Ta měla premiéru v pátek ve Zlíně na 55. ročníku filmového festivalu. Hlavní hrdinka na ní nechyběla, do krajského města přijela opět po několika letech.

Vzpomenete si ještě, kdy jste tu byla naposledy?

Tady ve Zlíně na festivalu před rovnými deseti lety, pak byla dlouhá pauza, a teď jsme sem přijeli s filmem Sedmero krkavců, který jsem v pátek ráno v deset hodin viděla poprvé.

Jaké jste měla pocity?

Byl to pro mě mimořádně silný zážitek, protože jsem seděla v sále plném dětí, které krásně a spontánně reagovaly, a já jsem tím vším byla velice dojatá.

Dívala se s vámi i vaše dcerka Františka?

Ne, to ne. Já se trošku bojím ji na tento film zatím vzít do kina. Říkám si totiž, že v něm procházím takovými útrapami, že bych ji tomu nerada vystavovala. My se na to společně asi podíváme někdy v klidu doma později, až ji budu moci vysvětlit, že je to jenom hra a nemusí se o mě bát.

Když jste po letech ve Zlíně, máte čas si jej trošku prohlédnout?

Jo, určitě. Tady je strašně příjemné, že člověk chodí pěšky, takže my jsme celkem už hodně míst prochodili. Byli jsme v knihovně, prošli celý park, všechny možné atrakce, které jsou všude kolem, byli jsme v kině či Kongresovém centru.

Nedávno v televizi opakovali pohádku O princezně, která nesměla na slunce. Díváte se na ni ráda?

Au (smích). Tuto pohádku já strašně špatně zvládám. Byla to moje vůbec první zkušenost před kamerou. Nedívám se na sebe v té pohádce ráda.

Je nějaká životní role, která vás ovlivnila?

Řekla bych, že všechno, co člověk dělá, všechna rozhodnutí, která učiní, ho ovlivňují. Myslím si, že všechno, co jsem zatím ve svém životě udělala, mě nějakým směrem ovlivnilo. Vlastně jsem ráda za všechno, co mě potkalo.

Která pohádka s vámi vás nejvíce zasáhla?

Musím říct, že právě ta nová, Sedmero krkavců. To je prostě film se silně zpracovaným velkým tématem. Všechny mé pohádky předtím byly televizní, kde možnost zásahu není tak velká. Takže Sedmero krkavců je v tomto směru pro mě ta nejzásadnější.

Hrajete raději kladné či záporné postavy?

Líp se určitě hrají záporné postavy, protože jsou zajímavější, nejsou jednoznačné. Ale musím říct, že Bohdanku, která je tou kladnou, jsem hrála také moc ráda.