• Roman Kafka. Je mu teprve sedmatřicet let. Přesto je již pět let vedoucím krajského dozoru a necelého půl roku vedoucím krajského státního zastupitelství Krajského soudu v Brně, pobočky Zlín a krajským státním zástupcem.
  • Dozoroval rozsahem největší trestní kauzy u nás. Mezi ně patří metanolová kauza, kdy se svým týmem vypracoval obžalobu na jednatřicet osob.
  • Není příznivcem trestu smrti, přesto, za podmínek kdy by byl v českém trestním zákoníku jakýkoliv zákonný trest a byly by pro něj stanoveny zákonné podmínky, tak by pro něj nebyl problém jakýkoliv trest navrhovat.
  • Stojí za názorem, aby cesta k získání zbrojního průkazu a legální držení zbraně v České republice nebyla snadná tak, jak je tomu dosud.
  • V rozhovoru pro Deník naznačil, že Zlínský kraj čeká rozsahem a závažností další velká kauza.
  • Podle něj mají být státní zástupci aktivní a odvážní.

Státní zástupce Roman KafkaVe Zlíně jste osm let. Za tu dobu jste byl u těch nejzávažnějších kauz. Která byla pro vás ta nejtěžší, nejzásadnější, zlomová ať už z profesní nebo lidské stránky?

Těžko mohu označit jednu kauzu za nejzásadnější a nejzlomovější. Co se týká celospolečenských dopadů, určitě se jednalo o metanolovou kauzu. Ale i o skutečnosti s metanolovou kauzou související. To znamená návaznosti, schopnost naučit se koordinovat činnost velkého počtu lidí, státních zástupců, policistů, znalců. Byla to zajímavá kauza z hlediska logistiky a týmové práce.

Osobně považuji za zlomové kauzy odložených případů. Protože tyto případy jsou nelehké a to jak důkazně, tak i skutkově. Od policejního orgánu to chce i velký kus odvahy, schopností, že do takových případů jdou. Pro mne je to čest, dozorovat takové kauzy.

Mluvíme o speciálním policejním týmu Tempus. Má tento tým policejního prezidia kořeny i ve Zlínském kraji?

Myslím, že tady rozhodně vykazuje největší činnost.

Promlčecí doba nejzávažnějšího trestného činu, tedy vraždy někde ve světě není. U nás je tato doba ohraničena dvacetiletou hranicí. Myslíte, že právě tento tým narazí na takové neobjasněné případy vražd, ke kterým u nás díky nastavené časové lhůtě již nemůže?

Ano, mám obecné informace, že u nás jsou tyto promlčené vraždy, například z osumdesátých let. A z počátku devadesátých let, evidujeme případy neobjasněných úmrtí, které se dají kvalifikovat jako vraždy. Nicméně se obecně domnívám, že dvacetiletá promlčecí doba vražd není neobvyklá. Jedním z principů, kterým se demokratický právní stát řídí, je neodvratnost zásahu státní moci, v těchto případech, ale také rychlost a včasnost takové reakce. Jde také o předvídatelnost rozhodnutí státu. Myslím si, že by nebylo nespravedlivé, aby se rozšiřoval výčet nepromlčitelných trestných činů. I dnes jsou v zákoně nepromlčitelné trestné činy. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jestli ta dvacetiletá promlčecí doba je příliš krátká, jestli by nemohla být třicetiletá. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by to výrazně přispělo k počtu objasnění těch trestních věcí. Snažím se říct, že co se neobjasní v řádu měsíců, roku až dvou, objasní se pak už velmi těžko.

V případu zavražděného číšníka, který se po čtrnácti letech dostal k soudu a který vyřešil tým Tempus, byly mu tedy nápomocny nové svědecké výpovědi?

To je asi o dvou věcech. Za prvé o tom, jakou roli hraje čas při objasňování takových trestných činů, obecně hraje negativní roli. Mizí svědci, mizí důkazy, ztrácí se paměťové stopy. I kvalita důkazu je samozřejmě nižší. Ale někdy může mít čas i pozitivní roli, protože se například změní motivace svědků, protože nechtěli, nebo nemohli tehdy vypovídat. Měli strach, obavy, byli vydíráni, byly tam citové vazby na osobu pachatele. Ano, tady může hrát čas pozitivní roli. Ale obecně určitě hraje negativní roli, to je jasné.

