Tóny se v něm tvoří v dřevěných nebo kovových píšťalách, a to buď chvěním vzduchových sloupců, nebo kovových jazýčků. Moderní varhany mohou mít až sedm klaviatur, pedálovou klaviaturu, desítky rejstříků, stovky a až deset tisíc píšťal.

Třeba ale pro Oldřicha Hájka představují varhany vzpomínku na dětství, celoživotní poslání, ale hlavně i volnočasový koníček. Žije už sice celou řadu let v Krnově, kde sídlí jeden z největších světových výrobců píšťalových varhan, přesto mu region střední Morava není vůbec cizí. Ve Zlínském kraji se podílel na stavbě či rekonstrukci několikerých varhan.

K varhanám se Oldřich Hájek dostal poprvé coby dítě. Jako mladý klučina měl se svou rodinou v Chrudimi za souseda staršího pána, který hrával v kostele na varhany. „Když potřeboval šlapat měchy, jak se říkalo, tak si mě vzal s sebou. Moc se mi to líbilo. Nejvíce ze všeho ta technika," zavzpomínal Oldřich Hájek.

A to byl právě ten rozhodující okamžik. Když ukončil studia na Českém vysokém učení technickém v Praze, přiženil se poté do Krnova. Tím prvním, co jej tam zajímalo, bylo místo ve firmě zabývající se výrobou varhan Rieger-Kloss. Neuspěl, což zapříčinilo to, že nikoho v jeho profesi nepotřebovali. Až později, když společnost hledala konstruktéra, tak si podala inzerát.

„Přihlásil jsem se a od té doby jsem v oboru pracoval. Jezdil jsem také na montáže prakticky po celém světě, jakmile se naše republika otevřela," řekl Oldřich Hájek. Práci ve firmě se věnoval asi patnáct let, postupně však velká tovární výroba upadala, lidé začali odcházet a s nimi také on.

„Kamarádi, se kterými jsem jezdil po montážích, si založili vlastní dílny. V okolí Krnova je asi pět varhanářských firem. S nimi spolupracuji," podotkl Oldřich Hájek.

Jeho specializací je elektrické řízení varhan, které se ale ne vždy vyrábí. Nejcennější jsou totiž ty mechanické. Ne vždy je ale možné je postavit, třeba z důvodů prostorových. „Všude, kde to jde a lidé mají peníze, kupují si mechanické. Tam, kde by to bylo z technických důvodů příliš komplikované, děláme verze elektrické, případně kombinované," vysvětlil Oldřich Hájek.

Práci s varhany zasvětil už pětadvacet let a stále se jim věnuje. Jejich samotná výroba je odvislá od velikosti, záleží na tom, zda se jedná o malé přenosné varhánky,či koncertní nástroj. Přibližně však jejich výroba zabere pracovníkům jeden rok života.

„Já osobně varhany nevyrábím, spolupracuji pouze s firmami. V Rieger-Kloss jsme v průměru zhotovili patero varhan ročně," vyčíslil Oldřich Hájek. Podle něj to ani není práce, ale spíše koníček. Kdo to tak totiž nevnímá, nevydrží u toho. „Placené to není zrovna nejlépe. Navíc je to namáhavé fyzicky, také hodně cestujete. Jste mimo rodinu. A podmínky na montáži nejsou vždy zrovna optimální," podotkl Oldřich Hájek.

Ve Zlínském kraji se podílel na výrobě varhan v kostele svaté Rodiny v Luhačovicích. „Postavil je v roce 2000 Vladimír Grygar. Já jsem pro ně vyrobil pouze elektronický řídicí systém," informoval Oldřich Hájek.