„Expozice jej ale má představit také jako mecenáše umění a sběratele, který se významně zapsal do kulturních dějin Moravy," řekla mluvčí kroměřížského pracoviště Národního památkového ústavu Dagmar Šnajdarová.

Výstava s doprovodnou publikací upozorňuje i na podíl Kohna (1845 1915) na duchovních i hospodářských reformách, které do českých zemí pronikaly na počátku 20. století a souvisely s celosvětovým rozvojem ekonomiky, sociálními otázkami, reformním hnutím v církvi či s národnostní emancipací.

„Tedy s dramatickým přerodem feudálního ducha 'staré Evropy' v moderně utvářený svět spočívající na proměně vnímání obecně lidských pojmů svobody a víry," přiblížila Šnajdarová.

Pokrokově smýšlející Kohn nechal například v Kroměříži na sklonku 19. století postavit zámeckou vodárnu, která napájela centrum města i kašny na náměstí či v zahradách.

Byl sedmým olomouckým arcibiskupem, ale prvním prostého původu. Jeho volba arcibiskupem v roce 1893 vzbudila velký rozruch. Byl to totiž Čech a prostý občan, což silně pobouřilo vídeňský dvůr a šlechtické kruhy, které navíc nelibě nesly i jeho židovský původ.

Kohn však dal do pořádku arcidiecézní hospodaření, které za jeho správy pravidelně končilo výrazným přebytkem, nechal také opravit a upravit zámek v Kroměříži a Květnou zahradu.

Postupem času se ale stal terčem útoků antikatolického tisku i části katolické veřejnosti, která mu vyčítala přílišnou pýchu a nadřazené chování.

Jeho pozici komplikovalo i nepřátelství vídeňského dvora. Arcibiskup se dostával do ostrých sporů s kněžími, kteří podporovali tažení proti němu.

Vzrůstající neschopnost udržet diecézi klidnou vyvrcholila v prosinci 1903, kdy zvláštní komise kardinálů nařídila Kohnovi rezignovat a opustit diecézi. Zbytek života prožil ve štýrském Ehrenhausenu.