Historik Vlastimil Hela mimo jiné přiblížil přítomným pohřeb dvou statečných letců 31. srpna 1944, jenž se svými okolnostmi zcela vymykal tomu, co bylo tehdy v protektorátu Čechy a Morava běžné.
„Před 80 lety i dnes je hřbitov plný lidí a tak tomu bylo právě při tom pohřbu. Šlo o velmi odvážné vystoupení místních občanů, kteří se přihlásili k jakémusi tichému vzdoru proti fašistickému režimu,“ řekl Vlastimil Hela.
play_fill
Na rozdíl od Slavičína, kde byli zahynulí letci podle Hely takřka surovým způsobem uloženi do jámy, která proto byla vykopána, v Rudicích to proběhlo tak, že se němečtí vojáci chovali korektně.
„Jedenatřicátého srpna zrána se dostal do Rudic německý poddůstojník se dvěma muži a nařídil, aby do desáté hodiny dopoledne byli pochováni letci, kteří v leteckém souboji zahynuli. Na otázku, jak si to představuje, dal odpověď, které se nám ani nechce věřit: Vše, co patří k důstojnému pohřbu,“ citoval Vlastimil Hela ze článku v uherskobrodském zpravodaji, který vyšel 20. září 1945.
close
info
Zdroj: Deník/Pavel Bohun
zoom_in
Pieta na hřbitově v Rudicích za letce sestřelené 29. srpna 1944. 80. výročí letecké bitvy nad Bílými Karpaty. Nechyběl přelet bojového vrtulníku aní kolona vojenských veteránů; sobota 31. srpna 2024
„Je nádherné letní odpoledne. Na hřbitově je již shromážděna téměř celá vesnice. Ke druhé hodině přijíždí vůz s prostou rakví z Přečkovic. Z márnice vynášejí druhou rakev. Ticho. Slyšíš vlastní dech. Všech se zmocňuje nesmírné pohnutí. A když zazněla slova prosté písně Tam daleko, tam za mořem, není jedno oko suché. A my si teď tu píseň připomeneme,“ přibližuje Vlastimil Hela dojemnou událost z doby před osmdesáti lety.
Pěvecký sbor uprostřed hřbitova zpívá tu píseň a dojatým přítomným tečou po tvářích slzy, jako lidem shromážděným na hřbitově v srpnu 1944. „Tam daleko, tam za mořem, tam, kde rodná vlast je má, tam, kde matka žalem zmírá, že synáčka ztratila,“ zní hřbitovem tklivé verše…
play_fill
Do Rudic letos, po 15 letech přicestovala i Kelly Mary, praneteř Russella W. Meyricka, stejně jako jeho synovci Scot a Brett. Ti živě přenášeli pietní vzpomínku ze hřbitova v srdci Evropy do USA, kde ji sledoval žijící Russelův bratr.
Kelly Mary poděkovala rudickým za vše, co pro jejího prastrýce udělali a vylíčila jeho osud, jako mladého člověka, který chtěl jít do války bojovat za svobodu Evropanů, ale musel se o to tvrdě zasadit, protože jej odmítali, jako odborníka v civilním sektoru, do bojů za oceán, poslat. Nakonec se jeho cílevědomá tvrdohlavost osudově naplnila. „Uctíváme tady 41 amerických letců, kteří spolu jedli, žili, létali a nakonec spolu také umřeli,“ poznamenala Kelly Mary.
Pieta v Rudicích objektivem Hany Děcké:
Fotogalerie: 80. výročí letecké bitvy nad Bílými Karpaty. Pieta. Hřbitov v Rudicích; sobota 31. srpna 2024
Vlastimil Hela připomněl historii památníku, jehož vznik inicioval v roce 2014. „Dne 7. května 1944 tady zahynuli také dva českoslovenští parašutisté. Ten pomník, monument, je věnovaný jak oběma americkým letcům, tak i dvojici z parašutistického zahraničního oddílu Carbon, Františku Kobzíkovi a Josefu Vancovi. Je to takové symbolické, že během jednoho roku zde zahynou dva českoslovenští parašutisté a dva američtí letci,“ upozornil Vlastimil Hela.
Zajímavostí sobotní piety bylo také to, že skupina rudických dobrovolných hasičů v uniformách držela po celou dobu piety originál vlajky USA která v roce 1946 cestovala s exhumovanými ostatky obou letců z Rudic do jejich domoviny za Atlantským oceánem. Po programu na rudickém hřbitově se u místa dopadu letounu uskutečnila polní mše.
80. výročí Letecké bitvy nad Bílými Karpaty si připomněli také ve slovenských obcích Nová Bošáca a Nemšová, jakož i v Liptále a v Kašavě. V sobotu pak kromě Rudic také ve Slavičíně v Krhově i v Přečkovicích a v neděli v Šanově a ve Vyškovci.
Historie bitvy slovy Vlastimila Hely:
Dne 29. Srpna 1944 vyslala patnáctá letecká armáda ze svých základen v Itálii zhruba 400 bombardérů směrem na Moravskou Ostravu a dalších téměř 200 letounů bombardovalo tehdy jiné cíle. Tato skupina se postupně roztáhla do délky takřka 100 kilometrů.
Dvacátá letka z druhé bombardovací skupiny byla její poslední částí, kterou v prostoru od Piešťan dál na sever nad Bílými Karpaty napadli němečtí stíhači. Postupně bylo zničeno deset letounů a zahynulo při tom 41 amerických letců.
Tato událost se z pohledu leteckých bitev na územím protektorátu Čechy a Morava řadí mezi ty největší. Tím, kolik letounů bylo sestřeleno a samozřejmě také kolik mladých amerických kluků při tom zahynulo.
Jeden z těch letounů, který se jmenoval Thailand Charley, byl po zasažení německými stíhači těžce poškozen, proto velitel letounu vydal rozkaz k jeho opuštění. Za dramatických okolností se povedlo osmi letcům vyskočit, ale dva přitom zahynuli. Byli to Russell W. Meyrick a Joseph Marinella.
