„Rum je temperamentní kategorie, kde jsou zastoupeny všechny chuťové pozice. Takže když si nesete novou láhev domů, nikdy vlastně nevíte, co od ní čekat. Ani když se v rumu vyznáte,“ začíná vysvětlovat Albrecht.

Neexistuje podle něj moc vodítek, kterými by se při výběru rumu dalo řídit. Pomoct může etiketa na lahvi. „Když vím, z jaké destinace ten rum je a jaká tam platí pravidla pro jeho výrobu, dokážu si udělat hrubou představu, co od něj očekávat. Nikdy ale přesně nevím, jak bude chutnat,“ přiznává.

Vždy je proto nutné ochutnat. „Bohužel pro člověka, který chce cíleně něco dobrého pro návštěvu. Na druhou stranu zase bohudík pro lidi, kteří rádi hledají a poznávají nové věci a chutě,“ usmívá se Albrecht.

Vždycky je to zážitek

Při výběru častokrát nenapoví ani cena. „Od pěti set nahoru má každý karibský rum svou příležitost. Jeden je výraznější, druhý voňavější, třetí zase říznější. A když se k tomu udělá dobrá gastronomie, tak je to vždycky zážitek,“ říká.

Cena by obecně měla odpovídat výrobním nákladům. Ty se však mohou výrazně lišit.

„Základem je vstupní surovina. Nejlevnější je melasa, pak třeba stoprocentní cukerná šťáva nebo panenský med. U toho už se cena ale velmi liší,“ přibližuje.

Zřícenina hradu Cimburk, srpen 2021.
Zříceninu hradu Cimburk se svépomoci rozhodli opravit mladíci z Brna

Důležitou roli pak hraje doba staření, neboli zrání rumu.

„A obrovský rozdíl je i v ceně sudů, ve kterých rum zraje. Můžete použít cenově dostupné sudy po americké whisky, nebo naopak dražší sudy po Scherry,“ dodává Albrecht.

Základem je cukrová třtina

Ambasador také objasnil, proč český tuzemák není dnes považován za rum.

„Od roku 2008 je legislativa, která říká, že vstupní surovinou při výrobě rumu musí být cukrová třtina. Stejně tak je stanoveno 37,5 procenta jako minimální množství alkoholu. Od letoška navíc platí, že musí být i dvacet gramů cukru na jeden litr. Což si musí hlídat především v zemích, které kolonizovali Španělé. Ti totiž milují sladké, a proto jsou jejich rumy často přeslazené,“ objasňuje Albrecht.

Mnoho značek proto častokrát dvě verze svých rumů. Jednu pro Evropu a druhou pro zbytek světa.

„Často vyrábí rumy s 35 procenty alkoholu, ale pro Evropskou unii vytvoří čtyřicetiprocentní verzi. A zatím jsem se teda nesetkal s tím, že by evropská byla nějak lepší,“ přiznává.

Kde je dobrá kráva a doutníky, tam je i dobrý rum

Celý rumový svět udělal podle Albrechta v posledních letech mílové kroky kupředu. Důvodem je větší otevření trhu a enormní rozšiřování výroby v některých zemích.

„Česko je pak specifické tím, že tady narostlo obrovské množství fanoušků rumu, kteří jsou navíc nesmírně kultivovaní. Mají i obrovský přehled třeba o nových rumových edicích. Tihle lidé vlastně ženou dopředu i nás jako dovozce,“ usmívá se.

Na závěr nemohla chybět ani otázka, jak se člověk stane rumovým ambasadorem.

„Léta jsem dělal v gastronomii a také s vínem. Potom jsem se dostal k doutníkům a s nimi už šla ruku v ruce i klientela. Navíc země s těmito produkty jsou vlastně totožné – kde je dobrá káva, čokoláda a doutníky, tam je i dobrý rum. Takže se mi postupně všechny tyhle produkty propojily a ve mně to vyvolalo to, že se patnáct let věnuji doutníkům a rumu,“ uzavírá s úsměvem Albrecht.