Psal se rok 1911 a Američanky si o volebním právu stále mohly nechat jen zdát. Ačkoli již skončila první dekáda 20. století, ženy se i nadále měly angažovat zejména v manželství a péči o rodinu. Dámy nosily nepohodlné korzety a na ty, které se pokoušely vybudovat si kariéru či se prosadit v politice, společnost hleděla s despektem. 

A právě v této době a společenské náladě získala Harriet Quimbyová jako vůbec první žena ve Spojených státech amerických pilotní licenci. Stalo se tak prvního srpna 1911, tedy přesně před 110 lety. 

Vrah David Berkowitz po zadržení
Zabiják, který děsil Ameriku: Tvrdil, že pije krev a k vraždám jej navedl pes

To, že drobná žena s porcelánovou pletí dokázala pilotovat letadlo, bylo skutečně přelomové. V roce 1911 bylo letectví ještě v plenkách a jako takové bylo považováno za vysoce rizikovou činnost vhodnou jen pro ty nejodvážnější muže. Šestatřicetiletá Harriet ale všem ukázala, že to stejné dokáží i ženy. Ačkoli tragicky zahynula pouhých jedenáct měsíců po zisku pilotní licence, připsala si i další dvě prvenství. "Stala se první ženou, která zvládla noční let, a rovněž první ženou, jež přeletěla Lamanšský průliv," zdůrazňuje stanice NPR. 

Harriet je sice známá především svými výkony v oblacích, celý její život byl ale bojem s konvencemi a vydal by na hollywoodský film. Ten by vyprávěl o dívce z chudé rodiny, jež se vypracovala jen díky svým schopnostem a odvaze, o nikdy neprovdané ženě i o dobrodružce, která posouvala hranice možného. A končil by opravdu děsivým úmrtím. 

Jít za svými sny 

Průkopnice amerického letectví se narodila v roce 1875 kdesi v americkém státě Michigan. Přesné místo jejího narození ale není známé, protože její rodný list neexistuje. Její rodiče zřejmě vlastnili drobnou farmu. "Jako drobnému zemědělci se ale otci Harriet příliš dobře nevedlo, a tak se celá rodina přestěhovala do Kalifornie," popisují stránky americké stanice PBS. 

Kdyby rodina zůstala v Michiganu, z Harriet by možná vyrostla obyčejná farmářka. Prostředí Kalifornie však na pubertální dívku silně zapůsobilo. "Život kafifornské společnosti byl uvolněnější. Mladé ženy se tam vymaňovaly z tradičních vzorců, studovaly na univerzitách, stávaly se z nich lékařky či zářily na prknech, které znamenají svět," uvádí server organizace National Aviation, pod níž spadá i Národní letecká síň slávy, kam byla Harriet Quimbyová post mortem uvedena. 

Paul Verlaine
Po stopách dávného dramatu. Proč Paul Verlaine postřelil svou životní lásku?

Chování kalifornských žen Harriet naprosto okouzlilo - a umanula si, že i ona chce od života více než výhodný sňatek. "Její matka ji utvrzovala ve víře, že může uspět v jakémkoli oboru. A Harriet se rozhodla uspět v oblasti, která zůstávala většině žen vzdálená. Kvůli tomu šla proti dobovým konvencím a upřednostnila kariéru před manželstvím," upozorňuje web Federální letecké správy, vládní agentury amerického ministerstva dopravy. 

Vzhůru do oblak

Jednou z mála kariérních možností pro Američanky bylo na počátku 20. století psaní. V roce 1902 se proto i schopná a talentovaná Harriet začala živit jako novinářka. „Zpočátku v San Franciscu pracovala pro deník Dramatic Review, později pro listy San Francisco Call a Chronicle," uvádí encyklopedie Britannica.

Jako novinářce se Harriet dařilo tak moc, že jí po čase začalo být San Francisco malé. Chtěla od života ještě víc - cestovat a zkoušet to, co nikdo před ní. V roce 1903 se proto přestěhovala do New Yorku a začala pracovat pro list Leslie's Illustrated Weekly. Zprvu sice psala pouze divadelní kritiky a stránky pro ženy, její nadřízení ale brzy poznali, že se v ní skrývá velký talent, a tak ji v roce 1905 zaměstnali na plný úvazek jako plnohodnotnou redaktorku. „Novinářská kariéra Quimbyové zajistila svobodu a finanční zázemí  nezbytné pro objevování cizích kultur a jiného způsobu života. Rovněž jí přinesla do života dobrodružství. Splnilo se jí tedy to, po čem vždy toužila," konstatuje server National Aviation.

Maria Anna Mozartová, přezdívaná Nannerl. Starší sestra slavného Wolfganga Amadea Mozarta byla rovněž velmi talentovanou hudebnicí a možná i skladatelkou, doba jí ale nepřála.
Mohla být slavnější než Amadeus. Mozartovu sestru zastavily předsudky

Díky novinářským úspěchům pronikla Harriet Quimbyová do světa, který do té doby patřil spíše mužům. Zařadila se mezi hrstku skutečně uznávaných novinářek a navíc se naučila řídit automobil. 

Moment, který zásadně změnil život, nastal v roce 1910, když přijala nabídku zpravodajsky pokrýt Mezinárodní letecký turnaj v Belmont Parku ve státě New York. Právě na těchto závodech se do létání hluboce zamilovala a rozhodla se, že se stane pilotkou. "Zaujala ji jak letadla, tak vítězný pilot. Neváhala a poprosila průkopníka letectví Johna Moisanta, aby ji naučil létat. Ten sice záhy zemřel, Harriet šla ale tvrdohlavě za svým cílem a zapsala se do letecké školy, kde ji vyučoval jeho syn. Brzy se spřátelila i s Moisantovou dcerou Matilde, popisuje web Federální letecké správy. 

