Bezejmenný hrob lidi šokuje a současně v nich budí soucit.

„Jsem v šoku, že se něco takového stalo. Je smutné, že se tělo nepodařilo identifikovat, že se vůbec něco takového v dnešní době může stát. Není možné, že opravdu nikomu nechybí. Takto bych nechtěla jednou skončit," přiznala v pondělí nad hrobem mladá maminka Alena Velecká.

Smuteční obřad se konal bez kněze, památku neznámého mrtvého přišlo uctít několik pracovníků Služeb města Napajedla, v čele s ředitelem organizace Alešem Jirků. Ten zajistil alespoň symbolický náhrobek.

„Udělali jsme jen takové malé rozloučení, postáli jsme u hrobu, pustili reprodukovanou hudbu. Rakev měl docela obyčejnou dřevěnou. Za dvacet let, co jsem ve funkci, je to poprvé, co jsme pohřbívali neznámého člověka. Bylo to smutné," uvedl ředitel.

Kvůli předpisům nesměl být muž zpopelněn.

„Vybrali jsme takové místo, aby v případě nových skutečností nebyl problém. Pokud se nikdo nepřihlásí, místo s náhrobkem bude časem zatravněné. Pokud se někdo z pozůstalých a známých ozve a bude tam chtít hrob se vším všudy, není to problém," vysvětlil Aleš Jirků.

V případě, že by případní pozůstalí chtěli zesnulého převést, je to možné pouze se souhlasem hygieny.

Tragická nehoda se stala v červnu na nádraží v Napajedlích. Policii se tehdy ozvalo několik lidí, kteří svého známého postrádali. Nebyl to však tento neznámý muž.

„Zřejmě se tak mohlo jednat o osobu bez domova. Ještě však není vyloučené, že se někdo ozve. Je to ale už dlouhá doba," podotkla policejní mluvčí Lucie Javoříková.

Podle svědka, který viděl osudnou srážku, se jednalo o muže kolem pětačtyřiceti let, štíhlé postavy, s hnědými vlasy střední délky a prošedivělými vousy.

Na sobě měl bavlněné tričko šedé barvy s dlouhým rukávem značky Tom Tailor, dlouhé manchestrové kalhoty šedé barvy s jemným vzorem, černý kožený opasek, flaušovou tmavě modrou mikinu na zip značky AFL s širokým bílým pruhem, v něm dva pruhy tmavomodré barvy a na nohou šedé sportovní vycházkové boty značky Skechers.

„Myslím si, že každý by měl někoho mít, ať už z rodiny či prostě známého. Ten se má zprávu o úmrtí minimálně dozvědět a sám mu třeba vypravit pohřeb. Udivuje mě, že v dnešní době je ještě někdo, kdo nemá nikoho," zhodnotil nevěřícně například Honza Prokop z Napajedel.