Ve svém rodném městě začínal s kominictvím na začátku minulého roku. „Tehdy jsem nosil v zimě se zmrzlými prsty letáčky do schránek a obvolával okolní dědiny s oznámením, že zahajuji kominickou činnost,“ vzpomíná na těžké začátky.

K milovanému řemeslu ho přivedl bratranec.

„Byl to Tomáš Zdráhal z Brna, který mě toho na začátku hodně naučil a vlastně mě ke kominictví přivedl. Jemu vděčím za všechno,“ vyzdvihuje.

Později rozšířil své vzdělání o výuční list na kominíka a dnes už má přes 1200 klientů.

„Tolik jich mám v systému. Ale spousta z nich jsou lidé, které evidujeme jen proto, že jsme jim dělali nějakou montáž. Neznamená to, že jim každý rok zkontrolujeme komín. I tak je jich ale docela dost,“ dodává mladý kominík.

Kominíků je hodně

Klíčem k úspěchu je podle Zdráhala, že se stále snaží vyhovět úplně všem.

„Dostal jsem se do fáze, kdy už máme mezi klienty i velké firmy. I přesto jsme si nechali naše první zákazníky a držíme se hesla, že pořád děláme všechno. Od těch menších prací, kdy jen měníme kouřovod až po ty největší, kdy shodíme celý komín a postavíme nový,“ říká.

Sehnat kominíka podle něj není problém.

„Je nás dost. Jen ne každý se věnuje úplně všemu. A stejně jako u pokrývačů, tesařů nebo zedníků to funguje tak, že lidi si prostě vybírají zakázky, které budou dělat. Když mi zavoláte, že chcete vyměnit kouřovod, tak se na vás nevykašlu. Ale logicky si každý vybírá kšeft, který se mu vyplatí. I zedník raději postaví celý dům, než aby udělal jen příčku. Tak to funguje i v kominictví. Všichni raději postaví šest komínů, než aby třeba měnili kouřovod,“ popisuje Zdráhal.

Řemeslník musí mít práci na měsíce dopředu

Kominíci na Kroměřížsku podle něj mají mezi sebou dobré vztahy. „Všichni se známe a tvoříme dobrou komunitu. Když některý z nás má nějakou zakázku a nestíhá ji, snaží se ji předat někomu jinému. V tomhle byznysu prostě nepanuje konkurence. Ba naopak, všichni máme tolik práce, že jsme ochotni ji i předávat druhým,“ dodává.

Řemeslníci ale nefungují na počkání.

„Lidé si často myslí, že je málo řemeslníků, ale podle mě jich je dostatek. Z praxe spíš vnímám jiný problém. Zákazníci často neví, že pokud něco chtějí příští rok, tak je třeba si to domluvit už letos. To považuji za normální věc. Řemeslník přeci musí mít práci na několik měsíců dopředu, aby věděl, že to podnikání vůbec může dělat,“ upozorňuje.

Na kontrolu jednou ročně

A k čemu ho lidé nejčastěji volají?

„Hodně často říkají, že doma neměli kominíka několik let, tak jestli bych se mohl přijet podívat. Jsem rád, že mi to přiznají narovinu. I tak ale vždycky protočím oči a v duchu si zanadávám. On totiž ten komín může být zanesený už po roce. Natož pak třeba po šesti letech. Takže zpravidla v takových chvílích vím, že jdu na nějakou hrůzu,“ usmívá se.

Kominík by se u vás měl ukázat jednou do roka.

„Jak často se komín musí čistit a kontrolovat, záleží na výkonu a používaném palivu. Ale obecně, abych nikoho nemátl, říkávám, že všechno nejlépe kontrolovat a čistit jednou za rok,“ vysvětluje.

I když bývá zvykem, že lidé volají kominíkovi, Zdráhal svou firmu postavil přesně obráceně.

„Mám vlastní databázi klientů, dobře tak vím, u koho mám ve kterém měsíci dělat kontrolu a jestli u něj třeba byly dříve nějaké závady. Takže vezmu telefon, domluvím se co a jak a zajedeme tam. Ostatní se totiž nechávají nahánět, kdežto já naopak naháním lidi. Možná proto ta firma tak funguje,“ popisuje.

Chytání knoflíku pro štěstí

V tradičních černých montérkách a s bílou čepicí ale Zdráhala nepotkáte. Stejně jako většinu jeho kolegů.

„Ten důvod je prostý. Takový oblek stojí několik tisíc a navíc je v něm horko. Dříve taky kominíci měli štětku a žebřík. Jenže já, když jdu na kontrolu komínu od kondenzačního kotle, tak mám v jedné ruce notebook a v druhé analyzátor spalin. Doba se prostě změnila,“ dodává Zdráhal.

Naopak chytání za knoflík zůstalo.

„To se mi stává velice často. Dělají to hlavně rodiče s dětma nebo starší lidé. Stejně tak, když vidí, že jsem špinavý, vezmou si sazi. Dodneška jsem si to na ale nezvykl. Snažím se totiž celou dobu být profesionální a držet si odstup. Jenže pak přijde tohle,“ uzavírá s úsměvem na tváři mladý kominík.