„Dnes jsem vstávala ve dvě hodiny, přitom jsem se stále budila. Měla jsem strach, abych nezaspala," přiznává mladá příznivkyně a členka zemanovců Andrea Záhořáková, když vstupuje na palubu autobusu. Jet na inauguraci Miloše Zemana je pro ni v podstatě splněným snem a završením práce v předvolební kampani.
Konečně nasedáme. Rozhlížím se kolem sebe a vidím hlavně zemanovce. S nápadem vypravit do Prahy autobus přišel Vratislav Mynář, předseda Strany práv občanů zemanovci z Osvětiman na Slovácku. Výlet za Milošem Zemanem měl být totiž jakýmsi poděkováním pro všechny, kteří se podíleli na jeho předvolební kampani.
„V nejužším kruhu nás bylo asi osm, ale postupně se přidávali a pomáhali s kampaní i další. Nakonec nás bylo celkem hodně," usmívá se Jiří Pochylý, místopředseda SPOZ Zlínského kraje, který je hlavním organizátorem zájezdu.
Při pohledu na osazenstvo autobusu zjišťuji, že v něm nesedí jenom starší, jak by se mohlo zdát, ale i mladí lidé nebo dokonce rodiny. Nejvíce je jich ze Slovácka, další potom z Kroměřížska a ze Zlínska. Valaši, kteří nakonec do Prahy jeli, se prý vydali po vlastní ose. Do Prahy jede i fotograf Petr Jaroň ze Slušovic, který fotí Miloše Zemana už čtyři roky.
„Výborné, dejte si štamprli"
„Pana Zemana jsem provázel a fotil jej už v kampani před parlamentními volbami před třemi roky," vzpomíná Jaroň. „Dnešní slavnostní událost beru už jako zlatou třešničku na dortu," usmívá se fotograf.
Jak se dozvídám, do Prahy vyrazilo na inauguraci asi 20 autobusů se zemanovci z celé republiky. Ti, kteří jedou z našeho regionu, nespí. Debaty se stáčejí na politiku, ale i osobní diskuse, sem tam zaslechnu nějaký vtip.
Autobus je provoněný slivovicí. Co teprve, když vytáhnu chlebíčky! „Výborné, dejte si za to štamprli," lákají mě zemanovci. Jeden z nich, Jaroslav Ryba z Kunovic, mi zavoní lahví přímo pod nosem. „Je desetiletá," láká mě. S díky odmítám. „To není fér, my měli za úkol vás opít, ať o nás hezky napíšete," směje se Ryba.
Zjišťuji, jestli s sebou vezou přátelé Miloše Zemana do Prahy dárky pro prezidenta. Ale ne. Už je prý dostal před týdnem v Kunovicích. Dvacetiletou slivovici, speciální slaný koláč a mast na zanícený palec. A perlička: aby se náhodou nová hlava státu nestala další obětí metanolu, nechal nejbližší tým Miloše Zemana hned na místě v mobilní laboratoři prověřit, zda je archivní slivovice v pořádku.
Cesta utekla rychle. Díky dobré náladě a nadšení, které ze zemanovců doslova čišelo.
Jsme v Praze. Je zataženo, tak snad nezačne pršet. Pokud ano, doufám, že to budou kapky štěstí, které spadnou na Pražský hrad. Přilehlé ulice jsou uzavřené, všude kolem je spousta policistů, členů Hradní stráže a samozřejmě novinářů (českých i zahraničních) a také zemanovců. Jdou rozpoznat snadno podle šál i odznaků. Vidím ale také nějaké turisty a další návštěvníky.
Je asi hodinu před zahájením slavnostního aktu a na hradním nádvoří jsou už stovky lidí. Mám štěstí. Stojím v první řadě před velkoplošnou obrazovkou. I tady je nálada výborná.
„Jenom by tu mohl být nějaký program, třeba tanečnice, nebo ať nám zahraje hradní kapela," vtipkují lidé kolem mě.
Potkávám zde i zemanovce z Olomoucka. Také jsou provonění slivovicí. „Zajídali jsme ji klobáskami, tvarůžky jsme autobusem nevezli," usmívají se. Znovu odmítám další výbornou trnkovici a spěchám na své strategické místo v první řadě.
Gulášovka za dvacku
Ten, na koho cestou žádné jídlo nezbylo nebo který si zapomněl svačinu doma, litovat nemusí. Nedaleko Hradu jsou totiž stánky s občerstvením, kde koupíte gulášovku za 20 korun, klobásku s chlebem za 25 a kafe také za dvacku. „Takové ceny u nás nenajdeme," kvitují všichni v řadě na občerstvení.
Půl hodiny před začátkem inaugurace se začíná prostor na třetím hradním nádvoří plnit. Rušněji je i za okny Vladislavského sálu, v němž se scházejí poslanci. Dovnitř už vešel i hejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák, 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková i krajští radní Lubomír Nečas a František Čuba.Všichni se těší, až ceremonie začne.
Je deset minut před desátou a nádvoří je plné. Jsem překvapená, kolik se zde sešlo mladých lidí.
Desátá odbila. Do Vladislavského sálu vchází jako poslední Miloš Zeman, který jde složit slib jako první prezident zvolený lidem. Pokládá ruku na ústavu a podepisuje. Následuje inaugurační projev, v němž nový prezident slibuje, jak bude bojovat s kmotry i s některými novináři, které nemá příliš v oblibě, jak je dobře známo. Sál tleská. Tleskají i lidé za mnou na třetím hradním nádvoří, kteří už ale pomalu začínají přešlapovat. Je vlhko a zima od nohou. Na velkoplošné obrazovce sledujeme přímý přenos České televize stejně jako lidé doma u televizních obrazovek. „Nedám si, ještě musím pracovat," odmítám s díky dalšího panáka slivovice. Ta voní… škoda.
