dáma v letech a chtěla bych mít kousek času pro sebe a své dva nádherné psy, kteří se na mě vždycky hrozně vyčítavě dívají, protože ví, že ráno odejdu a večer přijdu. Funkce mě strašně obohatila, ale jediné, co mi opravdu vzala, je kus sebe sama. Myslím si že by bylo na čase si ten kousek vrátit zpátky.

Po které knize tedy sáhnete ve chvílích nově nabytého volna jako první?

Poslední dobou jsem četla jen to, co už dřív. Bála jsem se, že když sáhnu po něčem novém, co se mi nebude líbit, tak ztratím čas. Chtěla bych tedy vyzkoušet i něco nového aby mi toho času nebylo líto.

Jak hodnotíte celorepublikově šance ODS? Myslíte si, že se strana ještě zvedne?

Jsem možná atypický člen ODS, vydržela jsem do konce i v dobách ne úplně ideálních. ODS je o lidech kteří ji prospěli i poškodili. Bohužel v posledních letech se mluví jen o těch, kteří ji poškodili, o lidech, co prospěli, jsme neslyšeli skoro nic. Chtěla bych být aspoň jednou z těch, která té straně neublížila. Rozhodně ale nejsem ortodoxní, jen se budu do poslední chvíle bít, neutíkám z boje a neopouštím potápějící se loď.

Co vám za uplynulé čtyři roky utkvělo v paměti úplně nejvíc?

Pro starostu je to trochu těžké, protože se málokdy na radnici setká s něčím pozitivním. Když už někdo za ním přijde, tak ne proto, aby mu poděkoval, ale spíš vyčinil. Měla jsem tedy po spoustu měsíců a možná i let pocit, že mnohé je špatně, protože se setkáváte opravdu s převážnou většinou negativních názorů. Když jsme ale viděla výsledky voleb, tak jsem si řekla, že to tak nebylo a to mě hrozně povzbudilo a nabilo pozitivní energií. Je to prostě všechno o lidech.