Na šlechtění se na zahradě a poli vrhl poté, co se před zhruba patnácti lety přestalo topit uhlím a začal se zavádět plyn.

„Jakmile se nepoužívalo uhlí, ve vzduchu klesl obsah síry. Ta ovšem dříve ničila takzvané americké hnědé padlí, což je choroba ovocných dřevin. Plody byly potažené hnědým povlakem, prostě byly nepoživatelné. Lidé keře kvůli tomu hromadně vyhazovali," vzpomíná.

A zborovický senior našel řešení: spojil odolnou a neodolnou odrůdu v jednu.

Vášeň v zahradničení zdědil po otci. Rovněž po něm starou botanickou literaturu, kterou při šlechtění také používá. Obrací se na něj i jeho spoluobyvatelé, aby jim pomohl díky starým zachovalým knihám zjistit název, jaký druh drobného ovoce to vlastně doma pěstují.

„Už se mi kolikrát stalo, že se mě lidé ptali, která z mých vyšlechtěných odrůd angreštu je má nejoblíbenější. Na to je těžká odpověď. Je to stejné, jako kdybyste se zeptali rodiče pěti dětí, které má nejraději," zasmál se.

Část angreštu, který si vypěstuje či vyšlechtí na zahradě, doma zavaří do sklenic, zbytek ponechá svému osudu. Jestli po něm zahradnickou zálibu zdědí v budoucnu jeho syn, zatím netuší. Má prý totiž jiné záliby. „Ale aspoň ví, jak se to dělá," dodal stále aktivní senior.