V sobotu jsem opět vyrazila se strážníky do terénu. Zase jsme navštívili nechvalně známé lokality, kde přespávají bezdomovci. První zastávka byla v areálu bývalých kasáren za Tescem. „Kouř,“ hlásil jeden ze strážníků poté, co jsme vystoupili z aut, a ukázal na nepříliš lákavý vchod. Zevnitř se skutečně valil hustý a silně štiplavý dým.

Policisté vešli okamžitě dovnitř. Uvnitř se doslova nedalo dýchat, přesto však v jedné z místnosti spokojeni seděli dva muži. „Okamžitě ven!“ zavelel jeden ze strážníků a z oblaku se za chvíli vynořili dva bezdomovci. Kamarádům pravděpodobně byla zima, a tak se rozhodli, že zapálí nějaký starý papír.Mladší z nich měl kolem pětadvaceti let. Když se rozkoukal, neunikl dechové zkoušce. Nadýchal 2,4 promile a raději se strážníkům klidil z očí.

Druhý z dvojice, starší, zkušenější a policistům dobře známý chlapík, působil zcela střízlivě. Dechové zkoušce se ale bránil. Ačkoli určitě nebyla jeho první, tvářil se, že neví, jak na to. A věděl proč: Nadýchal totiž o tři desetiny promile víc, než kolega.„Je to prostě magor,“ trousil stále dokola na adresu kamaráda a naznačoval, že nápad se zapálením papírů nebyl rozhodně jeho. Potom se i on vydal pryč. Volat hasiče nutné nebylo. Bezdomovci ještě před svým odchodem oheň důkladně uhasili.

Sobotní noc ale popravdě nijak teplá nebyla, a tak předpokládám, že si povedená dvojice musela najít nové útočiště. Kde tedy přespali?Kam poodešli, když byli v dohledu strážníci, je otázka. Každopádně jsem si sama potvrdila, že v té samé skrýši, ze které byli o půl noci zachráněni a vykázáni, ráno spokojeně debatovali.Čtyři strážníci, mezi nimi jedna blondýnka, pes Fred a já, jsme se poté vydali do areálu bývalé pekárny v ulici Jožky Silného. Tady nás naštěstí nevítal žádný kouř. „Místo bylo zkontrolováno, nikdo tu není,“ sdělil jeden z policistů přes vysílačku operačnímu a vydali jsme se zpět směrem ke služebně.