Akce s typickým názvem Den whisky podle něj byla ideální příležitostí k seznámení se s tímto populárním alkoholem.

„Já to velmi vítám. Je tady odhadem asi stovka druhů a člověk si může nechat poradit s výběrem přímo od odborníků. Řekne si, že mu tohle nechutná a zkusí něco jiného. A jakmile si najde to pravé, tak už se bude mít od čeho odrazit při dalším výběru, a to je hlavní,“ vyzdvihuje přínos akce známý český znalec whisky.

Lidé by podle Routa neměli zpočátku kupovat celé láhve whisky.

„Když si v obchodě koupíte celou láhev, tak se může stát, že vám prostě nesedne a budete mít potom vůči whisky averzi, což je škoda. Takže raději na baru nebo tady na Dni whisky vyzkoušejte několik panáků a podle toho kupujte potom celé láhve v obchodě,“ radí znalec.

Nemohla chybět ani otázka, která whisky je podle něj nejlepší.

„Každému jednoduše chutná něco jiného. Proto jen koukám, když někdo řekne, že třeba tohle je nejlepší whisky světa. Něco takového neexistuje. Nejlepší whisky je prostě ta, která vám v danou chvíli chutná,“ vysvětluje ambasador.

Obilná a sladová

A proč se teda tak zásadně liší cena různých druhů whisky?

„Těch faktorů je víc. Ať už je to doba staření, nebo také v jakých sudech leží, kde leží, jak jsou sudy položené a tak dále. Vlastně nejste nikdy schopni predikovat, jak se ta daná whisky bude vyvíjet. Někdy vydrží v sudu i čtyřicet let, jindy jen deset. Většinou je ten pomyslný vrchol mezi 25. a 30. rokem. Nad tu dobu se dožije jen málokterá,“ přibližuje Rout.

Cena se také liší podle jednotlivých druhů. Základní jsou přitom dva – obilná a sladová.

„Obilná se vyrábí v průmyslových palírnách v opravdu velké produkci. Ta sladová se naopak vyrábí v menším množství. Nejrozšířenější whisky jsou blended scotch, tedy směs obilné a sladové. Já to vždycky přirovnávám k dortu. Obilná tvoří ten pomyslný korpus a sladová potom tu polevu a krém nahoře,“ usmívá se ambasador.

Na ceně nezáleží

Cena však nerozhoduje o chuti.

„Blended scotch whisky se pohybují od 300 do třeba 600 korun v té základní verzi. Jsou to právě ty láhve, na které narazíte třeba v supermarketu. Neznamená to ale, že by byly horší. Je to prostě spotřební pití, ty dražší už jsou naopak spíše degustační,“ dodává.

Sám Rout už přitom vyzkoušel nespočet druhů whisky.

„Měl jsem jednu, která měla i přes 70 let a nedá se říct, že by to byla ta nejlepší. Vždy záleží hlavně na náladě. Někdy vás prostě nejvíc potěší normální „blendka“. Je to stejné, jako když se díváte na televizi. Jednou potřebujete vypnout hlavu a jindy zase chcete něco složitějšího. Záleží na daném okamžiku,“ vysvětluje Rout.

Medová whisky je vlastně likér

Stále oblíbenější jsou i různé whisky s příchutí. Rout však upozorňuje, že technicky vzato je medová whisky likér.

„Whisky musí mít 40 procent alkoholu a nesmí se do ní přidávat nic víc, než co udává zákon. To znamená třeba med. Navíc to potom má 38 procent alkoholu. A když se podíváte pořádně, tak i na samotné láhvi bývá uvedeno, že je to likér, případně ze světoznámé whisky. Jsou to prostě likéry, ale rozhodně proti tomu nic nemám. Ať pije každý, co mu chutná“ dodává s úsměvem ambasador.

Podobně je to i s ledem.

„Na běžné pití je to vlastně úplně jedno. Záleží, jak vám to chutná. Klidně ji pijte s ledem, colou, čajem, nebo mlékem. K degustaci ale nic z toho nepatří. Když dáte led, tak se vám whisky zředí a zchladí. Tím se zmenší i rozsah aroma a už je to jiné. Pro mě je whisky umělecké dílo. To je jako s Mona Lisou, taky ji nic nepřikreslíte, ale necháte ji prostě tak jak je,“ usmívá se Rout.