„Vždy jsem chtěl k hasičům,“ svěřuje se Jiří. Stačilo mu „jen“ podat přihlášku, projít fyzickými testy, lékařskými prohlídkami, psychotesty a složit přísahu. Poté vyfasoval svou výstroj a mohl do akce.

Největším katem jsou psychotesty

Na přijímací řízení se připravil a udělal vše proto, aby jím prošel a splnil si své přání.

„Než jsem si podal přihlášku, jezdil jsem chvíli s náklaďákem,“ říká Jiří Očadlík, který si zjistil, že řidiči s praxí mají k hasičům vždy dveře otevřené. Je jich totiž poskrovnu.

Vzhledem ke svému působení u dobrovolných hasičů si byl také jist, že nebude problém úspěšně projít fyzickými testy.

„Věděl jsem už dopředu, že nastavené limity splním. Třeba teď k nám chodí kluci, kteří by se rádi stali hasičem, ale z předepsaných 30 kliků jsou schopni udělat maximálně 10. Pro mě je nepochopitelné, proč se hlásí, když musí dopředu tušit, že limit nesplní,“ kroutí hlavou Jiří.

„Ale když tak nad tím přemýšlím, jsem přesvědčen, že největším katem při přijímacím řízení nejsou v dnešní době fyzické testy, ale lékařské prohlídky a psychotesty, které jsou opravdu náročné. Trvají celý den,“ uvažuje Jiří Očadlík.

O důležitosti psychologických testů však není pochyb. Hasiči se dostávají do situací, které jsou mnohdy emočně velmi vypjaté, musejí zachovat chladnou hlavu, umět pracovat s lidmi.

Autonehody jsou emočně vypjaté

„Dopravní nehody jsou na psychiku asi nejnáročnější,“ přemítá Jiří. „Nemám ovšem po zásahu problém usednout za volant. Možná jen jednou. Zasahovali jsme před lety u nehody, která si vyžádala čtyři lidské životy. Cestou zpět jsem jel pomalu,“ přiznává Jiří Očadlík. Právě tuto nehodu, která se stala na Kroměřížsku u Rymic, považuje Jiří Očadlík za emočně nejvypjatější. Tři lidé byli na místě mrtví.

„Jednu ženu jsme oživovali a podařilo se nám ji předat záchranářům,“ vzpomíná Očadlík. I ta nakonec svým zraněním podlehla a stala se čtvrtou obětí autonehody. „Někdy je těžké poznat, kdo potřebuje naši pomoc jako první. Ale jsme na to školení a máme praxi. Velkou výhodou taky je, že krátce po nás na místo dorazí záchranka, takže na to nejsme sami,“ svěřuje se hasič.

Že je doprava hustší a aut na silnicích přibývá pozná Jiří Očadlík vždy na vlastní kůži za volantem velké hasičské cisterny.

„Aut je za poslední dekádu víc a víc, ale Kroměříž je město, které ještě není auty zarvané. A řidiči se chovají ohleduplně. Problémy vznikají spíš mimo obce, kde někdo v dobré víře zastaví v zatáčce nebo na horizontu, kde není vidět. Pak je problém velkou cisternu dobrzdit,“ říká Jiří Očadlík.

Nejenom jízda městem je s přibývajícím počtem automobilů problematická. Vrásky na čele hasičům přidělávají také přeplněná parkoviště sídlišť.

„V Kroměříži naštěstí není žádné sídliště jako jsou Jižní Svahy ve Zlíně, kde se dá jen stěží projet. Pokud není životně nutně potřeba výšková technika, zastavíme, natáhneme o pár metrů hadic víc a dojdeme tam. Když už by byl opravdu průšvih, že potřebujeme projet, musíme auto silou čtyř hasičů posunout. Ale já osobně jsem to nikdy nezažil,“ vysvětluje postup Jiří Očadlík.

Zásah ve „výškáči“ je prostě sám o sobě velmi specifický. „Je to náročnější. Prostor je více ohraničený, stísněný, musíme evakuovat více osob,“ vyjmenovává Jiří a dodává, že reakce obyvatelů na jejich výzvu, aby opustili byt, je někdy minimálně zvláštní. „Například se jim nechce z bytu. Brání se. Jedná se převážně o starší občany,“ přibližuje Jiří Očadlík.

Ze života hasiče

- Nespočet zařízení pomáhá hasičům v jejich práci. Mají taktéž otvírač na plastová okna. „Dokážeme je otevřít a dokonce i zavřít tak, aniž bychom něco poškodili,“ říká Jiří. Co je však problém, to jsou bezpečnostní dveře. Proti zloději jsou ideální, pro hasiče téměř nepřekonatelné.

- Na okraji všech zásahů je také pomoc zvířatům v nouzi. „Někdy si myslím, že kočka sama sleze ze stromu, na který předtím vylezla. Ale když se na vás dívá polovina sídliště, tak ji prostě vezmete do pytle a snesete dolů,“ směje se Jiří.

- Osobní život se podle 24 hodinových služeb plánuje dobře. Rozpis znáte třeba i na rok dopředu. Přesně víte, kdy jdete do práce. Beru to jako bonus.

- U povodní je problém v tom, že práce je několikadenní, intenzivní. Při těch největších v roce 1997 na stanici někteří přespávali, pracovali nad rámec svých vypsaných služeb.