Za zmínku stojí i Klub zlatých ručiček. Ten sdružuje převážně místní ženy, které se schází, aby utekly shonu všedního života, popovídali si a při té příležitosti si něco hezkého vyrobily.

Potkávají se pravidelně, od podzimu do jara, kdy jsou dny krátké a noci naopak dlouhé. I fungování Klubu zlatých ručiček proto zasáhly vládní omezení spojené s pandemií koronaviru.

„Setkáváme se v místním kulturáku a ten byl zavřený. Máme nakoupenou hlínu na keramiku, než jsme ale začali něco tvořit, začal covid. A přitom jsme se všichni moc těšili,“ říká Libuše Darebníková.

Prusinovice, srpen 2021.
Prusinovice chystají důležité investice, na nájemní bydlení ale zatím nezbývá

Ta byla prakticky jednou ze zakládajících členek – je v klubu od jeho počátku.

„To je jednoduché. Přidala jsem se, protože mě ruční práce baví,“ svěřuje se Darebníková.

Začalo to papírovým pedigem

Klub vznikl v roce 2010 a v současnosti jeho členská základna čítá zhruba deset prusinovských žen.

„Tehdy jsme začínaly papírovým pedigem. Zakladatelka a naše první předsedkyně vytvořila nějaké kousky z pedigu a nám ostatním se to moc líbilo. Poprosili jsme ji, aby nás to naučila a nakonec z toho vznikl spolek, který existuje dodnes,“ vzpomíná paní Darebníková.

Prusinovice, srpen 2021. Starosta Zbyněk Žákovský
Neřešíme stranickou příslušnost. Hledáme schopné lidi, říká starosta Prusinovic

Od té doby vytvářely dámy z klubu vše možné. Od již zmíněného papírového pedigu přes drátkování, keramiku, patchwork až po drhání či takzvanou falešnou vitráž. Ženy zakoupily i techniku. Mezi ní například stroj zvaný big shot – lis na papír, který zvládne vyřezat nejen papír, ale i textil, kůži a další.

Se svými hotovými díly se pak ženy chlubí na předvánoční prodejní výstavě.

Inspirace není nikdy dost

Nikdo učený z nebe nespadl. A proto i ženy z Klubu zlatých ručiček vyráží hledat inspiraci na nejrůznější workshopy.

„Jezdíme například do Olomouce, do Brna. Zdokonalujeme se tam, hledáme inspiraci. Seznámíme se s nejrůznějšími novinkami,“ popisuje Darebníková.

Aby si člověk mohl některou z rukodělných prací vyzkoušet také, nemusí být nutně zapsán mezi členy. Společné sešlosti jsou otevřené všem a může se jich, třeba jen jedenkrát, zúčastnit kde kdo.

„Jen doufám, že nám do toho zase nevstoupí covid,“ uzavírá vyprávění o spolku Libuše Darebníková.