„Jak už jméno Forest napovídá, setkali jsme se v lese na jaře roku 2016. Tomu předcházela má návštěva Forestova online deníku, kde jsme se domluvili na spontánním společném výletu do přírody. A od té doby je naše cesta sdílená,“ líčí Barbora Masaříková své seznámení s Forestem Trenzem, rodákem z Bystrce, který si začal říkat Forest už před patnácti lety.

„Žádná hluboká myšlenka za tím nestojí, pouze vychází z mého kladného vztahu k přírodě. Anglicky forest je les. Trenz je mé opravdové příjmení, přestože není rodné, ale to je na delší povídání. Rodné jméno zná jen pár vyvolených,“ nastiňuje úvodem Forest své tajemství. Tajemstvím není, že tento mladý muž vystudoval grafický design. Uměleckou školu má za sebou i Barbora, která je pro změnu sochařka.

Možná se ptáte, co stojí za rozhodnutím přestavět dodávku na obytnou a vyrazit nazdařbůh na cesty. Na tuto otázku odpovídá Barbora: „Nosila jsem tuto myšlenku v hlavě od chvíle, kdy jsem se v roce 2013 účastnila expedice Avií Asií, při které jsme dojeli 40 let starou obytnou Avií do Mongolska a zpět. A vzhledem k tomu, že mám psa Samuela, cestování na čtyřech kolech je jedna z mála možností, jak lze dlouhodobě a pohodlně cestovat se psem.“

„Baví nás řemeslná práce a rádi se učíme novým věcem, proto jsme se rozhodli, že si postavíme domov na kolech od základu a svépomocí. Sice to trvalo rok, ale nelitujeme,“ doplňuje svou partnerku Forest.

Co se třeba vydat do magické vesnice uprostřed Karpat:

Jsou pány svého času

Před odjezdem na cestu se Barbora živila stavbou slaměných domů a restaurováním historických fasád. Opustila také post předsedy neziskového spolku PRO|OKO, kde se roky zabývala pořádáním kulturních akcí v oblasti umění, cestování a kultury. Forest se už několik let živí grafikou, tvorbou webových stránek a správou známého českého portálu. „Na rozdíl od milovaného Brna, jsem si online práci se všemi výhodami i nevýhodami vzal s sebou na cestu,“ píše.

Toho, že si na počátku koupili 20 let starou dodávku a ne novější, nikdy nezalitovali. „Naopak. Starší jsme pořídili úmyslně, jednak kvůli finanční stránce – naše Dodynka stála 60 tisíc korun před přestavbou – a také pro více možností amatérských oprav na cestě, o čemž jsme se nejednou přesvědčili,“ shodují se mladí dobrodruzi, kteří jsou na cestě už devět měsíců.

„Na plyn jsme šlápli před Vánocemi 2018 do teplejších krajů na jih Evropy, to byl jediný cíl a jiný konkrétní plán jsme neměli. Přes Německo a Francii, hornatou Andorru a slunečné Španělsko, kde jsme se rozhodli přeplout Gibraltar a podívat se do afrického Maroka, které jsme projeli křížem krážem, a zažili zde mnohá dobrodružství. Z jihu jsme zamířili na sever a to doslova. Přes Portugalsko a Španělsko do Francie, potom honosné Lucembursko, Belgii a zalidněné Nizozemsko. Z Německa jsme přepluli do Švédska a nyní, asi po 20 tisících kilometrech jsme v našem oblíbeném Norsku. Těžko říct, kde se nám líbilo nejvíc, každá země má něco do sebe. V mrazivém Norsku vzpomínáme na termální prameny Santa Fé ve Španělsku, a když jsme umírali vedrem ve Francii, těšili jsme se do Skandinávie. Nespěcháme, jsme pány svého času, srovnáváme rozdílnou kulturu, přírodu i mentalitu lidí všech navštívených zemí.“

Kvalitní test partnerství

Před odjezdem absolvovali všechny byrokratické povinnosti, aby se nemuseli alespoň rok vracet. „Přestože společně žijeme a cestujeme v dodávce na šesti metrech čtverečních už více než 270 dnů, závažná ponorka nás nepostihla. Zažili jsme spoustu krizových i vyhrocených situací, ale vždy jsme si z toho vzali to dobré. A to je kvalitní test partnerství.“ K hezkým zážitkům z cest Barbory a Foresta prý patří setkání se zajímavými lidmi, nebo třeba když v Maroku sjeli z cesty a náhodou objevili starodávnou hliněnou vesničku ukrytou v palmách mimo civilizaci.

Mezi méně příjemné zážitky by pak zařadili otravu psa Samuela avokádem, které je pro psy jedovaté, a další návštěvy pohotovostí. „Při hledání práce v Norsku jsme narazili na prolhaného farmáře, od kterého jsme museli utéct, ale chvíli na to jsme začali pracovat na jednom z nejkrásnějších míst na světě. Pořád se něco děje,“ dodávají.

