Čestné občanství bylo dvěma uděleno in memoriam, devadesátiletému knězi Jaroslavu Nesvadbovi jej předal osobně arcibiskup olomoucký Jan Graubner či starosta obce Martin Drkula, a to při příležitosti tamní slavnostní bohoslužby, která se konala ve zdouneckém kostele Nejsvětější Trojice. Sloužil ji právě arcibiskup Jan Graubner za přítomnosti Jaroslava Nesvadby či zdouneckého kněze Radomíra Němečka.

„Vzpomínám hodně v těchto dnech na uplynulých devadesát let svého života. Stejně určitě jako vy, když máte narozeniny. Vzpomínáte, jak to bylo v mládí, když jste pracovali, vdávaly se, ženili, měli rodinu. Také kněz se vrací v čase zpátky, vzpomínám na své dětství strávené ve Zdounkách. Matka mi zemřela, když jsem měl osm let. Doba tady to byla šťastná i méně šťastná,“ netajil dojetí zasloužilý kněz Jaroslav Nesvadba.

V kostele, v němž si převzal čestné občanství, ministroval jako malý kluk. A to po boku tehdejšího kněze Vojtěcha Krále, který in memoriam rovněž získal čestné občanství.

„Můj život nebyl plánovaný podle toho, jak jsem chtěl já. Ale děkuji za všechno Pánu Bohu. Poznal jsem i dělnický svět, jehož součástí jsem byl. Byly to pěkné roky, také jsem hodně bojoval. Zažil jsem slunné dny i smutné dny. Ale nikdy jsem se nevzdal svého snu stát se knězem, i když mi už bylo 39 let. Stále jsem o tom snil, až se to podařilo,“ řekl při slavnostní bohoslužbě Jaroslav Nesvadba.

Na koho se nezapomíná

P. VOJTĚCH KRÁL
– narodil se 23. 4. 1902 v Opatovicích
– svůj život zasvětil službě v duchovní správě, službě věřícím, obyčejným lidem i potřebným
– do duchovní správy nastoupil ve Zdounkách v roce 1931. Během dlouholetého působení se zasloužil hlavně o generální opravu kostela, fary a přístavbu kostela. Chodil osobně dům od domu s prosbou o příspěvky v každé rodině, protože od státu a církve se mu pomoci nedostalo
– v roce 1943 založil ve Zdounkách odbojovou skupinu a stal se jejím velitelem. Až do konce války ukrýval na farním úřadě partyzány, kněze, lidi hledané gestapem. Za činnost získal řadu uznání a vyznamenání. Byl však i zatčen a uvězněn, poté se už do obce nevrátil

JAROSLAV SLAVÍK
– narodil se 28. 11. 1895 ve Vídni
– asistent, spolupracovník a celoživotní přítel vynálezce Kaplanovy turbíny
– aktivně se podílel na přípravě a výrobě Kaplanovy turbíny. Vyřizoval samostatně veškerou patentovou agendu
– od roku 1922 přednášel na vysoké škole technické a vydal několik publikací. Po smrti Kaplana pokračoval v práci na vodních turbínách
– v důchodu se přestěhoval i s manželkou do Zdounek. Prožil tu klidné stáří a věnoval se svému velkému koníčku – myslivosti. Umřel ve zdounecké vile 3. 12. 1986 ve věku 91 let

JAROSLAV NESVADBA
– pochází přímo ze Zdounek a narodil se 7. 7. 1928
– už od mládí byl jako ministrant formován názory zdouneckého faráře Vojtěcha Krále, který mu posléze nabídl studium salesiánského gymnázia
– nevyhnul se v 50. letech pronásledování ze strany vládnoucího režimu. Strávil několik měsíců nucených prací, pak tři roky v PTP v Libavé. Po návratu z vojny nemohl studovat
– do roku 1967 pracoval v různých dělnických profesích na Kroměřížsku. Pak využil příležitosti a z návštěvy tety ve Vídni se nevrátil
– v roce 1972 se naplnil jeho sen – v katedrále sv. Štěpána byl ve svých 45 letech vysvěcen vídeňským arcibiskupem na kněze a ustanoven kaplanem, poté farářem
– v roce 1990 po mnoha letech navštívil Zdounky. Stal se mimo jiné velkým donátorem zdounecké farnosti, několikrát za rok sem stále přijíždí. V Rakousku se mu za jeho služby dostalo několikanásobného ocenění. Nikdy nazapomněl na svou rodnou zemi