Mimochodem, Matilde Moisantová získala pilotní licenci krátce po Harriet a stala se druhou Američankou, které se to podařilo. 

Panenka za kniplem 

Pilotování si Harriet Quimbyová osvojila rychle. „Pilotní zkoušky nutné k zisku licence zvládla udělat po čtyřech měsících tréninku, přesněji po třiatřiceti lekcích," zmiňuje web Federální letecké správy.

Nejen pro média se šestatřicetiletá pilotka záhy stala senzací. Kromě amerického prvenství si připsala i druhé místo na celém světě - předstihla ji pouze francouzská baronka de la Roche. Pro její malý vzrůst, tmavé vlasy i porcelánově čistou pleť vymyslel tisk Harriet přezdívku Čínská panenka. V té době inkasovali piloti za přelet jakéhokoli místa poměrně vysoké sumy - není proto divu, že Harriet pověsila novinářskou kariéru na hřebík a stala se jednou z nich. „Přidala se ke skupině exhibičních letců Moisant International Aviators," zmiňuje web Národního leteckého a vesmírného muzea Smithsonian.

Pýcha italského loďství, parník Andrea Doria, potápějící se 26. července 1956 dopoledne do mořských hlubin. Autor fotografie Harry Trask za tento snímek získal prestižní Pulitzerovu cenu. Potopení parníku bylo dobře zkoumentováno.
Zkáza lodi Andrea Doria: náraz byl tak silný, že cestující mizeli ve vteřině

Harriet sklízela úspěchy všude, kam přiletěla. "V době, kdy ostatní ženy svazovaly korzety, vystupovala Harriet Quimbyová z letadla v saténové letecké kombinéze. Když energicky mávala davům, byla nepřehlédnutelná a krásná. A jelikož dobře rozuměla marketingu, dokázala sama sebe skvěle prodat," upozorňuje server National Aviation. 

Přeletím to sama

U nohou jí sice ležely davy fanoušků, Harriet Quimbyové to ovšem znovu nestačilo. Snažila se k létání přivést další ženy, pokračovala proto ve psaní článků pro svého původního zaměstnavatele, Leslie's Illustrated Weekly, a ve svých textech neúnavně propagovala letectví. Zároveň usilovala o další prvenství. A tak se v březnu 1912 vydala do Francie, aby jako první žena přeletěla Lamanšský průliv. To do té doby s letadlem dokázali pouze tři muži. 

Mnozí pochybovali o tom, že by se to mohlo podařit i ženě. "Ani její poradce Gustav Hamel si nebyl jistý, že to dokáže. Navrhl jí proto, že se za ní přestrojí a průliv přeletí on. To ale Harriet odmítla," připomíná web muzea Smithsonian. 

Terorista Eric Robert Rudolph při 4 bombových útocích zabil dva lidi, smrt jednoho dalšího nepřímo způsobil. Přes 100 lidí se při explozích jím nastražených bomb zranilo.
Mohutný výbuch, zmatek a zakrvácená těla. Olympiádu v Atlantě poznamenal teror

Z Francie odstartovala 16. dubna 1912 a záhy nad průlivem vletěla do husté mlhy. „Neviděla jsem před sebe, neviděla jsem vodu pode mnou. Mohla jsem udělat jen jedinou věc, a to upírat oči na svůj kompas a řídit se jím," uvedla později Harriet. 

Situaci ovšem zvládla perfektně - a bezpečně přistála na britské straně průlivu. Radost z letu jí ale zkalila jiná věc - ačkoli byl její přelet nesporně velkým úspěchem, média mu nevěnovala příliš velkou pozornost. K jejímu přeletu nad průlivem totiž došlo pouhé čtyři dny po zkáze Titanicu. 

Pád z nebe

Ačkoli tragédie připravila Harriet a značnou část slávy, její láska k létání přetrvala. Letů jí už ale příliš nezbývalo - a smrt, která ji čekala, byla skutečně krutá. "Prvního července 1901, ani ne čtvrt roku po jejím přeletu nad Lamanšským průlivem a jedenáct měsíců po zisku pilotní licence, se Harriet Quimbyová vydala na svůj poslední let," vrací se do minulosti Federální letecká správa. 

Toho dne vystupovala se svým jednoplošníkem Blériot XI na leteckém srazu ve státě Massachusetts. Poté, co obletěla maják v Bostonském průlivu, se vrátila na letiště, aby přibrala do dvoumístného stroje organizátora celé akce Williama A. P. Willarda.

Portrét Hirama Binghama, objevitele Machu Picchu a amerického politika.
Skutečný Indiana Jones se nechal vést intuicí. Díky ní objevil Machu Picchu

Ve výšce příbližně 300 metrů nad zemí se letadlo z neznámých důvodů prudce naklonilo.  Harriet nad strojem zřejmě ztratila kontrolu a prudký náklon znamenal katastrofu, protože tehdejší letadla neměla bezpečností pásy a piloti i posádka v nich seděli bez jakéhokoli jištění. 

"Harriet Quimbyová i její pasažér vypadli z letounu a před zraky vyděšených diváků se zřítili do vod Bostonského přístavu," uzavírá Federální letecká správa. Legendární pilotka byla na místě mrtvá. Její prázdný letoun spadl na zem a zabořil se do bláta.