Soud ho uznal vinným z toho, že loni v říjnu v Traplicích na Slovácku brutálním způsobem zavraždil svého spolubydlícího, kterého nejprve pobodal a pak mu zaživa uřezal hlavu. Mimo to byl Hladík uznán vinným i z trestného činu křivé obvinění. Muž totiž celou dobu vinu popíral a vše svedl na svého souseda.

Děsivá událost se odehrála ráno v rodinném domku zavražděného, kterému se přezdívalo Architekt. „Osmapadesátiletého muže nejprve fyzicky napadl a za pomocí nože a sekáčku na maso mu zasadil nejméně sedmadvacet řezných a sečných ran v oblasti krku a týlu. Pak mu odřezal či přeseknul krční páteř, což vedlo k oddělení hlavy od trupu,“ popsal státní zástupce Roman Kafka.

Igelitku s hlavou nosil po vesnici

Ještě děsivější byl na celé skutečnosti fakt, že muž byl po celou dobu naživu, což potvrdili i soudní lékaři. Architekt měl totiž v průdušnicích a průduškách vdechlou krev.

Hladík pak dal hlavu do igelitové tašky a s ní chodil po Traplicích, kde ho celého od krve vidělo i několik místních obyvatel. Všem tvrdil, že zabíjel prasátko.

Tašku pak i s jejím obsahem zahodil do kontejneru poblíž místního obecního úřadu. Večer pak sám přivolal policisty.

Čtyřiadvacetiletý muž celou dobu popíral, že by Architekta zavraždil. Naopak tvrdí, že to udělal jeho soused Josef Kleinedler. „Šel jsem ke Kleinedlerově matce na kafe. Tam jsem často chodíval. Když jsem se vrátil, uviděl jsem Kleindlera, jak nad Architektem klečí a přetíná mu hlavu. To křupnutí si budu navždy pamatovat. Byl opilý, vstal a křičel, že konečně dá všem pokoj a ať mu pomůžu,“ tvrdil na začátku projednávání Hladík.

Podle jeho verze ho pak Kleinedler postříkal červenou barvou, dal hlavu muže do igelitové tašky a pak Hladíka nabádal, aby se jí zbavil.

Kriminalističtí experti však na mladíkově oděvu žádnou barvu nenašli, jen krev zavražděného. Navíc Josef Kleinedler Hladíkovi do očí oponoval tím, že v den vraždy spal celý den, protože byl opilý.

Vnést do případu světlo měla včera Kleinedlerova matka Jarmila. Právě jejím sekáčkem na maso měl být Architekt zavražděn. Žena se však ze zdravotních důvodů nemohl soudu zúčastnit. Proto soudkyně Iveta Šperlichová přečetla její výpověď z přípravného řízení.

„Sekáček na maso měl David. Ten den ke mně přišel a něco si bral z kuchyňské linky. Já ale nevěděla, co to bylo. Už však měl ruce od krve. Sekáček mi pak vrátil dopoledne. Byl celý zakrvácený, tak jsem ho umyla. Měl s sebou ještě tašku s něčím. Prý zabíjel prase a ptal se mě, jestli chci vidět hlavu. Já ale odmítla a tašku jsem dala za dveře. Byla docela těžká,“ popisovala Jarmila Kleinedlerová.

Dvaasedmdesátiletá žena rovněž potvrdila, že v den vraždy skutečně její syn spal doma. „Byla jsem celou dobu v kuchyni. S ní sousedí jeho pokoj. Kdyby prošel kolem mě, viděla bych to,“ podotkla seniorka.

Podle klinického psychologa Miroslava Petržely trpí odsouzený Hladík pocity malé sebedůvěry, vyhýbá se citovým vazbám.

„Nemá rád, když na něj okolí klade požadavky. Je vztahovačný. Komplexy méněcennosti se u něj střídají s pocitem jedinečnosti. Často uniká k fantazírování. Špatně si rovněž interpretuje chování druhých lidí. To pak u něj vede k nesprávným závěrům a impulzivnímu chování,“ sdělil včera expert.

A právě kombinace všech jeho vlastností mohla být i motivem celé vraždy. „Vadilo mu, že ho jeho známý ponižuje, že pomlouvá druhé lidi i to, že mu vyčítá podpálení jeho domu. A právě vztek a výčitky mohly vést k tomuto činu. V té chvíli se cítil jako samuraj a hrdina,“ upozornil Petržela.

Při závěrečných řečech navrhoval státní zástupce Kafka pro Hladíka dvacetiletý pobyt za mřížemi, jeho obhájce František Hynek ale naopak zproštění obžaloby. Podle něj totiž nebylo dostatečně prokázáno, že Hladík skutečně vraždu spáchal.

Soudkyně Šperlichová byla ale zcela jiného názoru. „Znali se, bydleli spolu a docházelo u nich často k neshodám. Navíc při promítání filmu z místa činu s ledovým klidem sledoval hrůzné nálezy. Je lhostejný k tomu, co provedl. Neprojevil ani špetku lítosti,“ zdůraznila soudkyně při čtení rozsudku.

Verdikt ještě není pravomocný. Hladík spolu se svým obhájcem si vzali lhůtu na rozmyšlenou, státní zástupce se možnosti odvolání vzdal.