„Členství v organizaci mi dává možnost se dále rozvíjet. Otevřelo mi to cestu,“ říká Miloslav Staněk, lovec bouří. 

Co to, že jste lovec bouřek, vlastně znamená?  

Jsem členem neziskové organizace Lovci bouřek. Spousta lidí si myslí, že jsme jen blázni, kteří jezdí za bouřkami. To ale není pravda. Není to bláznovství, ale výzkum. Momentálně pracuji v rámci Geologického ústavu Akademie věd v rámci stáže na výzkumu interakce blesků zemským povrchem. Tedy na určování toho, kde nejpravděpodobněji mohou blesky udeřit. 

Kolik je vás členů?  

Je nás patnáct, ale nejsme všichni lovci bouřek. Těch je v České republice asi okolo deseti. V podstatě jsou to takzvaní pozorovatelé bouřek z jednoho určitého stanoviště, stormspotteři. Většinou místa bydliště.  

To není velký počet.  

O tuto problematiku má zájem spousta lidí, ale jejich zájem je krátkodobý. Lovec bouřek by měl dokumentovat jevy po dobu několika let. Bohužel se často stává, že nás někdo osloví a chce být členem. My mu řekneme, že se může prezentovat v rámci naší Facebookovové skupiny Lovci bouřek, extrémní počasí a nebezpečné jevy. Většinou to dopadne tak, že na stránku vloží jeden až dva příspěvky a přestane ho to bavit.  

Kdy jste se o téma bouřek začal zajímat vy?  

Bouřky jsou ve středu mého zájmu od dětství. Už jako malé dítě jsem klečel u okna, když pršelo a počasí pozoroval. Postupně jsem se proplétal encyklopediemi a odbornějšími články. Konkrétně o bouřky jsem se hlouběji začal zajímat v roce 2015.  

Co vám přináší členství v organizaci Lovci bouřek?  

Člověk má otevřenější cestu bouřky zkoumat. Kromě toho, že zpracováváme komplexně záznamy z bouřkových situací, velkou výhodou je i vzájemná konzultace určitých zvláštností a jevů, které se v rámci bouřek vyskytnou. To, jak bouřka vypadá, jakou má strukturu, jestli je na ní něco zvláštního, co je mimo typický učebnicový příklad, je dobré zachytit a zdokumentovat. Například 23.9.2018 se v Čechách vyskytla dvě poměrně silná tornáda, jedno z nich pak na Rakovnicku zcela zdevastovalo les, to je dobré vědět. Člověk by si myslel, že v České republice tornáda nejsou, ale mohou se vyskytnout. 

Jste odhodlaný jít za bouřkami i ve své studijní cestě?  

Teď jsem dokončil gymnázium v Otrokovicích a jdu studovat Fyzickou geografii na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Budu mít předměty jak meteorologie, hydrologie, ale i další rozšíření.  Takže ano, vydávám se cestou meteorologie.   

Spoustu znalostí máte už teď. Dá vám škola něco nového?   

Určitě. Bouřky jsou velice specifická oblast. Kdybychom tady na stole měli špendlík, tak celé vědění přírody by byl tento stůl a bouřky by byly špendlíkovou hlavičkou. Je toho celkem málo, co vím a určitě je velké množství toho, co ještě poznat a prozkoumat.  

Jaké potřebujete vybavení k lovení bouřek?  

Základem je určitě digitální zrcadlovka. Jsou pozorovatelé, kteří fotí mobilem. To určitě nevadí, pokud má člověk kvalitní mobil, ale zrcadlovkou člověk zachytí mnohem více detailů. Fotografie je kvalitnější. No a k zrcadlovce je potřeba sada objektivů.  

Když se vrátím k organizaci, jak se člověk stane členem?   

Je to čistě o dlouhodobém zájmu. Pokud vidíme, že se na Facebookové stránce někdo aktivně zapojuje, komunikuje s námi, rozumí tomu, tak je škoda se ho nezeptat, zda by neměl dotyčný zájem se k nám přidat a dál se rozvíjet. Členy si tedy spíše vybíráme. Přesně takto jsem byl na začátku osloven i já. Je potřeba být zapálený, například já mám na balkoně i registrační meteorologické přístroje, které jsou velice staré. Jsou vyrobené někdy v šedesátých letech, ale jedou. Z toho mám radost.  

Kde sháníte takové přístroje?   

Na internetových bazarech. Je těžké je sehnat, člověk si to musí hlídat. Já mám čtyři, ale čekal jsem na ně asi dva a půl roku. Koupil jsem je kvůli tomu, že bydlím v paneláku a nemám možnost někde umístit meteorologickou stanici. Nejschůdnější náhradou byly právě registrační přístroje. Člověk je potom rád, že zachytí přechod fronty a vidí všechny ty křivky, které se různě mění. To je nádherné.   

Takže vy se nemusíte dívat na počasí, předpovíte si všechno sám?  

Předpověď počasí nesleduju. To je jen zjednodušení všech výstupů numerických modelů. Člověk si může například zjistit z výstupu numerického modelu Aladin na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu, jak u něho bude tři dny dopředu. Meteorologové ale pracují s několika numerickými modely a předpověď je pouze shrnutí a zjednodušení jejich výstupů. Stejně tak sleduji numerické modely i já a předpovídám si počasí sám. 

Vaši studijní cestu už známe, máte promyšlenou i tu profesní?   

Chtěl bych dělat meteorologa v Rakousku ve Vídni ve společnosti ZAMG, tedy v Ústředním ústavu pro meteorologii a geodynamiku. Je tam mnohem lepší finanční ohodnocení, než tady u nás a zároveň bych byl pořád blízko Zlínsku. Mohl bych nadále komunikovat s rodinou a nějakým způsobem být zároveň tady i ve Vídni.  