Ještě pořád nejste zastáncem tretu smrti?

Opravdu si nemyslím, že by do moderní společnosti patřilo usmrcení jiné osoby. Ale na druhou stranu musím říct, že pokud by v českém trestním zákoníku byl jakýkoliv zákonný trest a byly by pro něj stanoveny zákonné podmínky, tak by pro mne nebyl problém takový trest navrhovat – jakýkoliv.

Napadlo vás to například v souvislosti se střelbou v restauraci Družba v Uherském Brodě? Přál by jste i takový trest pro tohoto útočníka navrhnout? Kdyby se nezabil, navrhnout mu trest smrti?

Ne, nenapadlo mne to samozřejmě. Napadly mne otázky, které se týkají možnosti a schopnosti vůbec potrestat takového člověka. A zda je namístě takového člověka trestat, nebo spíše léčit. Ale to už je otázka kdy odpověď se již se nedozvíme. Už bezpochyby nevyřešíme příčetnost toho člověka.

Kolem střelby v Brodě se veřejnost dozvěděla i nedozvěděla hodně věcí. Co například nebyla pravda? Jak je policie daleko ve vyšetřování?

Někde jsem se dočetl, že manželka útočníka z Brodu nebyla vyslechnuta. To není pravda, byla vyslechnuta, dokonce za mé osobní účasti v psychiatrické nemocnici. Jinak policie měla oprávnění, aby tento týden vydala tiskovou zprávu o průběhu vyšetřování Vyjádříme se k případu až po skončení prověřování. To zatím probíhá. V té věci jsou vyslýchány desítky osob, policie v tom postupuje velice poctivě. Opatřují se znalecké posudky z balistiky, genetiky, dělá se psychologický profil toho pachatele, máme velmi přesně zadokumentován časový snímek té události, toho, co tam proběhlo, co dělal pachatel ten den. Mohu už prozradit, že na místě té střelby bylo zjištěno, že pachatel vystřelil asi pětačtyřicetkrát na poškozené. Drtivá většina výstřelů byla ze samonabíjecí pistole, jen minimum bylo vystřeleno z revolveru, kterou měl pachatel u sebe, dá se říci jako záložní zbraň. U sebe měl okolo šedesáti nábojů, stihl vystřelit okolo čtyřicetipěti.

Jak jste se na místě tak strašného činu cítil, jaké to pro vás bylo, jak to zasáhlo vyšetřující policisty? Dá se taková situace oddělit od toho, co zrovna člověk cítí a přitom musí pracovat na místě vraždy osmi lidí?

Přestože jsem už za ty roky byl na asi desítkách vražd a podobné trestné činnosti, včetně výbuchů a podobně, tak tato událost byla specifická, to je jasné. Tak jak byla specifická například obdobná střelba v Kunovicích, nebo i ta, kdy v Otrokovicích byli ručním granátem zabiti tři muži, tak i toto bylo specifické. A samozřejmě, přišel jsem podobně jako policisté, nebo soudní lékaři na toto místo činu a jako profesionál jsem se to snažil vnímat. Nicméně si nelze odmyslet to, že je tam před vámi osm těl lidí, kteří přišli na oběd, nebo tam byli v práci, jako ta servírka. A tito lidé byli stále zachyceni v poměrně běžných situacích, které se v běžné restauraci odehrávají, nepřipraveni na smrt. Do toho je zřejmé, že je hledají jejich příbuzní a blízcí, neustále jim například zvonily jejich mobilní telefony. Samozřejmě že lidsky je to velmi náročné. A ani se nedivím, abych řekl pravdu tomu, že byla nabízena a poskytována psychologická pomoc i těm policistům, kteří byli dlouhé hodiny na místě činu. I přesto, že jsou profesionálové, tak jsou to i lidé a i oni mají své blízké a své rodiny, své příbuzné, děti. Je zřejmé, že i jimi to muselo otřást, jako to otřáslo se mnou.

Právě v souvislosti s touto událostí, není tedy nasnadě, aby Zlínský kraj měl svou zásahovou jednotku? I díky jiným kauzám odehrávajícím se v našem kraji.

