K tradicím, které se už pomalu vytrácejí, patří i klepači a hrkači. V Ratajích na Kroměřížsku ji však dodržují každý rok, i letos tamní skupinka chlapců chodila pravidelně klepat. Už na Zelený čtvrtek se poprvé sešli, aby svým typickým zvukem alespoň symbolicky zastoupili zvony, které podle pověsti odlétly do Říma.

„Letos nás chodilo jen pět. Protože většina kluků už na to nemá čas, nebo se jim nechce. Ale já si to nenechám ujít," řekl Filip Loučka, který pravidelně s kamarády klepe v Ratajích.

Pro pondělní mrskače je však třeba připravit malovaná vajíčka. „Velikonoce nijak zvlášť neslavíme, i tak jsme však doma udělali nějakou tu jarní výzdobu a také jsme nabarvili pár vajíček," řekla Monika Hořínková z Kroměříže.

Děvčata chystají vajíčka, kluci zase pletou tatary, aby měli čím holky v pondělí vymrskat. Někdo si jej koupí, jiný si raději uplete svůj vlastní. „Letos jsme se s kamarády rozhodli, že si tatar upleteme. Není to zas tak těžké. Je to stejné, jako když se plete copánek," prozradil Patrik Postava z Bílan.

Ani se sháněním proutí nebyl problém. „Proutí jsme hledali až v neděli. Vrby byly už docela prořezané, bylo vidět, že už tam bylo dost lidí, ale dalo se vybrat," dodal Postava.

Na Velikonoční pondělí pak vyrazili do ulic se zdobenými proutěnými tatary i vařečkami kluci v Kroměříži. Chodí každý rok už od malička, a i když ve městech už tato tradice také pomalu doznívá, rozhodně by si prý výprask holek nenechali ujít. Za vymrskání spolužaček, známých i kamarádek si chlapci odnášeli malovaná vajíčka, velikonoční sladké beránky i čokoládová kuřátka. Ti větší dostali po panáčku slivovice a někde se dokonce rozdávaly i drobné peníze.

„Většinou jsme dostávali různé sladkosti a čokolády. Vařená vajíčka už moc nejsou a ani mi to moc nevadí, většinou jsem z nich domů donesl totiž drť," prozradil Ondřej Zapletal z Kroměříže.

Do ulic většinou chlapci vyráželi na mrskačku v početnějších skupinkách. Domů si pak po dopoledním chození odnášeli plné tašky sladkostí a vajíček.

Autor: Vendula Pudelková