Uprostřed lesů nedaleko finské vesnice Isojoki ční kamenný pomník. Je už napohled starý, přesto na něj někdo dosud pravidelně přináší svíčky a květiny. Příběh dívky, k jejíž památce tam byl postaven, totiž dodnes děsí další a další generace Finů, přestože od její smrti uplynulo už sedmdesát let.

Psal se 17. květen 1953, když tehdy sedmnáctiletá dívka Auli Kyllikki Saariová vyrazila na kole ze svého domova v finské obce Isojoki do sousední vesnice Merikarvia na náboženské setkání. Tam se sice ještě setkala s přáteli, zpět domů ale už nikdy nedojela. Cestou totiž beze stopy zmizela. 

Když si místní uvědomili, že se Kyllikki ztratila, rozjelo se velké policejní pátrání. Po dívce se slehla zem. O několik měsíců později, v říjnu 1953, přišli její blízcí i o poslední naději. V nedalekých bažinách se v provizorním hrobě totiž našlo Kyllikkino mrtvé tělo.

Navzdory zevrubnému vyšetřování i mediálnímu šílenství se ale totožnost člověka, který dívku zavraždil, nepovedlo nikdy zcela spolehlivě prokázat. A stejně tak se policisté nikdy přesně nedozvěděli, jak vypadaly dívčiny poslední chvíle - nejvíce se spekulovalo o sexuálním motivu hrůzného činu. „Osud Kyllikki dosud není objasněn. Existují desítky teorií a objevují se stále nové,“ shrnuje finská veřejnoprávní stanice YLE TV2

Jedna z verzí smrti dospívající dívky je zvlášť mrazivá. Mezi hlavní podezřelé se totiž řadí i muž, jehož jméno se až nebezpečně často skloňuje v souvislosti s dalším dodnes nevyřešeným tajemným finským případem - brutální vraždou trojice studentů u Bodomského jezera z roku 1960. Bývalý nacista a pravděpodobně agent KGB Hans Assmann se dokonce na sklonku života k podílu na smrti Kyllikki Saariové přiznal. 

Polonahé tělo v bažinách

Cesta Kyllikki na náboženské setkání nebyla 17. května ničím výjimečným. V místní náboženské komunitě pracovala a onoho dne bylo vše jako obvykle. Tedy až na jednu drobnost. „Toho dne zmínila, že se cítí vyčerpaně a potřebuje přestávku, což se jejím známým zdálo zvláštní. Ona a její kamarátka Maiju každopádně dostaly povolení odejít z bohoslužby dříve a vydaly se domů na svých kolech,“ píše server Thoughtnova.

Jak uvádí server Medium, dívky měly před sebou čtyřicet minut trvající cestu. „Vydaly se na ni kolem desáté večer. Ještě nebyla zcela tma, byť byl večer oblačný, ale v polovině května Slunce v oblasti zapadá až kolem čtvrt na jedenáct,“ zmiňuje blog na serveru Medium

Po čase dojely dívky na rozcestí a dál už pokračovala každá sama. „Muž jmenovaný jako Tie-Jaska pak ještě Auli Kyllikki zahlédl, jak jede sama, asi o míli dál od křižovatky, kde se kamarádky rozdělily. Kromě vraha byl posledním, kdo ji ještě viděl živou,“ uvádí server Thoughtnova. 

Nález těla zavražděné sedmnáctileté Finky Auli Kyllikki Saariové v říjnu 1953: 

První chybou bylo, že policisté začali po sedmnáctileté dívce pátrat až několik dní po jejím zmizení. Její známí z církve totiž nevěděli, že domů nedojela. A stejně tak se nikdo nezabýval podivnými hlášeními, které se v oněch dnech začali šířit danou oblastí. „Jednotlivci nezávisle na sobě hlásili, že viděli neobvyklé, špinavobílé až bledě hnědé vozidlo s jízdním kolem na korbě, a jiní zase uvedli, že u jezera v Kaarankajarvi slyšeli pláč a vzlykání o pomoc,“ zmiňuje server Thoughtnova. 

Pohřešovanou dívku se ale najít nepodařilo. Plynuly týdny, měsíce. Pak se ale v červenci 1953 povedlo v bažinách nedaleko od místa, kde byla naposledy viděna, objevit její kolo.

Na podzim roku 1953 čekal na několik místních, kteří se vydali do bahnitého terénu nedalekého lesa, hrůzný objev. „Poté, co místní muž narazil v lese na dámskou botu, šálu a mužskou ponožku, se při pátrání povedlo najít polopohřbené tělo Auli Kyllikki. Kolem hlavy měla omotaný svůj kabát. Nedaleko se pak povedlo objevit i její druhou botu,“ uvádí server Thoughtnova.

