Propagovali angličtinu, němčinu, francouzštinu i španělštinu. Zavzpomínali také, jaké to bylo, když se začali oni učit česky.

Například pro Charlese Burtona z Velké Británie, který se přiženil před pěti lety do Zádveřic u Zlína, byl jeden z nejdůležitějších okamžiků druhý den v České republice, kdy jej vzal švagr do hospody.

„Naučil jsem se tam důležité fráze jako dobrý den nebo dám si pivo. Chlapi mluvili velmi pomalu, byli ohleduplní,“ vzpomíná Burton, který je učitelem agličtiny, profesionálním tanečníkem i dobrovolným hasičem.

Nyní přirovnává svoji schopnost mluvit česky jako řídit dobře auto. „A auto řídím velmi špatně,“ zasmál se cizinec.

„Učím se asi nejvíc od své pětileté dcery, ale občas pak používám zdrobněliny jako ona. Obecně bych ale řekl, že mi v češtině dělají největší problém pády a výslovnost hlásek r a ř,“ přiznal Burton.

Se stejnými potížemi se dodnes potýká taktéž pedagog a navíc vystudovaný operní pěvec z americké New Orleans, čtyřiačtyřicetiletý Mario Taravela.

„Čeština je nejtěžší jazyk, který jsem se kdy učil. Příliš mnoho gramatiky a pravidel. Začátky jsou jednoduché, ale jakmile mi řekne někdo sloveso v jiném tvaru, mám s tím problémy doposud,“ poznamenal Taravela.

Když vyrazí do restaurace nebo obchodu, většinou se prý anglicky domluví. Ale úředníci a cizinecká policie z jeho zkušeností cizím jazykem komunikovat neumí.

Studenti ano, ale bojí se, tvrdí zase Rakušanka Eva Eckenhofer, která je posluchačkou druhého ročníku doktorandského studia na zlínské univerzitě.

„Mně ale pomáhají. Češtinu mám totiž ráda, přestože je těžká. Je to melodický jazyk. Zatím jsem ale nepřišla na kloub vidům dokonavým a nedokonavým,“ pousmála se studentka, jež dala češtině přednost před francouzštinou i španělštinou.

Základy našeho jazyka už zvládá i osmadvacetiletá Aurelie Steppler z jižní Francie, která vyučuje na zlínském Gymnáziu Lesní čtvrť. „Slovíček už umím hodně a lidem i rozumím, ale mám problém poskládat větu. Trápí mě potom samozřejmě výslovnost a pády,“ podotkla učitelka.

To Diana Loko pochází z afrického státu Benin a je ve Zlíně přivdaná teprve čtvrtým měsícem. Umí zatím jen pár frází. Obzvlášť ji uchvacují synonyma.

„Někdo řekne To je bomba! A já myslela, že něco vybuchlo. Ono to přitom znamená skvělé,“ zasmála se devětadvacetiletá žena, která si sama zatím netroufne ani do obchodu. Čeština jí však podobně jako ostatním připadá těžká, ale velmi zajímavá.