I na Kroměřížsku přitom pár měsíců předtím přineslo takzvané Pražské jaro uvolnění do té doby tvrdých politických poměrů. Obyvatelé Kroměříže například tehdy volali po zasedání Národního shromáždění ve sněmovním sále kroměřížského zámku na památku 120. výročí zasedání říšského sněmu v Kroměříži.

„S dcerou Maxe Švabinského také plánovali v rodném domě slavného malíře zřídit badatelské centrum s jeho archivem, které by doplnilo Památník Švabinského v zámku," vzpomínal pro Deník historik Muzea Kroměřížska Petr Pálka.

Lidé také slavili uvedení čestného občana města Kroměříže Ludvíka Svobody do prezidentského úřadu a připomínali si roky, které v Kroměříži prožil.

Osudný jednadvacátý srpnový den ale všechny naděje rozmetal. Zpočátku velení okupačních vojsk sídlilo v Kroměříži ve veterinární škole, Po začátku školního roku mu byly nabídnuty prostory na Sladovnách, velení to ale odmítlo. Přesunulo se nakonec do místností okresní zemědělské správy v bývalé budově městského národního výboru na Velkém náměstí č. 1, kde sídlilo až do odchodu z města dne 21. října 1968," dodal historik.

Na první dny okupace sovětskými vojáky v Holešově vzpomínal před dvěma lety pro Deník i Josef Bartošek, který byl v té době coby voják základní služby v tamních kasárnách. A v noci z 20. na 21. srpna 1968 se moc nevyspal.

„Vzbudili nás někdy po půlnoci na pohotovost. Nikam jsme ale nevyjížděli, byl to takový zvláštní poplach. Shromáždili jsme se na učebně, což bylo také dost neobvyklé," líčil důstojník.

Přišel k nim pak velitel roty a sdělil jim, že republika byla napadena vojsky Varšavské smlouvy. „Já jsem se ze začátku nejprve domníval, že to je jen další námět cvičení, jak bylo zvykem. Až po chvíli mi došlo, že se mluví o vojsku Varšavské smlouvy, že mluví o našich spojencích," líčil pamětník.

Brzy ráno pak sovětská vojska obklíčila kasárna tanky a mířila na ně těžkými děly. Po ostré výměně názorů s podplukovníkem Šedinou, bývalým velitelem pluku, sice nakonec přestali mířit přímo na kasárna, jejich tanky ale zůstaly v okolí ještě několik dní. Holešovský velitel mezitím začal organizovat odpor na vlastní pěst. Jednu rotu například vyslal do Hostýnských hor se zbraněmi: v případě války měla podle pamětníka pracovat v civilu, zajímat osoby nebo poskytovat informace.

Do holešovských kasáren se nakonec Sověti nikdy nedostali: po několikatýdenním obléhání se stáhli za město do kopečků nad obcí Přílepy. „Jen jednou si prý přišli do kasáren pro vodu, ale byli odesláni zpět s tím, že se porouchal vodovod," uzavřel vzpomínky Josef Bartošek.

Autor: zpravodajové Deníku