Jak je vybírání poplatků v České republice právně ošetřeno?
Povinnost platit koncesionářské poplatky ustanovuje zákon o České televizi a Českém rozhlasu a zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Jedním z důvodů, proč fungují veřejnoprávní média a platí se za ně, je podle znění zákona snaha zajistit jejich nezávislost na výkonné moci a veřejných rozpočtech.
Odkdy se výše poplatků mění a proč?
Ministerstvo kultury na začátku září představilo novelu, která má začít platit úderem nového roku 2025. Momentálně je v připomínkovém řízení. Rozšiřuje okruh poplatníků a zároveň zvyšuje výši poplatků. Důvodem je snaha o udržitelnost financování veřejnoprávních médií.
„Poplatky se u České televize nezvyšovaly patnáct let, u Českého rozhlasu dokonce osmnáct let, současná hodnota poplatku je tak zhruba poloviční,“ vysvětlil ministr kultury Martin Baxa (ODS). V případě ČT poplatníci připlatí 25 korun, dohromady tedy zaplatí 160 korun. Posluchači rozhlasu vydají více o deset korun, tedy 55 korun.
Kdo teď bude platit?
Poplatky platí fyzické i právnické osoby. Na tom se nic nemění. Poplatek budou platit domácnosti a platí vždy za jeden přístroj, jako dosud. Novinkou je výpočet poplatku u firem. Nově se vypočítává poplatek dle počtu zaměstnanců firmy. Nejvýraznější změnou je rozšíření okruhu plátců. Od ledna 2025 mají za veřejnoprávní média platit nejen majitelé televizí a rádií, ale také chytrých mobilních telefonů a počítačů. A to jak stolních, tak notebooků či tabletů. V současné době přispívá 3,3 milionu koncesionářů České televizi a 3 miliony koncesionářů Českému rozhlasu, s novelou se má okruh rozšířit o dalších čtvrt milionu.
Kde se mám k platbě poplatků přihlásit?
Povinnost vzniká každé domácnosti, která má technicky způsobilý televizní či rozhlasový přijímač. Do evidence poplatníků je třeba se přihlásit do 15 dnů ode dne, kdy jste se stali poplatníkem. S novelou se nic nemění. „Platit je možné přímo České televizi a Českému rozhlasu nebo prostřednictvím České pošty, konkrétní způsoby přímé úhrady si určují veřejnoprávní média, která poplatky vybírají,“ doplnila mluvčí resortu kultury Jana Malíková.
Můžete si zadat příkaz k pravidelnému bankovnímu převodu nebo platit například skrze SIPO. Za nesplnění oznamovací povinnosti je nutné kromě dlužných poplatků zaplatit pokutu pět tisíc korun za rozhlas nebo deset tisíc za televizi.
Kdo je od poplatku osvobozen?
V tomto případě nijak nerozhoduje divácký či posluchačský vkus ani fakt, zda jste konzument veřejnoprávních médií či ne. Od povinnosti majitele přijímačů mohou osvobodit zdravotní či sociální důvody. Patří sem lidé s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a úplnou či praktickou hluchotou či idé s čistým příjmem nižším než 2,15násobek životního minima za uplynulé kalendářní čtvrtletí. K osvobození je zapotřebí se přihlásit a skutečnost doložit. Osvobozeni od poplatků jsou také cizinci, kteří v Česku nemají trvalý nebo dlouhodobý pobyt.
Co se z poplatků vůbec platí?
Jak Česká televize, tak Český rozhlas mají několik vysílacích platforem, které nabízí program široké společnosti, bez ohledu na věk pohlaví, či vyznání a sexuální orientaci. Cílí na všechny skupiny společnosti. „Česká televize nabízí svým divákům program na dvou plnoformátových a čtyřech tematických stanicích, služby iVysílání, doplňující webové platformy typu ČT edu či Déčka i nejbohatší archiv v České republice,“ přiblížila nabídku televize mluvčí Karolínka Blinková. Loni ČT vyrobila 3900 různých pořadů. Televizní poplatky jsou využívány především k tvorbě obsahu. Podle Výroční zprávy o hospodaření ČT za rok 2022 šlo 98 korun z vybíraných 135 na tvorbu obsahu.
Jaká je praxe v jiných zemích?
