Jak dlouho už jste starostou a odkdy ve své obci žijete?

Jako starosta vykonávám třetí volební období. V Ludslavicích ale žiji už od narození, což je podle mých malých vnuků už dost dlouho.

Co vás na práci starosty baví a co naopak nebaví?

Práce s lidmi je pro mne zajímavá, ale má i své obtížnější stránky. Musíme brát každého, jaký je, i s jeho náladami. Snažím se proto lidem vycházet vstříc: kde to jde, tak přidat, dát práci a k tomu odpovídající odměnu. Tak by to mělo jít. I tady platí pořekadlo: Kdo si hraje nebo pracuje, nezlobí.

Preferuji, aby se život odehrával v návaznosti na region: ať už jde o práci, potraviny, služby. Nelíbí se mi, jak se vše „kvalitní" neustále dováží. Čeho je někdy v mé práci příliš je papírování. Hlavně při zařizování financí a s tím spojeným získáváním dotací. Líbilo se mi heslo bývalého hejtmana, že z kontrolních orgánů uděláme poradní. Je totiž někdy těžké se orientovat ve všech oblastech.

Jakou nejdůležitější věc jste během uplynulého roku v obci řešili a s jakým úspěchem?

Soustředili jsme se hlavně na zajištění opravy hasičské zbrojnice. Chtěli jsme, aby byla hotova k oslavám stého výročí založení Sboru dobrovolných hasičů Ludslavice. Současně jsme oslavili i sto let založení naší základní školy. Při samotné oslavě sice úplně sluníčko nesvítilo, ale samotné setkání bylo velmi důležité.

Co vás, potažmo obyvatele vaší obce, v současnosti asi nejvíc trápí?

Z minulých let máme podle mého vybudováno takřka vše, co k životu na vesnici patří. Chybí nám ale kulturní stánek pro větší akce za nepříznivého počasí.

Ruku na srdce, starat se vždy perfektně, jako správní hospodáři, o vše vybudované, se vždycky nedaří. Je tomu tak ale asi ve většině obcí. Jsou to hlavně chodníky, místní silnice, ty trápí občany a radnici zase trápí, jak na vše získat peníze a přitom obec nezadlužit.

Čím se naopak Ludslavice mohou pochlubit jako pomyslnou výstavní skříní?

Pomalu už mizí lešení z místního kostela svatého Václava, dotaci na opravy se podařilo zajistit místní farnosti. Život zde začíná i končí, to je tedy naše výstavní skříň. Pak nás těší, že ze školských zařízení se stále ozývá zpěv a hlasy, činnost místních spolků, opravené fasády domů a spokojené rodiny, potažmo občané. Ti tu pomyslnou výkladní skříň dotvářejí.