Já neříkám, že jsem proti tomu, aby tady byla. A ať už formálně zásahová jednotka, nebo aby tady byly lépe a kvalitněji vycvičené a personálně posílené stavy pohotovostního a eskontního oddílu nebo jiná forma personálního a technického zabezpečení policie. Proti tomu já nic nemám, naopak. Bavme se však o tom, na kolik by byli využití a zda by nebyli lépe a častěji využitelní v jiných okresech, v jiných krajích, v jiných situacích. Ale říkám, obecně proti tomu samozřejmě nic nemám. Toto ani není ale moje věc. Mnohdy se to ani trestního řízení ani nedotýká, přítomnost zásahové jednotky. To je spíš otázka veřejného pořádku. Na druhou stranu jako dozorový státní zástupce závažných kauz i ve spolupráci se svými kolegy, vnímám jako daleko větší problém to, že dnes se policie neobejde bez kvalitního technického zázemí, pokud se týče zkoumání stop. A v prvé řadě pachových stop, eventuálně stop genetických. Pachové stopy jsou dnes jedny ze základních operativních, ale i nepřímých důkazů opatřovaných v trestní věci. Valná část trestné činnosti se v dnešní době neobejde bez pachového a genetického zkoumání. Přesto je pachové středisko až v Brně nebo Ostravě a považuji za absolutně nezbytné, aby bylo minimálně pachové středisko zřízeno ve Zlíně. Považuji to za absolutní prioritu a opakuji to stále.

Jak probíhá vaše činnost dozorového zástupce v trestní věci?

Na místě činu se snažím být spíše tichý pozorovatel. Nedělám ze sebe odborníka na všechno. Přestože mám jisté zkušenosti z míst činu, stejně jako jiní kolegové jezdí na místa zejména násilné trestné činnosti, tak tam nejsem od toho, abych policii poučoval. Samozřejmě otázku, pokyn, radu dát můžu a dávám, ale spíše jsem tam pozorovatel a snažím se udělat si obrázek o situaci na místě činu. Mnohdy je to i u soudu užitečné, že je státní zástupce přítomen na místě činu a ví, jaké byly poměry, na místě činu. Třeba bytové, geografické, klimatické, optické. Kudy přicházel pachatel, kde se nacházel poškozený. Prostě je to o té empirii. Že tam nejsem od toho, abych dával policii nějaké rady, a spíš jen konzultoval. Policie na místě činu ví, co má dělat. Pokud se týče naší účasti u vyšetřovacích úkonů, tak na ty se snažíme chodit jako státní zástupci k těm nejzávažnějším vyšetřovacím úkonům, k výslechům klíčových svědků, a klíčových obviněných. Osobně velmi často kladu otázky a i provádím část výslechů sám naprosto běžně. Dokonce se i někdy stává, že sám provedu výslech.

Poznáte, že vyslýchaný lže?

Většinou nevyslýcháme nikoho takzvaně „z voleje", aniž bychom věděli, co ta osoba mohla vědět a co může vědět. Z poznatků, které jsou známy z jiných výslechů nebo z listinných důkazů, nebo z ohledání místa činu, nebo jiných důkazů, tušíme, co by nám vyslýchaná osoba mohla říct, z toho tedy lze dovodit, jestli lže anebo neříká celou pravdu.

Ještě se vrátím k metanolové kauze, přece jen co se týká zlínské větve, ta se vrací zpět do Zlína na krajský soud. Kolik bylo například v této kauze vyslechnout osob?

Pokud se týče metanolové kauzy, tak tam se dělalo takové množství úkonů, že to nebylo možné a nebylo v mých silách, abych chodil na stovky výslechů, to určitě ne. Byl jsem přítomen desítkám výslechů, určitě a několik těch výslechů jsem prováděl sám, to je pravda.

V poslední době se v našem kraji řešily velké a závažné kauzy, co považujete za úspěch, co se podařilo v poslední době uzavřít?

