Kliknutím zvětšítePřestřelky na denním pořádku, zranění a mrtví, silniční zátarasy, braní rukojmí. Tak vypadaly obléhání a okupace osady Wounded Knee v americké Jižní Dakotě v roce 1973. Byť by se mohlo zdát, že ve druhé polovině 20. století jsou případy ozbrojených konfliktů mezi indiány a americkými policejními jednotkami už jen vzpomínkami na krvavé předchozí století, při událostech ve Wounded Knee před padesáti lety byla znovu vykopána pověstná válečná sekera.
Obléhání Wounded Knee nakonec trvalo celých 71 dní a zůstali po něm dva mrtví na indiánské straně a jeden doživotně postižený americký maršál. Přestože v tomto případě nelze mluvit o okupujících indiánech z militantní skupiny Americké indiánské hnutí (American Indian Movement) jednoznačně jako o nevinných obětech, události v osadě jasně ukázaly, že ani po tak dlouhém čase není indiánská otázka ve Spojených státech amerických vyřešena.
Dění ve Wounded Knee sledovala celá Amerika a dokonce ovlivnilo i tehdejší odevzdávání Oscarů. Herec Marlon Brando, který měl dostat Oscara za svůj životní výkon ve filmu Kmotr, na slavnostní galavečer poslal místo sebe domorodou aktivistku Sacheen Littlefeatherovou, která prohlásila, že Brando Oscara odmítá, neboť nesouhlasí s tím, jak jsou indiáni zobrazováni v hollywoodských filmech.
„Brando ve svém prohlášení k Oscarům vyjádřil podporu Americkému indiánskému hnutí a odkazoval k pokračující situaci ve Wounded Knee, které hnutí zabralo, a následně začalo obléhání osady americkými vojenskými sílami,“ připomíná web History.
Krví to začalo, násilím pokračovalo
Osada Wounded Knee v rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě byla už dlouho před událostmi roku 1973 pro generace amerických domorodých obyvatel symbolem násilí páchaného na indiánských kmenech vládou Spojených států. V 19. století se totiž stala dějištěm hrůzného masakru indiánů americkými vojenskými jednotkami.
Masakr u Wounded Knee byl posledním větším ozbrojeným konfliktem mezi Siouxy - Lakoty a federální vládou. Po předchozích šarvátkách 29. prosince 1890 příslušníci 7. kavalerie armády Spojených států amerických obklopili skupinu indiánů kmene Siouxů na území rezervace Pine Ridge. Jelikož indiáni zřejmě kvůli nedorozumění neodevzdali zbraně, plukovník James W. Forsyth nařídil indiánský tábor s bezbrannými lidmi postřílet. Výsledkem bylo 300 mrtvých.
Přestože původně strůjce krveprolití dostal pokárání, nakonec vyvázl v podstatě bez trestu. Po čase násilnosti ve Wounded Knee připomínal jen masový hrob obětí. A osada se zařadila mezi vládou i Bohem zapomenutá místa. Ve chvíli, kdy v ní v roce 1973 zazněly první výstřely, byla jednou z nejchudších osad v rezervaci vůbec.
Mezitím se v 60. letech 20. století v Americe opět dostala na přetřes indiánská otázka. Protesty proti válce ve Vietnamu a rozmach hnutí hippies a černošského hnutí náhodně přitáhl do centra pozornosti i zájem o příběh domorodých Američanů. Všeobecná atmosféra nahrála vzniku Amerického indiánského hnutí (American Indian Movement, AIM). „Hnutí se snažilo změnit život domorodých indiánů. Upozorňovalo na jejich chudobu, nedostatečné politické zastoupení, diskriminaci a policejní brutalitu vůči domorodým lidem,“ uvádí video kanálu Native American History na Youtube.
Takto vypadalo krvavé obléhání Wounded Knee již v 19. století:
Jelikož vláda hnutí ignorovala, a nedařilo se mu prosadit žádný z politických požadavků, organizace se postupně změnila v paramilitární hnutí. Organizovala patroly, aby předcházela policejní diskriminaci indiánů, dokonce obsazovala budovy. „Vůdcové AIM třeba plánovali předložit Nixonově administrativě seznam 20 požadavků, které se zabývaly dříve uzavřenými smlouvami a odpovědností vlády vůči nim. Když dorazili do Washingtonu D.C., členové AIM obsadili budovu amerického ministerského ministerstva vnitra, ve které sídlí Kancelář pro indiánské záležitosti a souhlasili s jejím opuštěním pouze po ujištění, že se Bílý dům bude zabývat téměř všemi jejich požadavky,“ nastiňuje jednu ze situací magazín muzea Smithsonian.