Přehled o zahraniční praxi najdeme například v reportech Evropské vysílací unie. (EBU) Ta v roce 2022 sdružovala 56 zemí. Poplatky se platily ve dvaadvaceti z nich a vybralo se na nich 21 miliard euro (514 miliard korun). Průměrně tak domácnost v zemích EBU platí částku 0,28 euro denně, což je necelých sedm korun.
Řada zemí ale od placení poplatků v posledních letech upustila, loni se tak stalo třeba v Dánsku, Turecku nebo Francii. V jiných se poplatek převedl do jiného druhu daně. Například v Německu a Švýcarsku je součástí daně z nemovitosti. V Dánsku, Severní Makedonii nebo Rumunsku se převádí z výběru daní do státního rozpočtu.
Kde se platí nejvíc?
Nejvíce na daních za veřejnoprávní média odvedou ve Švýcarsku, kde byla výše ročního poplatku 310 euro, tedy 7750 korun. Nad sedm tisíc korun to bylo i v Rakousku, přes pět tisíc v Německu, více než Češi zaplatili také Britové, Irové, Italové nebo Chorvati a Slovinci. Naopak nejméně ze zemí, kde se poplatky platí, se na ně dávalo v Srbsku. Roční poplatek se tu vyšplhal na 31 euro, tedy necelých osm set korun.
Názory osobností na televizní poplatky:
Povinnost koncesionářské poplatky se často stává terčem kritiky nejen ze strany samotných poplatníků. Ale také obhajoby řady odborníků na mediální prostředí či politiků.
Radomil Bábek, předseda Podnikatelských odborů
Veřejnoprávní média potřebujeme. Jejich funkcí však má být služba veřejnosti, vyvážené zpravodajství i s informacemi, které se třeba vládě nebo vedení Evropské unie zcela nehodí. Zatím již několik let slouží ČT i ČRo především vládě a nátlakovým skupinám a informuje nás v některých tématech velmi jednostranně či selektovaně. To je podle nás nepřípustné. Zvýšení poplatků vnímáme negativně z několika důvodů, v neposlední řadě, jako podnikatelé, kteří musí umět počítat a hospodařit se ziskem, zcela nechápeme, proč by ČT či ČRo měly mít tak obrovské příjmy, s kterými pak velmi nehospodárně nakládají.
Josef Jaroš, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků České republiky
AMSP ČR vnímá návrh výpočtu poplatků jen jako další snahu získat prostředky do rozpočtu a další zbytečný výdaj, který nic nevyřeší, jen přispěje k dojmu, že problémy státní kasy mají zaplatit podnikatelé a jejich zaměstnanci.
Martin Luhan, mediální odborník z expertní skupiny Frank Bold
V době krizí anebo naopak národních svátků - ať už kalendářních nebo sportovních - jsou najednou i "nediváci" rádi, že média veřejné služby existují. Ale především, což oceňuji, vládní koalice touto novelou ukazuje, že onou službou, za niž platíme koncesionářským poplatkem, není to, že se můžu podívat na několik svých vybraných pořadů (anebo ji pustit svým klientům). Tou službou je, že každý v republice má přístup k solidnímu zpravodajství, že lidé, kteří nemohou do divadla, mají šanci zhlédnout přenos divadelního představení, že děti, které nemohou do školy, mají šanci se vzdělat a tak dále. Zkrátka, že rozhlas a televize plní veřejnou službu. A je v zájmu společnosti ji finančně podpořit, jako je tomu u vzdělávacích nebo kulturních institucí.
Marta Nováková, předsedkyně asociace režisérů, scénáristů a dramaturgů
Vnímáme tento krok ministerstva kultury, potažmo celé vlády, jako deklaraci skutečnosti, že obsah vytvářený veřejnoprávními médii má svou nezpochybnitelnou kulturní a společenskou hodnotu a je potřeba pro jeho tvorbu vytvořit patřičné podmínky.
Tomáš Nahodil, advokát a novinář (na sociální síti X)
Nevím, co je větší ostuda. Jestli to, že rozhlasové/televizní poplatky byly tolik let tak nízké, nebo to, že když už je vláda konečně zvedá, tak ani ne o celou inflaci od posledního zvýšení. Chtělo by to víc odvahy. Bez silných a nezávislých veřejnoprávních médií se neobejdeme.
