Až budu starý, budu také chtít, aby si se mnou někdo povídal, říká Mojmír Adámek

Mojmír Adámek už třetím rokem chodí každý měsíc za důchodci do dvou kroměřížských domovů pro seniory. „Uvědomuji si, že mladí lidé naší moderní konzumní společnosti nevidí pomíjivost lidského života. Jednou budu také starý a budu chtít, aby si se mnou občas někdo popovídal,“ říká Adámek. Pro seniory v domovech pořádá spolu s dalšími dobrovolníky jednoduché bohoslužby.
Práce v kroměřížských domovech důchodců začala návrhem ze Slezska.
„Tuhle nabídku jsem dostal od Zbyška Němce ze Slezska, který jezdí do domovů důchodců především na Slezsku, kde už je práce se seniory více rozvinutá,“ říká o začátcích svého dobrovolnictví Mojmír Adámek. S Němcem začali pravidelně chodit do Domova pro seniory U Moravy a Domova pro seniory Vážany. Jako pomocníky s sebou bere mládež, se kterou pracuje ve svém církevním společenství.
Program je zaměřen duchovně. „Za seniory chodím na základě křesťanského přesvědčení. Vycházím z toho, že Bůh má zájem o všechny lidi, ať už jsou mladí nebo staří. Důchodci jsou často společností ignorováni, už ji tolik nezajímají,“ vysvětluje Adámek a dodává, že po smrti to nekončí.
Zbyšek Němec obvolával místní církve a hledal někoho, kdo by se této služby seniorům ujal za něj, aby nemusel dojíždět ze Slezska.
„A aby ten program byl trochu bohatší, hledal někoho, kdo by tam případně mohl zahrát i nějaké písně. A k tomu jsem se mu nabídl já,“ dodává Adámek.
V kapličkách domovů tak Adámek a další dobrovolníci obstarají pro seniory jednoduchou bohoslužbu s křesťanskými písněmi, krátkým zamyšlením z Bible a malým občerstvením.
„Na konci si s důchodci povídáme, pokud mají zájem,“ popisuje Adámek. Seniory společnost dalších lidí těší. „Říkají, že jsme strašně milí, že jsme jim udělali velkou radost. Když s sebou vezmu nějaké mládežníky z našeho církevního společenství, je vidět, že jim přítomnost mladých lidí působí potěšení,“ uzavírá Adámek.
Sára Zedková