„Nemáme přesně stanovený čas, ve který vstáváme. Každá z nás se přizpůsobí tak, aby stihla být v šest hodin v kapli. Ranní modlitby trvají hodinu a půl, stejně tak i večer. Jsou to hlavní pilíře modliteb. Poté následuje povětšinou společná snídaně. Některé z nás ale vycházejí dříve do práce," popisuje život ve štípském klášteře jeho sestra představená Růžena Sekulová.

Klášter Kongregace sester karmelitánek ve zlínské části Štípa. Na snímku je matka představená Růžena Sekulová.

Teprve pětatřicetiletá řádová sestra dochází třikrát týdně do zlínské Charity, kde se věnuje v občanské poradně sociálnímu a psychologickému poradenství.

„Kdo je v poledne doma, pomodlí se uprostřed dne a společně poobědváme. Všichni se tu opět scházíme kolem půl čtvrté," vypráví.

V sedm hodin večer všechny řádové sestry opět usedají společně ke stolu.

„Večer všichni završujeme dohromady. Máme takzvanou zhruba půlhodinovou rekreaci, kdy si vzájemně sdělujeme zážitky z ulynulého dne nebo něco vytváříme. V jednadvacet hodin společnou závěrečnou modlitbou den uzavíráme," líčí denní režim sestra Růžena.

Klášter Kongregace sester karmelitánek ve zlínské části Štípa.

A pak už v klášteře vládne ticho rušené jen zvuky lidských kroků či tekoucí vody. Každá ze sester se odebírá do své skromné cely. V ní se chystá na spánek či se ještě věnuje přípravám na další den.

Ve štípském klášteře už pátým rokem pobývá pětatřicetiletá sestra Mária Chmelinová. Ještě předtím absolvovala takzvanou řeholní formaci, díky které se seznámila s řeholí kongregace a připravila se na sliby, jež následně složila. V té době si také mohla rozmyslet, zda se dá na cestu řádové sestry.

„Jako každý mladý člověk, když hledá své budoucí povolání, tak jsem i já přišla, když jsem věděla, že se chci rozhodnout pro budoucí povolání. Prosila jsem Boha a modlila se o rozlišení, zda jít cestou manželství, či řeholního povolání. Trvalo to nějakou dobu, než jsem dospěla k rozlišení, že Bůh mě volá do řeholního života. Pak jsem jej prosila o rozlišení, pro kterou řeholi se rozhodnout," vrací se prostřednictvím vzpomínek do svého mládí sestra Mária.

Jakmile se seznámila se spiritualitou karmelitánek, rozhodla se pro ně, protože jí vyhovovala. Svého verdiktu prý nikdy nelitovala. Spíše naopak. Je totiž šťastná.

„Docházím do základních škol ve Štípě a Hvozdné učit náboženství. Pomáhám také ve farnosti Slušovice, Neubuz a Všemina," říká.

Kongregace sester karmelitánek byla založena v roce 1854 v Itálii Matkou Marií Terezou Scrilli a v České republice je ta štípská jedinou.

Klášter Kongregace sester karmelitánek ve zlínské části Štípa.

„Každá kongregace je specifická spiritualitou svého zakladatele. Ta naše měla jako první podnět vedení duší k Bohu skrze výchovu dětí a mládeže až do dospělosti. Jsme také otevřeni pro misie, přizpůsobujeme se místu, kde jsme. Když je potřeba výuky ve škole, práce v nemocnici či charitě, snažíme se tam být. To, že jsme tu jen čtyři, nezáleží jen na nás, ale na odpovědích mladých, zda slyší Boží volání a odpoví na něj," uzavírá vyprávění sestra představená Růžena Sekulová.

Zlínský deník se vás ptal: Jak podle vás vypadá běžný den v klášteře?

Pavel Vaňhara, 23 let, obchodník, Zlín:  Vstanete brzo ráno a postaráte se o jídlo. Pak je bohoslužba, spirituální růst, meditace. Den v klášteře musí být krásný. Netlačí vás čas ani peníze. Takový život žiju.

Marie Sukupová, 60 let, důchodkyně, Zlín:  Asi nejvíc se věnují modlitbám. Začnou už před snídaní. A určitě si většinu věcí dělají samy. Ať je to pěstování zeleniny, vaření nebo práce kolem kláštera.

Lucie Langerová, 30 let, výživová poradkyně, Zlín: Určitě tam mají velice pevný řád. Očekávala bych ranní modlitby, zaměstnání, pomoc bližním. Moc si ovšem nedovedu představit, jak se v klášteře třeba baví.

Jan Hrnčiřík, 69 let, důchodce, Zlín: Asi se ráno modlí a přes den pracují, aby si vydělaly samy na sebe.

Petra Hofmanová, 15 let, studentka, Holešov: Určitě mají bohoslužby a pomáhají druhým. Je to ale hodně uzavřená společnost, bez kontaktu se světem. Já si takový život neumím představit.

Michaela Gažová, 15 let, studentka, Holešov: Budou tam mít asi nějaké pobožnosti a všelijaké práce okolo kláštera. Je to ale asi hodně izolovaný způsob života, který by pro mě nebyl.