„Říká se, že nevidomý je litován a neslyšící vysmíván. Toto rčení bohužel často platí, protože sluchové postižení na první pohled u člověka nepoznáte. Sluchadla jsou téměř nepostřehnutelná, a pokud handicapovaný komunikuje bez potíží, lidé jej pokládají za zdravého. Nastávají ale situace, kdy něco přeslechneme a odpovídáme na něco jiného, než jsme tázáni. Pak na nás lidé koukají jako na blázny," řekla Drahomíra Kunčarová, ředitelka kroměřížského poradenského centra, která sama přišla o sluch ve svých dvaceti letech.

Z prostředků poskytnutých nadací byly pořízeny nejrůznější takzvané kompenzační pomůcky: vibrační budíky, chůvičky, sluchadla na poslech televizoru a podobně.

„Zdraví lidé si nedokáží ani představit, jaké to je, když někomu chybí smysl tolik důležitý pro komunikaci. Při návštěvě centra jsem se přesvědčila, že možnost komunikace není tak samozřejmá. Neslyšet troubení auta nebo jen běžné zvonění budíku, s tím vším se musí sluchově postižení denně setkávat. Proto jsme rádi, že díky nám měli možnost pořídit nové pomůcky," dodala výkonná ředitelka Nadace Agel Denisa Rísová.