Na 30 tisíc profilů filmových osobností, a téměř 2 900 českých filmů: to vše obsahuje jeho soukromý filmový archiv, zabírající půlku rodinného domku. Chybí už jen přibližně stovka českých zvukových filmů, aby byla sbírka kompletní.

„Filmy na nosičích jsou dnes už pouze jen doplňkem celé sbírky. Sbírat filmové materiály jsem začal někdy v průběhu 70. let a to především proto, že neexistovaly žádné kompletnější a především objektivní, necenzurované údaje o české kinematografii jako celku," říká sběratel.

Daly se podle něj vyčíst pouze z dobového tisku, vlastně žádná ucelená encyklopedie nevyšla dodnes. „To mě vedlo k tomu, že jsem si tyto údaje začal sbírat sám. Už od konce 70. let jsem systematicky pracoval na tvorbě komplexní české kinematografie od počátku, tedy někdy od roku 1898," vysvětluje Tichý.

Snažil se v první části sbírky postihnout filmy, ke kterým navíc sesbírával veškeré dostupné údaje plakáty, novinové výstřižky, fotky, dobové reklamy, v podstatě vše co se dalo sehnat.

„Druhá část sbírky patří osobnostem českého filmu, kde mám dnes ve více než třiceti tisícovkách profilů zpracovány režiséry, scénáristy, kameramany, architekty, filmovou hudbu a samozřejmě herce," vypočítává.

Vydat sbírku v knižní podobě však odmítá. „Publikaci v plánu vydat nemám, a to z jednoho prostého důvodu. V téhle šíři to není možné vydat a jakékoliv zestručnění, by zase zavádělo cenzurou. Pro mě má smysl především kompletnost těchto údajů. Myslím, že ani pro širokou veřejnost by to nebylo zajímavé jako nakladatelský počin," dodává s úsměvem na rtech filmový nadšenec.

Původně sbíral pouze materiály a literaturu, které nebylo zase tolik. Ne vždy bylo ale podle amatérského filmového historika jednoduché se k materiálům dostat.

„O mnoho snazší to bylo už s materiály po třicátém roce, kde i mezi lidmi bylo spoustu dostupných materiálů, novin. Dalo se toho spoustu sehnat i po antikvariátech. Nesmíme zapomenout, že to bylo v době, kdy tyto věci byly velice levné, spíš šlo o to se k nim dostat. Měl jsem rodinu, dvě malé děti, takže jsem rozhodně neměl v plánu do toho investovat kromě času žádné větší peníze," vysvětluje Tichý.

Víceméně tak pouze sbíral údaje a přepisoval si je na stroji, což pro něj zpětně mělo obrovský význam. „Přeci jenom něco z té práce člověku v hlavě utkví. Při té práci, jsem ani nedoufal, že ty filmy někdy v životě vůbec uvidím," netají se Tichý.

Pokud je možnost a film vyjde na nosiči, tak si jej prý velmi rád do sbírky zakoupí. „Nemám zájem na žádných pirátských způsobech, naopak se tak snažím podporovat českou kinematografii, i když nevím, jestli jí zrovna tohle pomůže," dodává nadšenec.

Viděl všechny filmy ze své sbírky, rozhodnout o tom, který je však jeho nejoblíbenější považuje za nemožné.

„Za srdeční záležitosti považuji dva filmy Vojtěcha Jasného, a to Všichni dobří rodáci a Touhu, která je naprosto nedoceněným skvostem evropské i světové kinematografie," usmívá se Tichý.

S takto rozsáhlou sbírkou a specifickým koníčkem úzce souvisí i setkávání se známými osobnostmi.

„Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem se potkal se spoustou našich tvůrců jmenovitě například s Františkem Vláčilem, Jiřím Krejčíkem, Vojtěchem Jasným a samozřejmě i s velkou spoustou herců v čele s Josefem Vinklářem, Radovanem Lukavským, Vlastimilem Brodským, Vladimírem Menšíkem, Jiřím Sovákem, což bylo opravdu nezapomenutelné. Ale kdybych chtěl opravdu někoho vypíchnout, tak je to člověk a dnes už i přítel, který pro mě strašně moc znamená, novinář a bývalý šéfredaktor Literárních novin ze 60. let, žijící dnes ve Francii, pan Antonín J.Liehm. S ním se pravidelně navštěvují a skoro bych se nebál říct, že jde o osobnost mého života," svěřil se Tichý.

Amatérský filmový historik se snaží sledovat i současnou filmovou tvorbu, i když jak sám přiznává, spíš jen proto, aby měl přehled. Velmi jej však neoslovuje.

„Myslím, že problém je s rozvojem digitalizační techniky. Dnes může točit už opravdu každý, filmy jsou tak často velice nesrozumitelně podávány, v mnoha případech chybí to pravé filmařské řemeslo. To proč mně současná česká filmová tvorba nejspíš příliš neoslovuje je to, že není zkrátka pro mě. Je točena pro jinou generací, jejichž problémy jsou mi už velmi vzdálené," míní sběratel.

Ani v dnešních dnech ale Vítězslav Tichý nezahálí. V Napajedlech na Zlínsku představuje veřejnosti část ze své sbírky, konkrétně filmové plakáty z doby protektorátu.

„Výstavu v rámci Zliennale aneb Filmové žně 1940 – 1941 zorganizovala slečna, která mi pomáhá s digitalizací mé filmové sbírky, kurátorka výstavy Jana Viktorová," poznamenal sběratel.

Zpočátku byl prý poněkud skeptický, účast na Filmových žních na Zlínsku, které je díky ateliérům krajem filmu zaslíbeným, mu přišlo trošičku jako drzost.

„Chystám ale už i na podzim výstavu filmových plakátů v Dobrušce. Připravit takovou výstavu není úplně jednoduché a zabírá mi to dost času, který mi samozřejmě chybí všude jinde. Pokud vidím, že se tomu však někdo věnuje s nadšením, stejně jako já celý život, snažím se tuto snahu podpořit," uzavřel majitel unikátní filmové sbírky.

Autor: VENDULA PUDELKOVÁ