22. březen se neodmyslitelně zapíše do historie obce Hostětín. Naše redaktorka sleduje přípravy na jeho příjezd.

Během několikahodinového procesu se musí takzvané lésy, proutěné rošty, v sušírně několikrát přemístit z patra do patra a ke konci sušení se musí ovoce přebírat, aby všechny kousky byly akorát. A sušírna se musí hlídat bez ohledu na denní dobu, o správném přikládání nemluvě.

To, že tentokrát budou sušit pro tak vzácnou návštěvu, přijali Bartošovi s klidem, i když, jak přiznala paní Marie, až v průběhu našeho rozhovoru si plně uvědomuje, kdo že přijede a že z toho začíná být nervózní.

„Naše ovoce už ochutnal nejeden ministr, senátor nebo poslanec. Chutnalo herečce Táně Fišerové i řadě hostů ze zahraničí, ale princ, to je skutečně něco neuvěřitelného,“ přidává se se smíchem ke své manželce František Bartoš. Sušírna ovoce, kde se suší klasicky, pecí na dřevo, dříve bývala v Hostětíně i v okolních obcích prakticky v každé chalupě. Dnes je však raritou, o čemž svědčí i fakt, že ovoce si sem vozí sušit i ze vzdáleného skanzenu ve Strážnici.
V Hostětíně už bohužel nemají jablka z vlastní produkce, a tak se pro prince budou sušit jablka kupovaná, avšak výhradně tuzemská. A protože se termín návštěvy blíží, už se u Bartošů začalo s krájením.

Nejlépe se osvědčily kulaté kráječe, které vytvoří dílky ve stejné velikosti. To je pro výsledný efekt velmi důležité. Tyto křížaly princ a jeho doprovod dostanou jako dárek, a aby byl dojem z návštěvy Hostětína dokonale provoněný, budou Bartošovi sušit i v den „D“. „Myslím mu ovoce nabídneme z tácku, který nám vnučka přivezla z Londýna, jsou na něm nejznámější londýnské památky. Snad to ocení,“ plánuje si Marie Bartošová a ukazuje pestrobarevný podnos, jemuž ve středu vévodí Big Ben.

ALENA KUČEROVÁ
NOVINÁŘKA ŽIJÍCÍ V HOSTĚTÍNĚ