Společně se svým přítelem si dali jenom malou štamprli rumu, který koupili ve večerce na sídlišti Jižní Svahy. Oba za pár hodin leželi s otravou
v ne­mocnici. Alena v pátek mohla odejít domů, její přítel ale stále bojuje o život.

„Rum už nikdy nekoupím. Nechci to ani vidět. Když si představím, že ho běžně dávám do koblih nebo že do něj namáčím rozinky, které pak dávám do buchet, a pak to jí celá rodina, je mi z toho úplně na nic," vypráví paní Alena. Ještě nyní je na ní vidět, jak se na ní otrava podepsala. Je bledá a zesláblá.

Kdyby mohla, vrátila by čas do doby, kdy jela s přítelem do večerky na Jižní Svahy. „Běžně jsme si tam víno kupovali. Mimo něj jsme ten den brali i láhev rumu, protože jsme čekali brigádníky. Měli nám dovézt dřevo do krbu. A tak jsme si řekli, že jim koupíme něco na posilněnou," vzpomíná na dva týdny staré události osmapadesátile­tá žena.

Vůbec jí prý nebylo divné, když prodavačka místo toho, aby vzala láhev z regálu, šla do zadní místnosti a lahev tuzemáku jim odtamtud přinesla.

„Jestli měl kolek, to skutečně nevím. Etiketu ale měl," poznamenala žena. Ona i její partner totiž pijí jenom zcela výjimečně. Paní Alena je totiž v invalidním důchodu. Je diabetik a má problém s tlakem. Její přítel je zase řidič z povolání.

O víkendu ale přijeli známí. „To byla sobota a partner měl volno. Tak si dal pivo a nějakého panáka. Vůbec ale nevím, jestli pil už ten tuzemák, nebo ne, protože známí dovezli lahev vodky. Já měla jenom trochu vína, navíc zředěného kolou," vysvětlovala žena.

V neděli si prý její přítel na nic nestěžoval. „Během dne mi nabídl, jestli si nechci tu svou kolu něčím trochu ovonět. Já přikývla. Nevím tedy, kolik tam toho dal. Moc toho ale nebylo, protože bych to jinak nepila," dodala žena.

V ten den se zřejmě napil tuzemáku i její přítel, protože už další den bylo prý oběma divně.

„Celý den jsme jenom spali. Oba si chodíme na chvíli pospat i po obědě, ale ten den byly čtyři odpoledne a partner pořád spal. Bylo mi to divné, tak jsem se chtěla jít za ním podívat do druhého patra, ale najednou jsem byla slabá, že jsem ani nemohla vyjít schody do patra. Tak jsem si uvařila čaj a šla si lehnout. Vzala jsem si i prášek na spaní," popisovala dále paní Alena.

Sousedka jim zachránila život

Pak se probudila až skoro nad ránem. „Bylo mi hrozně zle, byla jsem dezorientovaná, že jsem nemohla najít ani dveře na záchod. Příteli nahoře začal zvonit budík, protože nám měli přivézt to dřevo. A najednou začal hrozně křičet bolestí. Vyběhla jsem po paměti nahoru a on se tam svíjel na zemi. Nahmatala jsem mobil, ale to už jsem neviděla ani na displej. Naštěstí mám svou sousedku uloženou mezi prvními, takže jsem po paměti nahmatala klávesnici s písmenem A a vytočila ji. Zrovna se vracela z noční směny, takže byla vzhůru," vysvětlovala žena.

A právě její sousedka jim oběma prakticky zachránila život. „Bylo mi jasné, že je něco špatně, takže jsem hned vytočila záchranku a běžela k nim. Vůbec jsme netušili, co se s ním děje. Sanitka nakonec odvezla jenom jejího přítele. Alena byla pořád nějaká špatná. Myslela jsem, že jí třeba ještě účinkuje prášek na spaní. Pak ale na její mobil volal doktor. Tak jsem to zvedla a vysvětlila mu, že jí není dobře. Ve chvíli, kdy řekl, že její partner je přiotrávený metanolem, řekla mi, že i ona pila ten rum. Ihned jsem volala záchranku a ta poslala znovu sanitku," vyprávěla sousedka Anička.

„Nebýt jí a doktorů, už tu dnes nejsme ani jeden. Chtěla bych jí proto moc poděkovat," vzkázala žena. Ani nechce prý pomyslet, co by se stalo, kdyby ten tuzemák nalili brigádníkům.

Paní Alenu z nemocnice propustili minulý pátek. Její přítel tam ale ještě musel zůstat. Bohužel byl na tom mnohem hůř než ona.

„Jakmile mě přeložili na lůžkové oddělení, chodila jsem za ním každý den. I když byl v umělém spánku. Držela jsem ho za ruku. Vnímal mě. Doktor říkal, že mluví i vidí. Jenomže se mu přitížilo," rozplakala se paní. Partner totiž dostal zápal plic.

„Je to pro mě ještě teď celé neuvěřitelné. Přeji těm lidem, co za to můžou, aby dostali hodně tvrdý trest. Protože tohle si nikdo z nás nezasloužil," sdělila opět se slzami v očích paní. Ta má teď jediné přání. „Aby se mi uzdravil můj partner."