„Je nejvyšší čas ocenit jejich odvahu a skvělou zpravodajskou práci," míní bystřický starosta Zdeněk Pánek, který žádost inicioval.

Úkolem skupiny Clay-Eva bylo na jaře 1944 vybudování válečné zpravodajské organizace uvnitř okupované země. Parašutisté Antonín Bartoš, Čestmír Šikola a Jiří Štokman patřili k zahraničnímu výsadku Clay s vysílačkou Eva.

Z protektorátního Československa tehdy parašutisté odesílali šifrované zprávy hospodářského, politického a vojenského charakteru do Londýna na Československé ministerstvo národní obrany. I díky jejich zprávám zásadního významu se nakonec podařilo nacistické Německo porazit.

Ani jeden z trojice hrdinů už dnes nežije, i pocta in memoriam je však podle Pánka nesmírně důležitá: jako morální satisfakce pro jejich rodiny. „Nesmíme jejich příběh zapomenout," zdůraznil starosta.

Tři synové stejných jmen jako jejich otcové se pravidelně scházejí k uctění jejich památky v místě seskoku v Hostišové na Zlínsku.

„Můj otec, velitel Antonín Bartoš, telegrafista Čestmír Šikola a šifrant Jiří Štokman odeslali v těžkých podmínkách ilegality osm set depeší a pro domácí odboj přijali tři sta instrukcí," konstatoval Antonín Bartoš junior, který v současné době žije v USA.

Průměrná očekávaná životnost agentů v okupované zemi byla podle něj tři až čtyři měsíce.

„Naši otcové ale vydrželi plných 366 dní, než přešla ruská fronta," dodal syn legendárního velitele s tím, že šlo o jednu z nejúspěšnějších vojensko - zpravodajských misí poslaných do válečné oblasti.

Skupina parašutistů nejprve zakotvila v Bystřici pod Hostýnem, kde našla velkou oporu v několika statečných vlastencích: ukrývali je mimo jiné i manželé Zicháčkovi a jejich dcera Bohunka Kouřilová, která si s vojáky hrávala, se dnes občas schází s jejich syny. Také ona usiluje dlouhodobě o udělení státní pocty hrdinům.

„Psali jsme s panem starostou Pánkem už prezidentu Klausovi, naše prosba však zůstala nevyslyšena," poznamenala Bohunka Kouřilová.

Všichni tři členové skupiny jsou už od roku 1990 čestnými občany Bystřice pod Hostýnem.

„Velitel Antonín Bartoš a radista Čestmír Šikola tehdy přijeli do Bystřice osobně, pan Bartoš přiletěl až z USA," připomněl starosta Zdeněk Pánek s tím, že šifrant Jiří Štokman se ani prvního porevolučního ocenění nedožil.

Jejich informace hodnotili vysoko i Angličané

V Hostišové si potomci členů skupiny Clay-Eva připoměli výročí sedmdesát let od seskoku svých otců v Hostýnských vrších. Zprava: Antonín Bartoš, Čestmír Šikola, druhý zleva Jiří Štokman a zcela vlevo starosta Zdeněk Pánek. V předu Bohunka Kouřilová

Hostýnsko – Výsadková skupina Clay s vysílačkou Eva byla do oblasti pod Hostýnskými vrchy vysazena 13. dubna 1944 ve složení velitel četař aspirant Antonín Bartoš, šifrant četař aspirant Jiří Štokman a radiotelegrafista četař aspirant Čestmír Šikola.

Hned po vysazení v prostoru Mysločovice – Racková se vydali na pochod do Hostýnských vrchů. Jejich úkolem byl sběr zpravodajských informací na severovýchodní Moravě a jejich předávání do Londýna a dále spolupráce s domácím odbojem na organizaci boje proti okupantům.

„Generál František Moravec dával parašutistům adresy místních skautských a sokolských rodin, u kterých se jim po seskoku dostalo první domácí pomoci a úkrytu před gestapem, kde začali navazovat spolehlivé domácí spojení," vzpomíná Antonín Bartoš, syn velitele skupiny.

Anglická SOE (Special Operations Executive – neboli Výbor pro zvláštní operace, která připravovala všechny paraskupiny) považovala Clay za jednu z nejúspěšnějších skupin v poli. Podle výsadkářů to bylo především díky pomoci místních lidí.

„Skupina přežila a dokázala plnit své velice rozsáhlé zpravodajské činnosti a úkoly díky této podpoře, osobní statečnosti a obětavosti lidí," dodal Antonín Bartoš.

Na svého strýce četaře Jiřího Štokmana často vzpomíná i synovec Jan Štokman.

„V roce 1948, kdy utíkal po druhé, mi byly čtyři roky. Strýc bydlel u nás, ale pamatuji si pouze na to, jak jsme chodili na Velikonoční pondělí po šlahačce na výlety na hrad Buchlov a okolí. Utkvěl mně i den jeho druhého odchodu do zahraničí 22. dubna 1948 kdy odcházel z domu," popsal Štokman.

Od té doby se jeho strýc do vlasti nepodíval a zemřel v červenci 1981 v Kalifornii. „Máme po něm doma nějaké fotky, průkazky a diplomy a to je všechno," dodal synovec.