Zhruba čtrnáct dní totiž nic netušíc konzumovali vodu znehodnocenou ropnou látkou, než se zjistilo, že do ní zřejmě vtéká desítky let stará nafta zakopaná v nádrži v zemi před sousedním domem.

Jeho dřívější majitelé si ji prý načerno pořídili kvůli vytápění rodinného domu topnou naftou. Ojedinělým případem ve Zlínském kraji se nyní zabývají policisté či odborníci na životní prostředí.

Šok manželé prožili v úterý 15. listopadu, kdy se tak vlivem události ocitli prakticky bez jakéhokoliv zdroje pitné vody. Městský vodovod do té doby nepotřebovali kvůli dostatku kvalitní vody ze studny. Jaroslav Foltýn marně několik dní pátral ve svém domě po možném zdroji zápachu pitné vody, aniž by jej napadlo, jaké obrátky poté situace nabere. Po odklopení víka studny nemohl zděšením uvěřit svým očím, namísto kvalitní průhledné vody jej čekala ta zbarvená pomalu do odstínu kofoly.

„Když za mnou přišel, říkal, ať se na to posadím, celý se třásl. Byl to opravdový šok, který máme dodnes," říká Deníku několik dní poté se slzami v očích Erika Foltýnová.

V nějakým způsobem proražené asi více než tříkubíkové nádrži zůstalo na dně odhadem třicet centimetrů ropné látky, která postupně uniká do pitné vody ve studni.

„Nějakou dobu rodiče cítili, že voda něčím smrdí, byla ale normálně průhledná a čistá. Tatínek nemohl najít příčinu. Voda má dobrý přítok, do kohoutku odtékala ta čistá, ale se zápachem. Mazut, či co to je, se stejně jako ropné látky drží na hladině. Toho úterního rána mi pak zděšeně volal," vzpomíná syn Karel Foltýn. Spěchali hned na obecní úřad, kde se ke všemu zklamání dočkali zpočátku vlažné reakce.

„Když jsme až u nás vytáhli na laně ze studny půl kýblu nafty, vykulili oči a věci se daly do pohybu. Do vodárny rychle putoval vzorek čisté nafty, okamžitě přijela zásahová jednotka z Kroměříže," popsal Foltýn.

Pak přijeli zástupci životního prostředí, do čištění se znovu pustili hasiči z Morkovic.

„Od havárie uplynul už více než týden a nádrž je v zemi pořád, od té doby se nic neděje," zlobí se Karel Foltýn.

Vyloučené navíc není rozšíření topné nafty do okolních studní, včetně té blízké obecní.

Samotní manželé se pak pitím kontaminové vody mohli dostat do ohrožení života. Absolvovali proto odběry krve u místního praktického lékaře. Ten je uplynulé úterý informoval, že veškeré hodnoty v souvislosti s tím jsou v normě.

Nádrž na topný olej zřídil před více než čtyřiceti lety u svého rodinného domu v sousedství Foltýnů jeho tehdejší majitel. Chtěl topit naftou, a tak si zřídil naftové topení zřejmě aby nemusel jezdit neustále s kanystry, sehnal si vyřazenou nádrž. V místní mlékárně tehdy vyřazovali hliníkové a nahrazovali je nerezovými. Jednu si obstaral.

„Otec byl hned od začátku proti tomu, že je to blízko studny. Apeloval na to, že se může stát, že by to prasklo a byl by problém. Tehdy byla jiná doba, rodina byla vysoce postavená. Nechtěli se o tom s námi bavit. Spor trval, došlo k převratu režimu, nádrž tam zůstala," připomíná Karel Foltýn.

Majitelé domu zemřeli, zdědila jej dcera. Ta zřejmě nyní bude čelit následkům ropné havárie. O přítomnosti nádrže věděla, byla však přesvědčena o tom, že je dávno prázdná. Před lety tam nechala prý očividně na popud zastupitelstva provést i sondy. Přítomnost nějaké ropné látky vrty neprokázaly. Po osmi letech od nich se teď však lidé ocitli v ohrožení kvůli kontaminaci pitné vody.

„Někde nastala chyba. Buď se setřela guma na výpusti, nebo praskla nějak mechanicky. Když se tu spravovaly cesty, mohlo dojít k narušení," dodává Karel Foltýn.

Případ šetří policisté z Morkovic, je nyní ve fázi prověřování.

„Zjišťujeme, zda došlo k protiprávnímu jednání. Událost je nyní u odboru životního prostředí na městě. Dále budeme postupovat na základě posudku," říká kroměřížská policejní mluvčí Simona Kyšnerová.

Majitelka nemovitosti a zřejmě odpovědná osoba za ropnou havárii brněnská advokátka Vojtěška Burešová se k odpovědnosti hlásí z morálního hlediska.

„Nikoliv však z právního. Celou dobu jsem žila s tím, že nádrž je vyčerpaná. Nenapadlo mě, že by v ní něco mohlo ještě být. Není ještě prokázáno, že barel teče, ani z hlediska vzorků. Můj názor je takový, že nejsem vlastník, nádrž není užívaná desítky let a není součástí nemovitosti. Nezískala jsem ji darem ani dědictvím. Vím, že ji tam umístil můj otec, proto cítím morální potřebu se s tím vypořádat, hlavně finančně," konstatuje Vojtěška Burešová.

Je prý ochotná o nápravě vyjednávat s obcí, nádrž je totiž na obecním pozemku, ale ta údajně hází celou zodpovědnost na ni. Proti Vojtěšce Burešové se tak zřejmě bude vést vodoprávní řízení.

„Vzhledem k tomu, že nádrž byla historicky majetkem rodiny, máme za to, že je vlastníkem. A tudíž také coby vlastník původce havárie," konstatuje místostarostka obce Zdounky Jana Raczová.

Jakmile podle ní byla havárie spoluobčanem oznámena, vedení obce kontaktovalo majitelku.

"Ta odmítla přijet s tím, že nemá čas. Nezbylo, než aby obec sama havárii ohlásila, ačkoli tak má činit dle zákona původce havárie. Bezprostředně poté obec vzniklou situaci řešila za plné součinnosti i s HZS, vodoprávním úřadem a PČR. Na své náklady provedla odkrytí nádrže, uložení nekontaminované zeminy, odběr prvních vzorků kontaminované vody a paní majitelce nabídla po provedení sanačních prací v okolí nádrže návoz zdravé zeminy a provedení terénních úprav. Při následném jednání s obcí a vodoprávním úřadem paní doktorka ústy svého právního zástupce odmítla spolupracovat. Věc tedy byla předána k řešení PČR," podotýká místostarostka.

Postiženému spoluobčanovi byla ihned po oznámení havárie nabídnuta cisterna s pitnou vodou, což oslovený odmítl. Dále mu byla nabídnuta ve věci zřízení vodovodní přípojky rychlá součinnost, nyní na jeho žádost byla zprovozněna blízká obecní studna.