Určitě považuji za úspěch to, že se povedlo dotáhnout k pravomocnému odsouzení kauzu bývalého policisty ÚOOZ Mariana Hanáka, to rozhodně nebyla lehká skutková a důkazní věc. Jednalo se o objasňování korupčního jednání, kde jsou zpravidla přítomné pouze dvě osoby, což znamená že je to velmi složité na dokazování. Nyní věc prošla Nejvyšším soudem, kdy dovolání Mariana Hanáka NS odmítl. Za další úspěch považuji kauzu Miroslava Masláka, to byla kauza, která strašila Zlínský kraj i Slovensko. Dotažení této kauzy do konce se určitě dá považovat za úspěch. Chci především říct, že obecně považuji za úspěch to, co se podařilo celému našemu pracovišti. Já sám zpracovávám menší množství kauz i s ohledem na to, že jsem vedoucí pobočky, tak mám menší nápad trestní věci než mí kolegové.

Určitě považuji také za úspěch, že se podařilo po letech dotáhnout do konce případ zapálení masokombinátu Filex, tato kauza byla navázána na osobnosti z podsvětí velmi známé. Na osoby Bezděkovského a Trkana, který stojí i za vraždou Tofla. To jsou kauzy, které byly také velmi náročné a podařilo se je dotáhnout do úspěšného konce asi po řadě let.

Jaké další kauzy se budou u nás projednávat?

Určitě nás v dalších týdnech čekají další závažné trestní věci, ale ještě vydržte. (Úsměv.).

A rozsahem jak závažné?

Mimořádně, týkající se nejzávažnější trestné činnosti.

Nezdá se vám, že ve Zlínském kraji se takovým kauzám výjimečně daří, například vražd jen za letošní rok bylo dle statistik již třináct.

Musím říct, že letošní rok je extrémní, co se týká vražd. Na to, že skončilo teprve první čtvrtletí tak musím říct, že se jedná o vysoký počet. Třináct úmyslných usmecení je opravdu hodně.

Souhlasíte s tím, aby například podmínky pro získání zbrojního průkazu byly pro žadatele složitější, těžší?

To se netýká trestního řízení. Zdůrazňuji že své ze své praxe ve Zlíně, přestože je mi velmi dobře známo, že je páchána trestná činnost i nelegálně drženými zbraněmi, tak bohužel musím říci, že konkrétně od roku 2010 ve Zlínském kraji máme dokumentováno téměř dvě desítky případů obětí střelby legálně drženými střelnými zbraněmi. To je prostě skutečnost, kterou si nemohu odmyslet a nikdo rozumný si ji nemůže odmyslet. Pak je nasnadě klást si legitimně otázku, zda se nedalo alespoň některým obětem zabránit tím, že by ti konkrétní držitelé těchto střelných zbraní by měli ztíženou možnost držet tu střelnou zbraň, eventuelně mít vůbec platný zbrojní průkaz. To jsou dvě varianty. Ty otázky jsou naprosto legitimní. Proč byla prodloužena doba povinného přezkumu zdravotního stavu v loňském roce. Bylo to nezbytné? Je možné zákonem například omezit počet držených zbraní na určitý počet a počet střeliva? Mám kamarády, kteří vlastní desítky střelných zbraní. Ptám se k čemu? Já sám nemám ke zbraním negativní postoj, například vojenská historie patří mezi mé největší zájmy, přesto se musím ptát, proč má někdo potřebu mít až tak aktivní vztah ke třeným zbraním. Tyto otázky dnes naše společnost řeší. Na druhou stranu bych nechtěl, aby to vypadalo, že tato debata se otevřela až po střelbě v Brodě. My to ze své praxe víme již dávno před tím, že tady tento problém je. Poukazuji na případy střelby v tiskárně Graspo, kde byli dva mrtví z legálně držené střelné zbraně, nebo střelba v Letu Kunovice, zde tři mrtví a další osoby zraněné, nebo devět mrtvých v Uherském Brodě. Další mrtví zastřelení manželé v obci u Uherského Hradiště v letošním roce, ti byli také zastřelení legálně drženou zbraní. Proto říkám, že i lidé s legálně drženou střelnou zbraní, páchají a není to bohužel výjimka tu nejzávažnější trestnou činnost. Udělal jsem si statistiku ve Zlínském kraji od roku 2010. Konkrétně v naší praxi je od tohoto roku zjištěno až 19 vražd a pokusů vražd, legálně drženou zbraní. Další lidé byli „jen" zranění anebo utekli před střelbou.

