Tip redakce:

Na návsi se chystaly stánky s tradičními výrobky a lidí postupem času přibývalo. V místní hospodě se rozdávaly české a britské vlaječky, před hasičárnou se zase rozléval v Hostětíně vyrobený biomošt.

Nejvíc dychtivých lidí se před princovým příjezdem srotilo u výtopny na biomasu, kde měl mít první zastávku. „Tož který to je, pověz. Na co ťa tu mám,“ peskovala z legrace starší paní svého vnuka svírajícího pohlednici, kterou chtěl od prince podepsat. „Je to tamten plešatý, ne?“ hádal klučina stydlivě ještě před příjezdem opravdového Charlese.

Postarší pán s britskou vlajkou na kšiltovce se zase zdráhavě ptal, zda někdo neví, jak se řekne anglicky Ať žije Charles. Většina lidí se však při čekání ohřívala na sluníčku a vyprávěla si o běžných starostech.

„Přijede od Bojkovic, to je jasné,“ tipoval jeden z čekajících důchodců. Další hlasy mu ale oponovaly, že klidně může dorazit i směrem od Slavičína. Tak se také asi o čtvrt na jednu stalo skutečností. Kolona policejních aut se dvěma limuzínami vjela za jásotu do areálu výtopny, z Charlese byla v otevřeném okénku vidět jen ruka.

Lidé se snažili kompakty zachytit, co se dalo. „Jak to mám vyfotit, když mně tam ta paní stojí,“ rozčilovalo se hned několik lidí na ženu, která stála víc v cestě než ostatní. Poté ale Charles vyšel z výtopny a špalírem vedoucím až do centra obce zvolna procházel obklopen bodyguardy, funkcionáři, novináři i davem lidí.

Občas se u někoho zastavil. „Co tam dělá, vidíš ho?“ dohadovali se všichni, kolem kterých už Charles prošel. Usmívající se monarcha poté odbočil na pole směrem ke kořenové čistírně odpadních vod, kam lidé nemohli.

Většina proto šla na náves, kde jim čekání zpříjemnilo vystoupení folklorního souboru. Po asi dvaceti minutách se princ objevil u moštárny a pasivního domu, kde se kolem něho utvořil hrozen fotografů a diváků. Charles ochotně mával do objektivů a stále vypadal zaujatě a nenuceně.

Jeho poslední zastávkou byla náves, kde už davy lidí museli koordinovat bodyguardi. Důchodkyně stály na lavičkách, jeden senior se dokonce pokusil vylézt na odpadkový koš, který se s ním převrátil. Monarcha si prohlédl stánky s tradičními výrobky a živě přitom komunikoval jak se starostou, tak i s lidmi u stánků. Zaujal ho také folklorní soubor, ke kterému přišel blíž, prohodil pár slov a vřele si s každým dětským účinkujícím potřásl rukou. Poté se ještě se všemi vyfotil, podepsal se do obecní kroniky a zasadil strom.

Pak nastoupil do černé limuzíny, naposled lidem zamával a odjel. „Jaké bylo krásné počasí, že? A kdoví, jak sa mu u nás líbilo,“ dohadovaly se dvě starší paní. „Ale jo, já myslím, že to bylo pěkné. Šak aj to slunko svítilo a on vypadal velice dobře naladěný,“ uzavřela to jedna z nich.