Jenže vláda nic nesplnila a členové hnutí byli stále frustrovanější. A právě Americké indiánské hnutí si přivolali v únoru 1973 na pomoc zoufalí Oglalové (podkmen Lakotů) obývající rezervaci Pine Ridge, ve které se nachází i osada Wounded Knee. Pod pokličkou dlouho bublající napětí vyeskalovalo a místo se podruhé stalo svědkem střelby a umírání. Trvalo to až do 8. května 1973.
Operace Wounded Knee 1973: Vládní agenti sledují indiánskou komunitu.
Kulky svištěly vzduchem
Rezervaci Pine Ridge svíraly léta trvající problémy. „Oglalové čelili rasismu a špatnému řízení tamní kmenové vlády. Usilovali především o sesazení kmenového předsedy Dicka Wilsona, kterého mnoho Oglalů považovalo za zkorumpovaného,“ připomíná magazín The Atlantic. Wilson místo aby chránil indiány, spolupracoval s americkou vládou, za velmi podezřelých okolností až příliš lacině prodával indiánskou půdu, zastrašoval a vyhrožoval politickým konkurentům, a Oglalové doufali, že se jim povede podat na Wilsona žalobu a zbavit jej funkce.
Jenže to se nestalo. Kmen se rozpadl na politicky znepřátelené tábory, načež Wilsonem řízená kmenová policie přizvala na pomoc americké jednotky. V obavě před možnými nepokoji jednotky United States Marshals Service, tedy federální policejní služby, najely do rezervace s těžkou technikou.
„Další kmenoví vůdci Oglalů se obrátili se žádostí o pomoc na AIM. Odpovědí hnutí bylo obsazení osady s pohnutou minulostí Wounded Knee (pro její symbolickou hodnotu, pozn. red.). 27. února 1973 skupina zhruba 200 oglalských aktivistů a členů AIM získala kontrolu nad městečkem. Karavana aut a náklaďáků přijela v noci, obyvatele osady vzala jako rukojmí a začala požadovat, aby americká vláda projednala mírové smlouvy s indiány z 19. a 20. století. Do několika hodin policejní jednotky obsazené Wounded Knee oblehly, a postavily silniční zátarasy, aby vzbouřenci nemohli odjet pryč a nikdo se k nim nemohl přidat. Jednasedmdesát dní dlouhý ozbrojený konflikt začal,“ píše magazín The Atlantic.
Vzbouřenci požadovali, aby zástupci americké vlády vyslechli, co indiány trápí. Už neřešili pouze zkorumpovaného Wilsona, ale upozorňovali, že americká vláda selhává v dodržování dříve uzavřených dohod s domorodci a ti jsou vystaveni neustálé šikaně. Dění ve Wounded Knee tehdy sledoval i novinář Kevin McKiernan (byl zde tajně, neboť federální vláda zakázala přítomnost médií na místě), a mluvil s jedním z vůdců AIM Dennisem Banksem. „Pamatuji si jeho věty: Lidé chtěli povstat. Chtěli něco udělat. Byli zoufalí,“ vzpomínal podle NPR později žurnalista.
Hned první pokus o jednání ztroskotal a situace uvízla na mrtvém bodě - Wounded Knee stálo obklopené obrněnými transportéry, na nichž číhali příslušníci maršálů a FBI s útočnými puškami a kulomety, proti nim stáli puškami ozbrojení a odhodlaní indiáni. Jelikož nejdříve americké úřady střežily jen přístupové cesty, krajinou se povedlo ke vzbouřencům přidat i několika jejich sympatizantům. Krveprolití bylo na spadnutí. „Už v první den operace bylo u zátarasu na silnici napadeno šest agentů FBI,“ uvádí web United States Marshals Service.
Vzbouření indiáni a členové hnutí na straně jedné a američtí maršálové a příslušníci FBI na straně druhé pak po sobě denně stříleli. „V březnu byl pak při přestřelce zasažen americký maršál Lloyd Grimm, následkem čehož ochrnul. To ještě zvýšilo agresivitu už tak brutální taktiky jednotek, které stály proti AIM,“ poznamenává článek magazínu muzea Smithsonian.