Proto si myslím, že pokud je cokoliv možné učinit k minimalizaci tohoto rizika, je potřeba to zvážit, a to i při vědomí toho, že jako zbraň je možno použít prakticky cokoliv.

Jak si vysvětlujete, že právě v našem Zlínském kraji je takový hojný počet závažné trestné činnosti?

Nevidím žádný důvod ani kriminologický, ani sociologický, ekonomický nebo jiný, proč by zrovna ve Zlínském kraji měla být nějaká jiná a závažnější trestná činnost než v jiných krajích. Spíše si myslím, že to je bohužel souhra nešťastných náhod. Za prvé že se taková trestná činnost stala. Například v případě metanolové kauzy, byly oběti byly v celé zemi. Střílení šílených střelců mohou být bohužel také v celé zemi. Na odložených případech vražd se také pracuje v celé republice. Nemyslím si tedy, že by náš kraj byl nějak extrémní. Možná je to tím, že Zlínský kraj je relativně menší než některé ostatní kraje. Je zde také poměrně velká koncentrace kriminogenních faktorů, které se projevují i jinde, u nás jsou jen „zhuštěnější". Spíše se domnívám, že se o tom u nás více mluví v souvislosti s objasňováním té trestné činnosti. V našem kraji nám holt daří ji objasňovat. To se týká i závažné daňové činnosti. Vždyť u nás daňová Kobra funguje fakticky roky. Funguje zde několik let výborná spolupráce celníků, policie, finanční správy, státního zastupitelství. Podařilo se jim najít vzájemnou fungující metodiku, jakým způsobem takovouto trestnou činnost poměrně jednoduše objasňovat.

Co by vám ještě pomohlo při vaší práci? Ať už vám, vašim kolegům z pobočky krajského státního zastupitelství, policie?

Jako občana Zlínského kraje mne zaráží, že máme k dispozici pro řešení záležitostí soudních sporů až čtyři krajské soudy. To znamená Krajský soud v Brně, dále pobočku krajského soudu ve Zlíně, Krajský soud v Ostravě a jeho pobočku v Olomouci. Nevím na kolik je to normální situace, v době, kdy dlouhé roky existují samosprávné celky . K neexistenci Krajského soudu ve Zlíně mám k tomu jako dozorový zástupce také poznámku. Z pohledu trestního řízení není komfortní situace, kdy hranice justičních krajů nejsou totožné s hranicemi policejních krajů. Například okres Vsetín, ten spadá justičně pod pobočku krajského v Olomouci, přestože policejně patří pod Zlín. To je příklad jasné dvojkolejnosti v tom, jakým způsobem je tady řízená justice a jak je řízena policie. To je zarážející. V některých krajských městech by měl být zřízen krajský soud a v jiných nikoliv. Myslím si, že města jako Olomouc nebo Pardubice ale i Zlín si zaslouží existenci krajských soudů s ohledem na velikost těch krajů, a rozsah a závažnost páchané trestné činnosti v nich . Myslím, že nejen pro mě není příliš pochopitelné že se dosud nepřizpůsobila justiční soustava samosprávné soustavě, když tato debata je vedena dlouhé roky.

Již pět let jste vedoucím krajského dozoru a necelého půl roku jste vedoucím zlínské pobočky krajského státního zastupitelství. Jak se vám v této funkci líbí? Poslouchají vás podřízení, jsou na vás hodní?

Žádná velká změna to není. (Úměv.). Těch povinností je více hlavně těch správních, ale pokud se týká počtu práce té dozorové činnosti které mám, – což u sebe považuji za základní, tak té mám stejně. Jsem spokojený, náš kolektiv je dobrý, státní zástupci jsou šikovní a pečliví.

Jaký by měl být podle vás státní zástupce?

Měl by být aktivním státním zástupcem a měl by se aktivně účastnit vyšetřování trestné činnosti, měl by vydávat aktivní pokyny. Měl by mít odvahu tzv. nést kůži na trh ve věcech, kde ji musí nést na trh. Ne jen se schovávat za své nadřízené a policisty. Když na to nemá, nemůže tu práci dělat.