Je ještě něco, díky čemu vás cizina táhne? 

K meteorologii celkově přistupují v různých zemích trochu jinak. Ať už se jedná o letní kurzy pro studenty nebo aplikace, kde mohou studenti i veřejnost fotit oblaka a komunikovat skrze aplikaci s meteorology. Sice jsou v České republice nadšenci, jako já, ale meteorologie ze stran veřejnosti není stále brána jako věda, ale jako objekt médií, která nám již předkládají hotový produkt ve formě předpovědi. Počasí nás ovlivňuje každou minutu. Vybíráme si podle něj oblečení, obuv a tak bychom měli o počasí něco vědět i z té fyzikální stránky..  

V čem si myslíte, že by to bylo užitečné?  

Slýchám, jak lidé říkají, že meteorologové mají věšteckou kouli, že jim předpověď počasí nikdy nevychází, a to mě vždy zamrzí. Díky popularizaci by si to lidé mohli přestat myslet.  

V současnosti se hodně řeší klima. Je to téma, které se dotýká i vás?  

V podstatě ano, ale je to velice složité. Tato záležitost je silně zmedializována, což začalo studentskými stávkami za klima. Četl jsem prohlášení hnutí Fridays for Future a objevovaly se v něm věty: „Klima se mění. Ryby umírají“. To my všechno už víme. Lidé by raději měli přijít s návrhy, jak zemi pomoct. Tyto stávky totiž nepomůžou nijak. Právě návrhy a konkrétní činy studentů by mohly lecco změnit a usnadnit. Jedná se třeba o šetření vodou a využití užitkové vody ke splachování, stavbu retenčních nádrží a zasakovacích míst pro dešťovou vodu nebo sadbu stromů ve městech. Myslím, že by se návrhy mohly setkat i s podporou politiků. A konečně, nebylo by to nádherné, kdyby mládež trávila více času konstruktivní činností, místo například hraní her na počítači? 

To určitě ano. Je to s klimatem opravdu tak vážné, jak se říká? 

Ano, stoupají emise oxidu uhličitého a tím roste i teplota. Podle datových řad víme, jak průměrná teplota od průmyslové revoluce skokově vzrostla. Během posledních třiceti let se průměrná teplota v Česku zvedla o více než jeden celý stupeň.  

Mají zvyšující teploty vliv na bouřky?  

To si úplně nemyslím. Když totiž pomyslím na to, že 4. července uplynulo 90 let od přechodu jedné z nejsilnějších bouří, která zasáhla tehdejší Československo, není zcela lehké vyvodit závěr, zda jsou bouřky silnější než dříve. Myslím si, že jsou si stále tak nějak podobné, avšak projevy se mohou během dalších let mírně měnit a předpokládá se, že by mohly být bouřky intenzivnější než nyní. 

Je něco, co byste doopravdy chtěl vidět na vlastní oči?  

Takový sen každého lovce je vidět supercelu, což je jeden specifický typ bouřky rotující kolem své vertikální osy. Člověku se to splní i v našich podmínkách, protože i tady jsou poměrně silné bouřky. Takže já už ji vlastně vyfocenou mám. 

Vystavuje se takový lovec nebezpečí? 

Je to hodně nebezpečné. Bouřka by se neměla vůbec nikdy podceňovat. Sám mám z bouřek veliký respekt. Když je člověk od bouřky vzdálený dvacet kilometrů, stále je to rizikové. Právě zde může udeřit pozitivní CG+ blesk, což je velice silný ale v celku vzácný blesk, který může udeřit až dvacet kilometrů od bouřky. Minulý rok nás kontaktoval pán, že jel autem po lesní cestě a viděl, jak několik desítek metrů od něj udeřil blesk, i když bouřka byla už dávno pryč. A ač by si člověk myslel, že v autě bude v bezpečí, pán cítil brnění a pálení v nohách.  

Jak je to možné?  

Tento případ byl specifický. Elektřina pronikla až do vozidla, což by se stát nemělo, jelikož automobil se chová jako Faradayova klec. V okolí místa zásahu blesku je takzvané krokové napětí. Blesk má přes milion voltů, to je takové napětí, které my ani neznáme, nevyprodukujeme.  Krokové napětí je tak obrovské, že dokáže člověka zranit i ve vzdálenosti několika desítek metrů od úderu blesku. Velice ohrožený je dobytek na pastvě, kdy to krokové napětí mezi jejich nohama je velké. 

V čem je bouřka ještě nebezpečná? 

Nebezpečný může být silný vítr, tornádo, obrovské kroupy. Člověk prostě musí vědět, kde se pohybuje, jak se bouřka vyvíjí a jak se při bouřce chovat, k tomu by pomohla popularizace meteorologie nebo nějaké meteorologické kroužky pro mládež.   

Pokud byste měl dát lidem nějaké rady, jak se chovat, co byste jim doporučil? 

První věc je určitě nepodceňovat bouřku. Když je člověk třeba na dálnici a vidí, že vjíždí do bouřky, je dobré zastavit, dát si radši svačinu na benzínce a chvíli počkat, než to přejde. Důležité je přistupovat k bouřkám s velkým respektem.  

A nějaké obecné zásady? 

Já doporučuji hlavně sledovat radarové snímky. Poté se člověk stihne schovat, ať je téměř kdekoliv. Domů, na turistice do horských chat a restaurací. Pokud už opravdu není možnost úkrytu, musím si uvědomit, že je to špatně. Doporučuje se si dřepnout, dát nohy k sobě, schoulit se do klubíčka a bouřku takhle přečkat. Je to ale nebezpečné, a proto doporučuji být opatrný a počasí sledovat.  

Autor: Karolína Machů