Ze slovenské Dubnice nad Váhom vyráží v tentýž okamžik letoun L-410 s 19 cestu­jícími na palubě. Parašutistický tým jede na soustředění a má přistávat v Kunovicích.

„Krása," říká si pilot slovenského letounu nad Kopanicemi. Najednou mu ale ztuhne krev v žilách. Snaží se co nejrychleji přistát, srážce už ale nemůže zabránit. Trup letounu L-410 se trhá a trosky letí až stovky metrů daleko. V lese zůstávají vážně zranění na stromech, na zemi, v troskách. Někteří jsou v šoku, další už mrtví. Na místo přijíždějí hasiči z obou stran hranice, aby pomohli těm, které ještě zachránit mohou.

U letecké katastrofy, jakou byla tato simulovaná, zatím krajští hasiči zasahovat nemuseli. Se slovenskými kolegy si ale včera vyzkoušeli, jak by havárii zvládli. Cvičení jim navíc zkomplikovalo větrné a deštivé počasí.

Do terénu vyrazilo 214 záchranářů z české i slovenské strany. Také sedm psů a čtyři koně. „Jednalo se o jedno z největších cvičení v republice," zmínil za krajské hasiče Pavel Dekret s tím, že ve skutečnosti řeší hasiči spíše pády jednotlivých malých letadel, ročně asi šest až sedm událostí.

Jak hodnotí cvičení účastníci a pozorovatelé

Jarmila Čičmancová, ředitelka Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje: S průběhem cvičení jsem velice spokojená. Myslím si, že spolupráce mezi českou a slovenskou stranou je velmi dobře nastavená a ta se dnes právě prověřila. Cvičení ukázalo, že složky Integrovaného záchranného systému na obou stranách jsou velmi dobře a kvalitně připraveny.

Pavel Dekret, vedoucí odboru Integrovaného záchranného systému a služeb Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje: Na letošní rok připadlo téma cvičení „Letecká nehoda, její následky a likvidace". Na žádost slovenské strany jsme toto cvičení spojili i se slovenskými kolegy a udělali jsme mezinárodní cvičení.

Chtěli jsme tak nacvičit naši spolupráci, abychom zapojili co nejvíce lidí ze slovenské i české strany. Rozsahem a počtem zúčastněných se tak jednalo o jedno z největších cvičení v České republice v tomto roce.

Helena Stehlíková, místní obyvatelka: Co se týká takových cvičení, tak je známe, občas se o nich dozvídáme v televizi. Myslím si, že je dobré, aby se hasiči a záchranáři procvičovali, zvlášť v tak těžko dostupných oblastech, jako je ta naše. Podmínky jsou tady opravdu tvrdé, zvlášť v zimě. (zav)

V životě by situace byla náročnější

Libor Netopil začínal u hasičů v roce 2005 jako vyšetřovatel požárů. Mluvčím krajských hasičů je dva roky. Mezinárodní cvičení složek Integrovaného záchranného systému v Horné Súči-Žítkové považuje rozsahem za jedno z největších.

„Ať je to námětem, organizací, rozsahem, náročností provedení, je to cvičení, které tady dlouho nebylo a zcela jistě je to pro všechny zúčastněné velká zkušenost," myslí si. Podle něj byl zážitek vidět, jak by v reálném životě zásah záchranných složek vypadal. „Obdobné mezinárodní cvičení bylo naposledy v roce 2003 v lokalitě Drietoma," přiblížil Libor Netopil.

„Jen si myslím, že v reálném životě by byla situace mnohem náročnější na psychiku zasahujících osob," připomněl Libor Netopil. Ze svého působení u hasičů naštěstí ve skutečnosti tak velký zásah nezažil. „Většinou se jednalo o velké požáry a dopravní nehody a co se týká počtu těžce zraněných, spíš mám zkušenosti v mém působení v armádě v zahraničních misích. „Člověk to tam velmi vnímá," svěřil se mluvčí hasičů.(zav)

Velitel zásahu musí pacienty správně roztřídit podle závažnosti

Zlínský kraj Na Zdravotnické záchranné službě Zlínského kraje (ZZS ZK) pracuje Petr Olšan již čtrnáct let jako záchranář. Na mezinárodním cvičení IZS České a Slovenské republiky, které se konalo včera v okolí Vlčího vrchu v oblasti Horná Súča-Žítková, proto nemohl chybět.

„Vzpomínám si v reálném životě na velké vlakové neštěstí ve Studénce. Zde zasahovali i záchranáři ze Zlínského kraje ze stanovišť ve Valašském Meziříčí a Vsetíně, kteří pomáhali kolegům z Moravskoslezského kraje při zásahu a ošetření zraněných," vzpomněl záchranář a mluvčí v jedné osobě Petr Olšan.

Pro záchranáře na místě neštěstí je podle něho vždy nejtěžší se vypořádat s tlakem a stresem. „Když přijedou na místo, kde je více zraněných, může situaci navíc komplikovat počasí, těžký terén nebo tma. To vše jsou pro záchranáře stresové faktory," přiblížil.

„Tragičnost případů si však nelze příliš připouštět," zdůraznil Petr Olšan. Jak uvedl, všichni krajští záchranáři zvládají psychickou zátěž zatím bez problémů.

„Proto je pro ně také důležité, aby velitel zásahu na místě velkého neštěstí dokázal správně koordinovat postupy tak, aby došlo ke správnému třídění pacientů podle závažnosti poranění, protože vždy je důležité vytřídit zraněné, kterým lze pomoci. Pak dochází k samotnému ošetření zraněného a předání na stanoviště neodkladné péče a převozu do nemocnice," vysvětlil, jak to probíhá, když nejde o cvičení a záchranáři mají plné ruce práce, aby mohli pomoci zraněným. 

Někdy jsem hasič, jindy figurant

 „Dělám „mokrého", výjezdového hasiče už čtrnáct let," prozradil Pavel Šustr. Na mezinárodním cvičení Integrovaného záchranného systému v Horné Súči-Žítkové vystupoval v roli figuranta.

Jeho výkon u zásahu byl výborný a jeho chování od chování člověka na skutečném místě neštěstí nebylo rozeznat, v první chvíli to vypadalo, jako by byl náhodný kolemjdoucí, kterého cvičení vylekalo. K tomuto hereckému výkonu při simulování různých událostí v rámci cvičení hasičů je vede hasičská psycholožka. „Není to v nás, ale ona to z nás vždy dostane," usmál se.

Dodal, že na cvičení hasičů není vždy jen v roli figuranta. „Někdy jsem zasahující hasič a někdy zase figurant. V tom se všichni střídáme," vysvětlil. V reálném životě u tak rozsáhlého neštěstí nezasahoval. „Co se týká počtu zraněných a mrtvých, to jsem naštěstí nezažil, většinou se jedná jen o požáry či dopravní nehody," svěřil se.

Sám velmi rád pomáhá, má to v povaze. „Mám velkou radost, když někoho zachráníme. V tom vidíme smysl naší práce, která nás baví a děláme ji rádi," přiblížil.