Tápání ve tmě

Policisté sice konečně měli ubité dívčino tělo, jinak ale nadále tápali ve tmě. Jako nejpravděpodobnější viděli sexuální motiv útoku. „Spodní část těla byla nahá a jedno prso vyčnívalo z podprsenky,“ nastiňuje finská stanice MTV Uutiset. Přesvědčivý důkaz o znásilnění ale vzhledem ke stavu ostatků chyběl. Tělo identifikovali její otec a bratr.

Podle dívčiných známých musel vraždit silný muž. „Její sestra Alli říkala, že Kyllikki byla silná a měla velkou sílu v rukou. A jelikož se její tělo našlo skoro dvě stě metrů od silnice, její vrah musel být dostatečně silný na to, aby ji v lesním terénu přenesl k hrobu, který vykopal jeden a půl metru hluboký,“ podotýká server Medium. 

Rukama vyšetřovatelů postupně prošlo několik podezřelých, ani na jednoho z nich ale neměli nabito natolik, aby ho mohli obvinit. „Vyslechli celkem pět tisíc lidí a do roku 1972, kdy byl případ uzavřen, se postupně vyšetřovalo 370 možných verzí událostí na lesní cestě,“ dodává server Medium. Přesto některé vyšetřovací verze vyčnívají - konkrétně buď příběh zvráceného pastora, nebo podivného agenta KGB.

Zvrácený pastor

Pokud měli policisté opravdu pravdu a motiv dívčiny vraždy byl sexuální, nejpravděpodobnějším pachatelem byl pastor Kauko Kanervo. Ten byl také prvním podezřelým. Několik svědků jej údajně zahlédlo v okolí místa činu. 

Třeba amatérský historik Teemu Keskisarja ve své předloni vydané knize o případu tvrdí, že mezi knězem a zavražděnou mohl být sexuální vztah. Už celý rok před smrtí se totiž dívka údajně chovala velmi podezřele - spálila všechny dopisy, které od pastora, se kterým si čile psala, dostala, a zároveň se víc než kdy předtím vrhla do aktivit v církvi.

A také její zvláštní odchod toho dne z pobožnosti podle něj spíše vypadal, jakoby svou únavu hrála a měla v úmyslu se ještě s někým setkat.

„Povaha vztahu mezi Kyllikki a Kanervou zůstávala roky tajemstvím. Říkalo se ale, že mezi dívkou a knězem k ‚něčemu‘ došlo,“ píše stanice MTV Uutiset na základě knihy. 

Navíc tři roky po dívčině vraždě kněz Kanervo skončil ve vězení za sexuální zneužívání patnáctileté dívky. A při výslechu zazněly šokující věci. „Kněz řekl, že byl jednou s Kyllikki, když ucítil silnou sexuální potřebu. Podle protokolu o výslechu se dívky tehdy zeptal, zda by mu nemohla pomoci. A ona odpověděla: A jak?“ uvádí stanice MTV Uutiset. Následně mu údajně měla Kyllikki pomoct masturbovat a to se pak opakovalo ještě několikrát. Také prý nebyla jedinou mladistvou, na které se Kanervo ukájel. 

Jenže při vyšetřování vraždy dívky blízcí a farníci poskytli vikáři alibi. Z fary, kde byl údajně celý večer, prý odešel na pouhých dvacet minut - a jelikož neměl auto, daný čas mu podle policistů v nejmenším nestačil na vraždu. Spisovatel Keskisarja ale například tvrdí, že alibi mohlo být falešné. 

Agent KGB, který potřeboval zakrýt stopy

Druhým velmi pravděpodobným pachatelem činu je podle některých původem Němec Hans Assmann. Jeho jméno není ve Finsku neznámé - byl totiž vyšetřován i jako možný vrah v případě brutální vraždy trojice studentů u Bodomského jezera z roku 1960. Tehdy se do hledáčku vyšetřovatelů dostal proto, že krátce po vraždách dorazil v podivně zbědovaném stavu na chirurgickou pohotovost helsinské nemocnice, v oblečení posetém červenými skvrnami a za nehty s čímsi, co vypadalo jako černá špína. Navíc velmi odpovídal popisu vraha, který policistům poskytl student, který řádění neznámého pachatele u jezera jako jediný přežil. 

V případě vraždy Auli Kyllikki z roku 1953 zase Assmanna, který emigroval do Finska po druhé světové válce a je možné, že byl agentem KGB, policistům udala jeho bývalá žena. „Tvrdila, že v noci, kdy se Kylikkii ztratila, byl Assmann společně se svým řidičem mimo domov, a to v autě krémové barvy. Domů pak přišel bez ponožky a s mokrýma botama. Jeho exmanželka taktéž řekla, že když o několik dní později odcházel zase pryč, měl s sebou rýč,“ píše server Medium.