Jako ve Vietnamu
Situace byla stále vyhrocenější. „Aby vzbouřence vyhnali, přerušili maršálové dodávky elektřiny a vody do města, a bránili tomu, aby se tam dostávaly zásoby potravin. Když se sympatizant protestujících, pilot Bill Zimmerman rozhodl shodit zásoby jídla z letadla v 50. den obléhání, ve chvíli, kdy vzbouřenci vyběhli balíky sebrat, po nich agenti a maršálové začali střílet,“ píše The Atlantic.
Tak jako indiáni trpěli zimou a hladem, i pro příslušníky federálních jednotek bylo obléhání stále náročnější. „Vystavení nebezpečí, extrémní počasí, dlouhé hodiny ve službě a stesk po domově tvořily jen část frustrujících okolností, kterým čelili příslušníci maršálů,“ popisuje verzi amerických úřadů web United States Marshals Service. Oficiální stránky této federální služby mluví o příslušnících, kteří se účastnili obléhání, jako o hrdinech.
Americké policejní jednotky si nebraly servítky. „Stříleli na nás z kulometů, bylo to jako válečná zóna. Byli mezi námi i veteráni vietnamské války, a ti říkali: Chlape, to je jako ve Vietnamu,“ vzpomínal později na obléhání jeden z členů AIM.
Na druhou stranu, i okupanti Wounded Knee pálili po amerických jednotkách tak často, jak to jen šlo. „Ukázkou hrdinství příslušníků US Marshals Service ve Wounded Knee byly činy Wayne McMurtraye. Jednou zamířil k silničnímu zátarasu, na který začali pálit odstřelovači z neurčené polohy. Wayne se přesunul na odkrytou pozici, aby zahájil palbu a určil polohu odstřelovače. Při přestřelce jeho tvář zasáhly úlomky hozeného granátu a začal silně krvácet. I přesto odhalil pozici odstřelovače a poté, co přivolal na místo helikoptéru, byli útočníci zasypáni plynovými granáty a palbou z automatických pušek,“ píše web United States Marshals Service.
Souběžně s neustálými přestřelkami se sice odehrávala jednání zástupců amerických úřadů a vzbouřenců, žádný posun ale nezmanenala, neboť se požadavky obou stran stále měnily.
V dubnu pak padnul první z indiánů. „Obětí byl Frank Clearwater, příslušník kmene Čerokijů. Zasáhla jej kulka, která prorazila zeď místního kostela. O osm dní později pak byl při přestřelce zabit Oglala Lawrence "Buddy" La Monte. Po jeho smrti starší kmenoví vůdci začali požadovat konec okupace,“ zmiňuje server The Atlantic.
Obléhání skončilo, problémy ne
Pátého května obě strany podepsaly dohody, a 8. května přesně před 50 lety okupace a obléhání Wounded Knee skončily. Některým vzbouřencům se v nocích předtím podařilo uniknout. Ti, co zůstali, museli odevzdat zbraně a odhalit svou totožnost.
Přestože po obléhání zůstali mrtví a zranění, indiánům se povedla alespoň jedna věc - ještě nikdy dříve se nemluvilo o diskriminaci domorodých obyvatel tak moc. Na druhou stranu, AIM ani Oglalům se nepovedlo dosáhnout toho, o co usilovali především - aby mohli domorodí lidé žít klidně a bez strachu.
Kmenový vůdce Wilson byl dokonce opětovně zvolen do funkce. „Po obléhání se mezi opozičními frakcemi indiánů v rezervaci Pine Ridge rozpoutala svého druhu občanská válka, která měla podobu množství vzájemných napadení, vražd a přestřelek, po níž zůstalo více než sto mrtvých indiánů. Když pak navíc byli při jedné přestřelce v roce 1975 zabiti dva agenti FBI, zástupci úřadu provedli v rezervaci razii a zatkli za vraždu vůdce AIM Leonarda Peltiera,“ zmiňuje web History.
Zásah FBI a vnitřní problémy Amerického indiánského hnutí znamenaly konec vlivu organizaci v Pine Ridge. Peltier skončil na doživotí ve vězení. „Jeho příznivci dodnes trvají na jeho nevině a žádají pro něj prezidentskou milost,“ dodává web History.
14
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
