„V rozsudku mám psáno protistátní činnost, vyzvědačství a velezrada. Ve studentském kolektivu jsem totiž vyprávěl o sovětských gulazích a týrání vězňů,“ vysvětloval i s odstupem několika desetiletí rozechvělým hlasem pětaosmdesáti­letý muž.

Vyšetřovací vazbě byl podroben v Brně, poté ve věznici ve Znojmě. „Asi měsíc jsem pobyl na Pankráci, kde se čekalo na soud. Byl jsem ve skupině, kde bylo odsouzeno jednatřicet lidí na celkem 330 let,“ vzpomínal na nejhorší období svého života emotivně Řihák a do očí se mu draly slzy.

Beseda se ve škole konala při příležitosti sedmého ročníku projektu Příběhy bezpráví – měsíc filmu organizovaného společností Člověk v tísni.

Prostřednictvím filmových projekcí a následných debat s pamětníky přibližuje žákům poválečné období československých dě­jin.

Kroměřížští školáci zhlédli konkrétně snímek Příběhy bezpráví – Za železnou oponou. Popisuje útrapy hokejového národního mužstva, která dvakrát získalo titul mistrů světa, kvůli čemuž představovalo pro totalitní režim nebezpečí.

Hokejisté se tak v roce 1950 na mistrovství světa už nepodívali. Po zásahu StB skončili ve vězení a nakonec v uranových dolech.

„Bylo to hodně zajímavé. Dozvěděli jsme se spoustu informací, které jsme vůbec netušili. Jsem ráda, že žiju v dnešní době, a ne té minulé,“ zhodnotila za všechny Monika Škvařilová z Plučiska.