Podobný inzerát nalákal i osmatřicetiletou Lenku ze Zlínska. Její rodina se dostala do finančních potíží a potřebovala půjčit osmdesát tisíc korun. Vše probíhalo až moc snadno a rychle.

„Zavolala jsem na uvedené číslo. Byla tam moc příjemná operátorka. Domluvila jsem si s nimi schůzku a ve smluvený den přijel sympatický, upravený pán. Sedli jsme si, sjednali úvěr a já podepsala smlouvu. Kdybych věděla, jak dopadnu, nikdy bych nic nepodepisovala,“ kroutí dnes hlavou žena.

Teprve až začala půjčku splácet, zjistila, že vše musí splatit do několika málo týdnů, jinak bude následovat vysoká sankce. „Takže jsem nakonec vracela takřka jednou tolik a ještě i na to jsem si musela půjčit od svých známých,“ konstatovala Lenka.

Obětí lichvářů i společností, která se už pohybují na hraně lichvy, je celá řada. Jenže policie se o tom dozví málokdy. „Řada lidí si ani neuvědomuje, že se stali obětí lichvy. Myslí si, že společnost, se kterou podepsali smlouvu, je něco jako banka,“ konstatovala zlínská policejní mluvčí Jitka Lysáčková.

Jen za loňský rok šetřili kriminalisté ve Zlínském kraji šest případů podezření z lichvy, z toho jen na Zlínsku dva. Oba ale byly nakonec odloženy.

„Tento trestný čin se totiž velmi špatně prokazuje. Musí splnit řadu kritérií, které jsou popsané v trestním zákoně. Například že člověk nebo společnost zneužili něčí tísně, rozrušení, nezkušenosti nebo rozumové slabosti,“ vysvětlila mluvčí.

Dodala, že další úskalí tkví i ve smlouvě. Ty jsou totiž podle kriminalistů dost vychytralé. „Původně to vypadá tak, že je úrok ze smlouvy takřka stejný jako v jiné bance. Ale ten platí jen po dobu, do níž by měl člověk uhradit celou půjčenou částku. Termíny splatnosti jsou tak krátké, že je to takřka pro běžného člověka nemožné,“ vysvětlila Lysáčková.

Pak totiž přijdou na řadu sankce. „A tam je úrok takový, že člověk najednou má platit i třikrát tolik a nemá z čeho,“ dodala mluvčí.

Lidé si pak na jednu půjčku berou úvěry z jiné společnosti a stále více se zadlužují. „V první řadě je třeba si řádně přečíst smlouvu, zeptat se, kolik navíc budou muset zaplatit i co se stane v případě, že nedodrží termín,“ radí policisté.

Velice vhodné je prý ještě před uzavřením smlouvy donést listinu k notáři. Tam ale právě lidé často chodí, až už je pozdě.

„Bohužel těch klientů je skutečně moc. Přeci už je podezřelé, že nějaká společnost například půjčí sedmdesátileté důchodkyni třicet tisíc jenom tak. Pak za mnou chodí o radu, ale je to těžké jim pomoci. Smlouvy, které se společnostmi podepíší, bývají totiž velmi často dobře ošetřené,“ krčí bezradně rameny zlínská notářka Eva Daňková.