„Život v dodávce nás naučil, že k životu není třeba mnoho. Limitováni váhou se neobklopujeme zbytečnostmi, ale zážitky, které se snažíme sdílet s ostatními. A neobejdeme se bez trpělivosti, odvahy a schopnosti přijímat každodenní nejistoty a změny,“ popisují cestovatelé z jihu Moravy.

Jídlo z trhu i popelnice

Svou Dodynku plně vybavili ke své spokojenosti. „Máme plynový vařič, pečící troubu i výkonný mixér. Vaříme z lokálních surovin a rádi se inspirujeme kuchyní dané země. Obvykle nakupujeme v supermarketech, v Maroku čerstvé potraviny na trzích.  Nemáme rádi plýtvání jídlem, takže když je příležitost, rádi využijeme dumpsterdiving (hledání vyhozeného jídla v popelnicích – pozn. redakce). Náš jídelníček je pestrý, dokonce si v dodávce pečeme vlastní chléb a vychutnáváme ovocné šťávy.“ Marocký tajine jim zachutnal natolik, že si tuto keramickou nádobu pořídili. Jeho příprava na ohni je prý příjemným společenským i gurmánským zážitkem. Také rádi vzpomínají na španělské tapas bary a francouzské sýry a vína.

A za co utrácejí nejvíce? „Během prvních měsíců padla značná část úspor na koupi nové techniky. Polámal se nám notebook, oba telefony i baterie k solárnímu systému. Od té doby utrácíme jen za jídlo, naftu, internet, potřeby pro Samuela, nečekané výdaje a další náklady spojené s cestováním. Účty evidujeme a po návratu bychom je chtěli sečíst a zveřejnit.“

Hodně peněz padlo právě za veterinární ošetření psa Samuela. „Přestože je Samuelovi dvanáct let, těší se dobré fyzické kondici a jde do každého dobrodružství po hlavě. Bohužel nás potkalo i několik nepříjemných zážitků, naštěstí s dobrým koncem. Veterinární ambulanci jsme navštívili celkem pětkrát ve třech státech,“ říkají obyvatelé Dodynky.

Hlavní příjmy na živobytí mají cestovatelé ze stabilní práce online, kterou ale chtěli vyvážit fyzickou prací. Tu hledali v zemědělství ve Francii, ale ideální příležitost se naskytla až v Norsku, kam za prací urazili 1600 kilometrů během pár dní. Dočkali se ale zklamání od zmíněného nepoctivého farmáře, od kterého odešli. „O týden později a 200 kilometrů dál jsme se však ocitli na snové kozí farmě na konci světa. Se životem na farmě seznamujeme turisty, vaříme tradiční norský sýr a karamelky,“ říkají.

Většinou nevíme, kde budeme spát zítra

Barbora a Forest své zážitky detailně dokumentují a publikují na sociálních sítích, kde vystupují jako Život v dodávce. „Někdy sdílíme možná až moc soukromý náhled do našich životů, ale byla by škoda nechat si to jen pro sebe,“ svěřují se. Nabízí se také otázka, jestli nutnost natočit video, sdílet svou cestu s ostatními, není někdy na obtíž. „Držíme se hesla: Zážitky mají přednost. Do natáčení se nikdy nenutíme. To by nebavilo nás ani diváky. Nechceme se přetvařovat a sdílet jen hezké chvíle, ale realitu se vším všudy. Pokud zrovna nemáme náladu, nebo to situace nedovolí, tak to prostě na videu nebude. Ale stejně ten zážitek popíšeme psanou formou, abychom se měli nad čím v důchodu pousmát,“ plánují partneři na cestách i v životě.

Jak dlouho je bude bavit objíždět svět v dodávce, zatím netuší: „Většinou ani nevíme, kde budeme spát zítra a pokud ano, stejně je to vždycky jinak. Těžko říct, možná jednou přesedláme na koně, motorku nebo offroad. Zatím však zůstáváme věrní Dodynce. Troufáme si říct, že poznávání nových krajů nás bavit nepřestane nikdy.“

Foresta to poslední dobou táhne k tradičním řemeslům, která se bohužel v dodávce těžko realizují. U Barbory kvůli přípravám na cestu sochařská činnost v posledním roce ustoupila do pozadí. Na cestě však stále sbírá inspiraci i materiál pro další tvorbu. Ostatně většina jejích soch z posledních let byla inspirována právě zážitky z cest. „Za měsíc opět šlápneme na plyn, ale jakým směrem se vydáme, o tom rozhodne přicházející zima,“ uzavírají své vyprávění Bára a Forest. Jejich příběh ale zdaleka nekončí.

Pokud se s Forestem a Barborou nepotkáte na cestách, navštivte je online: 

FB: Život v dodávce  
YT: Život v dodávce  

www.barboramasarikova.cz
.