Jenže i tato teorie má trhliny - Assmannova žena totiž svoji senzační výpověď poskytla až léta po dívčině vraždě a je tak možné, že jen využila informace, které znala z tisku. „Na druhou stranu je zde malý, ale významný detail: Assmann byl levák a policisté prokázali, že ten, kdo vykopal hrob a provizorně označil hrob v bažině, byl také levák,“ uvádí server Medium. 

Jenže, jaký by měl Assmann motiv k vraždě dívky, kterou neměl jak znát? Podle těch, kteří věří v jeho vinu, ji i s řidičem zabili náhodně. Tedy alespoň tak to naznačil na své smrtelné posteli v roce 1997 sám Assmann, když poskytoval rozhovor bývalému finskému policistovi a novináři Matti Paloarovi. „Jednu věc vám mohu říct na rovinu. I když byl můj přítel dobrý řidič, nehodě se nedalo zabránit. Víš, co myslím,“ řekl. 

Podle něj Auli Kyllikki jeho řidič srazil omylem, a jelikož Assmann v oblasti vykonával tajnou činnost, o níž se nemělo vědět, muži se prý rozhodli, že nehodu zamaskují jako vraždu. 

Naděje existuje

Mohlo by se zdát, že jeho přiznáním se konečně případ uzavřel. Jenže jelikož Assmann byl v dané době už silným alkoholikem, který mimo jiné Paloarovi vylíčil také fantaskní příběh, jak byl dozorcem v Osvětimi, který se zamiloval do židovské vězeňkyně, a proto byl vyhnán na východ (což se nikdy nepovedlo prokázat), bralo se i jeho tvrzení ohledně smrti Kyllikki s rezervou. A stejně tak jsou brány i jakékoliv další novější teorie o možném motivu a osobě vraha.

Další podezřelí z vraždy Auli Kyllikki Saariové

- Policisté podezřívali i místního občana, který měl dřívější záznamy za sexuální útoky a byla mu diagnostikována psychiatrická nemoc. Vihtori Lehmusviita údajně Kyllikki napadl, zabil a s ukrytím těla mu měl pomoct švagr. Policisté jej zatkli ještě v době, kdy byla dívka pohřešovaná. „Alibi na daný večer mu poskytla jeho matka a sestra. Ženy tvrdily, že jej silně opilého uložily v sedm večer do postele. Při jednom z výslechů ale Lehmusviita řekl, že Auli zabil a její tělo se nikdy nepovede najít. Později svá slova odvolal,“ uvádí server Thoughtnova. Další výslechy muže vzhledem k jeho psychickému stavu skončily předčasně a v roce 1967 zemřel. Jeho švagr se k ničemu nepřiznal a brzy nato odjel do Švédska. 

- V době, kdy kolem dívčina případu panovalo mediální šílenství, se skloňoval i příběh bývalého policisty. „Od policie musel odejít kvůli nevhodnému životnímu stylu (zřejmě alkoholismu) a provozoval kavárnu v Isojoki. Vyslýchán byl jako majitel auta, které se podobalo tomu, co několik svědků vidělo nedaleko místa činu v inkriminovanou noc. Později se ale zjistilo, že v daný večer popíjel s přáteli daleko od Isojoki,“ píše server Medium. 

- Podle autora jedné z knih o vraždě Reino Ojanperä, který v dané době žil nedaleko místa zločinu, byla smrt dívky nešťastnou náhodou. „Podle něj Kyllikki srazilo kolem projíždějící auto. Řidič byl tak vyděšený, že se i se dvěma spolucestujícími rozhodli nehodu utajit. Muži byli u Isojoku náhodou, když projížděli na stovky kilometrů vzdálené staveniště, kde pracovali. Jejich kolegou byl i Ojanperä,“ shrnuje finská veřejnoprávní stanice YLE TV2. 

Neobjasněný příběh vraždy sedmnáctileté dívky se mezitím stal téměř až finským folklorem. Vznikla o něm nebo se jím inspirovala řada dokumentů i hraných filmů a knižních či filmových detektivek. Lidi brutální vražda vyděsila. „Ve všech příbězích o vraždě je Kyllikki zobrazována jako cudná a nevinná dívka, téměř svatá panna, kterou pohltilo zlo,“ uvádí stanice MTV Uutiset. 

Byť úřady případ uzavřely jako nevyřešený a dál už se jím zabývají pouze amatérští pátrači, věří, že navzdory desítkám let, které už uplynuly, šance na zjištění totožnosti vraha ještě zcela nezmizely - byť už si čin asi nikdy neodpyká. Největším želízkem v ohni jsou stále chybějící důkazní předměty. „Dodnes se nepovedlo najít náramkové hodinky, peněženku a zpěvník, který měla Kyllikki v den zmizení u sebe,“ upozorňuje server MTV Uutiset.