Mezi osobnostmi, které Slovácký deník oslovil, jsou také přední aktivisté revolučních událostí v Uherském Hradišti i v Uherském Brodě v roce 1989.

Desítky plakátů přivezl ze své návštěvy Prahy bezprostředně po osudném 17. listopadu současný místostarosta Uherského Brodu Petr Vrána, který pohotově vyrazil na statisícový mítink do Prahy na Letenskou pláň. Ihned po svém návratu tiskoviny ještě v noci po městě Komenského vylepil a tím začalo jeho revoluční angažování, které vyvrcholilo založením Občanského fóra v Uherském Brodě.

Klikni na obrázek „Společnost se za tu dobu určitě změnila. Máme více svobody, ale na druhou stranu mi vždy vadila přílišná orientace na ekonomiku s tím, že volný trh za nás vše vyřeší. Nakonec to dospělo až k rozkrádání státu. Mimo samotnou ekonomiku jsem postrádal nějaká řešení právních stránek ve společnosti, dnes se to bohužel už velice špatně napravuje," tvrdí o pětadvacetiletém vývoji české společnosti Petr Vrána, tehdejší učitel na gymnáziu.

S podobnou vervou se v revolučních dnech zapojil do veřejného dění pozdější starosta Uherského Hradiště Ladislav Šupka, jenž v té době působil v Agrochemickém závodě ve Starém Městě. „Okamžitě jsem ostříhal trikolóry z věnců, které jsem měl rozvěšené ze soutěží v mé garáži a rozdal jsem je známým. Tehdy jsem také navázal kontakt s Igorem Stránským, u nějž v pracovně ve Slováckém divadle to tehdy opravdu vřelo. Zastavovali se tam totiž průběžně pražští herci, kteří vyjížděli ven do regionů," vzpomíná Ladislav Šupka na dobu těsně před tím, než v roce 1990 usedl do starostovského křesla v Uherském Hradišti. I podle něj máme dnes sice na jedné straně svobodu, ale také se ze společnosti už dávno vytratilo porevoluční nadšení a čím dál víc se ozývají nostalgické hlasy po tom, co bylo před rokem 1989.

Igor Stránský: z polistopadového vývoje jsme zklamaný

Sám ředitel Slováckého divadla Igor Stránský se dokonce nebojí hovořit o zklamání z polistopadového vývoje. „Nemalý pokrok je samozřejmě vidět, máme krásná města, vše je moderní, ale nějak se pokazily mezilidské vztahy. Dnes se každý žene za kariérou a penězi, zatímco dříve měli lidé k sobě tak nějak blíže," hodnotí vývoj posledních let Igor Stránský, který stál u zrodu revolučních událostí v Uherském Hradišti v pozici uměleckého šéfa Slováckého divadla. „První centrum, které nějakým způsobem koordinovalo aktivity studentů, stávkových výborů i dalších občanů po událostech 17. listopadu 1989, vzniklo ve Slováckém divadle. Herci v čele s Igorem Stránským iniciovali první shromáždění na Mariánském náměstí u „Rozárky"," vzpomíná na události z revolučního roku bývalý mluvčí hradišťského Občanského fóra Miroslav Potyka.

Vývoj po roce 1989 hodnotí kriticky i ředitel Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě Pavel Popelka. Ten přímo hovoří o velkém promarnění jedinečné šance. „Domnívám se, že naše společnost měla ideálně nastartováno k dobrému, ale nakonec se z ní stává velmi agresivní společenství, založené především na penězích. Chybí nám vzory, neopíráme se o desatero či o právo a neplatí nic, co by bylo posvátné," konstatuje Pavel Popelka, který už v době sametové revoluce pracoval v muzeu J. A. Komenského.

Současná doba přináší dobré i zlé, shodli se Rašticová i Pavlica

A na současné problémy se nebála poukázat ani historička Slováckého muzea Blanka Rašticová. „Současná svoboda je úžasná, můžeme cestovat kamkoliv bez dřívější administrativy, na druhou stranu ale také cítím, že dříve bylo pro obyčejného člověka v ulicích daleko bezpečněji. Bohužel k naší době nyní patří také drogy či bezdomovectví," poznamenává si Blanka Rašticová.

Poněkud jiná očekávání od porevoluční doby měl také skladatel, muzikant a umělecký šéf Hradišťanu Jiří Pavlica, který revoluční období prožíval, jako zaměstnanec Českého rozhlasu v Brně. Společnost se podle něj změnila naprosto zásadně – je svobodnější. To s sebou ovšem podle Jiřího Pavlici přináší dobré i zlé. „Lidé jsou na jedné straně pragmatičtější a bezohlednější, na druhé straně snad tolerantnější a vzdělanější. Každopádně si myslím, že když jsme tenkrát zpívali "Jednou budem dál", tak jsem si myslel, že budeme opravdu mnohem dál. Ještě jsme nedorostli," domnívá se Jiří Pavlica.

Co se zlepšilo a co se naopak zhoršilo v naší společnosti od roku 1989?

Jiří Pavlica, skladatel a muzikant: Společnost se změnila naprosto zásadně. Je především svobodnější. Nicméně svoboda s sebou přináší dobré i zlé. Proto je společnost na jedné straně pragmatičtější a bezohlednější, na druhé straně snad tolerantnější a vzdělanější.

Igor Stránský, ředitel divadla: Z polistopadového vývoje jsem vcelku zklamaný. Nemalý pokrok je samozřejmě vidět, máme krásná města, vše je moderní, ale nějak se pokazily mezilidské vztahy. Dnes se každý žene za kariérou a penězi, zatímco dříve měli ti lidé k sobě tak nějak blíž.

Petr Vrána, místostarosta: Společnost se hodně změnila. Máme víc svobody a volnosti, nejsme v područí jedné strany. Ovšem vždy mi vadila přílišná orientace na ekonomiku. Heslo „volný trh za nás vše vyřeší" podle mě spíš vedlo k rozkrádání státu.

Blanka Rašticová, historička: Můžeme být velice rádi především za svobodu. Nemusíme trávit hodiny na hranicích při vyplňování množství dokumentů a můžeme vycestovat prakticky kamkoliv. Na druhou stranu cítím, že dříve bylo pro obyčejného člověka v ulicích daleko bezpečněji.

Ladislav Šupka, někdejší starosta: Ta doba je dnes samozřejmě jiná. Nebývalo například tolik svazujících zákonů, vyhlášek, směrnic či kontrolních orgánů. Na druhou stranu už vyprchalo ono porevoluční nadšení a čím dál víc se ozývají nostalgické hlasy po tom, co zde bylo předtím.

Pavel Popelka, ředitel muzea: Společnost podle mě promarnila velkou šanci. Byla nastartována k dobrému, ale naopak se z ní stává společnost velmi agresivní. Vše se točí hlavně kolem peněz, nejsou vzory, neopíráme se o desatero či o právo, neplatí nic, co by bylo posvátné.