Vojáci jako jeden
Ceremoniál skončil. Z Vladislavského sálu vycházejí veteráni v uniformách. Čekáme na příchod Miloše Zemana a vojenskou přehlídku, která začne v 11 hodin. Netrvá dlouho a třetí hradní nádvoří se postupně zaplňuje vojáky, Hradní stráží, zástavami. Najednou je prázdné nádvoří plné barev. Ozývají se povely, všichni vojáci jsou jako jeden, opravdu parade marš. Přichází prezident Miloš Zeman. Je na něm vidět, že si přehlídku užívá. Krátký projev, a prezident se svým doprovodem odchází do katedrály.
Rozeznívají se zvony svatovítské katedrály a hradním nádvořím zní česká hymna. Pro mnohé úžasný zážitek. „Stálo za to sem přijít," slyším od lidí, kteří stojí za mnou. „Krása," říká někdo vedle mě.
„Věděl, o čem mluví"
Potkávám dvě starší dámy ze zlínského autobusu. Obě jsou dojaté a prozrazují mi, co pro ně dnešní slavnostní slib prezidenta znamená.
„Věříme, že pan Zeman jako prezident bude na nás obyčejné důchodce myslet," doufá Jaroslava Směšná z Uherského Hradiště.
„Žil přece také jako důchodce na vesnici, náš život zná," věří žena.
„Mně se také líbilo, že svůj projev nečetl. Je vidět, že co říkal, si dobře rozmyslel a věděl, o čem mluví," dodává její kamarádka Eva Janíková z Jarošova.
Znovu posloucháme projev prezidenta a davy tleskají. Hovořím s Jakubem Železným, který stojí jako redaktor České televize nedaleko ode mě. Projev Miloše Zemana hodnotit nechce, ale některé výroky jej prý překvapily. Prozrazuje mi také, že večer odjíždí soukromě do Zlína. Přiznává, že volba prezidenta byla pro celý štáb televize velmi náročná a stála hodně nervů a úsilí. „Na druhou stranu se na to vždycky moc těšíme, protože můžeme ukázat, že svou práci děláme poctivě," říká Železný.
Zatímco Miloš Zeman se odebírá s manželkou Ivanou i dcerou Kateřinou do katedrály svatého Víta, chystáme se s ostatními zemanovci z regionu přesunout na místo, kde by nás měl o něco později nový prezident přijít pozdravit. Tedy hned poté, co ještě položí věnce u pomníku T. G. Masaryka. Zní opět národní hymna, kterou po jejím ukončení v tichu doplní někdo z davu slovenskou částí.
Je po všem. S úsměvem na tváři se davy na Hradčanském náměstí i na nádvořích rozpouštějí. Na Miloši Zemanovi je vidět, že je unavený. Pozdravy a podáním ruky se s některými loučí. Zemanovcům ze Zlínského kraje právě přijíždí autobus, který je veze zpět domů. Loučím se s nimi a jdu si užít příjemných pocitů při procházce Prahou. Přece jen sem nejezdím každý týden.
„Důstojné, lidské, svátek celého státu"
Poslanec za KSČM Vladimír Koníček z Boršic na Slovácku: „Byl to pořád Miloš Zeman. Musím také říct, že akt se odehrál ve velmi důstojném stylu."
Uherskohradišťský poslanec Antonín Seďa z ČSSD: „Přestože inauguraci doprovázelo několik novinek, nezaznamenal jsem žádný zádrhel. Dokonce ani při projevu vedeném spatra se pan prezident snad ani jednou nepřeřekl. Jeho obsah byl lidský, nepřekvapil mě."
Kroměřížská europoslankyně Olga Sehnalová z ČSSD: „Atmosféra celé slavnosti byla velmi důstojná. Celý průběh byl jak se sluší a patří, byla jsem velmi spokojena i s projevem pana prezidenta. Zmínil věci, ke kterým se předchozí prezident ani nevyjádřil. Jeho projev byl dobře připravený, nebyl nijak strojený. Zaujala mne jeho poznámka o úctě k lidem, zaměstnavatelům, kteří se dobře starají o zaměstnance a neutíkají za hranice."
Místopředseda SPOZ ve Zlínském kraji Milan Remeš z Chropyně: „Bylo to hodně zajímavé. Samozřejmě mohl jsem sedět doma u televize a dívat se jen na přenos, ale bylo mnohem lepší, že jsem mohl být přítomen, ta atmosféra je úplně jiná. Byli jsme tam trochu jako zástupci Hanáků a Valachů, takže jsme si na přípitek a na zahřátí přiťukli slivovicí s horkým čajem. Setkali jsme se i s dalšími přáteli ze strany a jsem opravdu rád, že jsme sem přijeli."
Předseda vsetínské SPOZ Petr Šulák: „Je to svátek celého státu. A hlavně je to svátek všech lidí. Myslím, že je to právě Miloš Zeman, který může vytáhnout zemi z toho marasmu, ve kterém se nalézá. Zaujalo mne především to, že chce být prezidentem všech. Nechce dělat žádné stranické rozdíly. Víme, že má levicové názory. Ale myslím si, že je přijatelný pro všechny."