Jako pozornost od nich mladá střelkyně dostala nejen květiny, ale i báseň, kterou na její počest fanoušci složili. Přitom však nikdo, ani sama Adéla, nepředpokládal, že by se mohla na olympiádě dostat tak daleko.

Splněný senBronz Sýkorové v Rackové pořádně oslavili.

„Každý sportovec sní o olympijské medaili, a když se tam dostane, tak o ni bojuje. Já jsem sice v koutku duše doufala, ale moc jsem o tom nepřemýšlela. Pokud totiž člověk moc přemýšlí, tak je potom zbytečně nervózní. Snažila jsem se proto takové myšlenky raději zahánět a dát do závodu všechno. Získáním medaile se mi splnil velký sen," popsala své pocity Sýkorová. Psychika je podle ní při závodech nejvíce důležitá. „Člověk se musí zúčastnit několika finále na světové úrovni, aby věděl, co ho čeká. Já jsem díky těmto předchozím zkušenostem sice byla na olympiádě nervózní, ale už ne jako na ostatních finále předtím. Navíc jsem nějak cítila, že to bude dobré a to mě uklidnilo. Člověk nesmí začít zmatkovat, pak si nevěří a dělá chyby," vysvětlila medailistka.

Na Sýkorovou jsou asi nejvíce hrdí její rodiče. „Samozřejmě jsme na dceru nesmírně pyšní. Vůbec jsme si ale nemysleli, že by mohla mít medaili. Pořád se mluvilo jenom o Katce Emmons, a tak byl šok, když finále dopadlo tak, jak dopadlo," popsali své pocity rodiče Hana a Karel Sýkorovi. Dceři kromě vymalovaného pokoje také připili při příjezdu šampaňským. „Ještě určitě budeme oslavovat, teď ale odjíždíme na dovolenou, takže se celá rodina sejde až potom," prozradila maminka olympioničky. Ani bronzová střelkyně se však doma příliš neohřeje.

Po dovolené příprava na mistrovství ČR

„Mám dva týdny dovolenou, takže pojedu s kamarády na kolech pod stan. Potom se ale už budu připravovat na mistrovství České republiky, které je myslím druhý týden v září. Pak bych si chtěla zase vzít volno. Ke konci října je ještě finále Světového poháru v Bangkoku, téměř celý říjen se pak tedy budu připravovat zase na něj," popsala své pracovní vytížení Sýkorová. Příští rok prý bude mít střelkyně také dost nabitý.

„Trenér mě chce obsadit na všechny čtyři světové poháry. Posléze bych se chtěla zúčastnit i mistrovství Evropy ve vzduchovce a pak v červenci malorážkového mistrovství Evropy," dodala bronzová medailistka.

Oslavovat by chtěli se Sýkorovou i obyvatelé Rackové, kteří jsou na svou sousedku také velmi hrdí. „Určitě ještě uspořádáme pro Adélku nějaké oslavy. Její medaile byla sice nečekaná, ale tím víc nás potěšila," řekl starosta Rackové Jaroslav Kaňa.

Fandila Špotákové

Sýkorová má na olympiádu krásné vzpomínky nejen kvůli získané medaili, ale i dobrým vztahům s českými i zahraničními olympioniky, kterým fandila. Sama také velice ráda vzpomíná na české fanoušky, kteří byli podle jejích slov úžasní. „Držela jsem palce hlavně Báře Špotákové, se kterou jsem se potkala a vyfotila ve vesničce. Pak mě ohromil i Usain Bolt, který vždycky tak neskutečně doběhne. Jsem také ráda za seznámení a možnost vyfotit se i se Serenou Williams," podotkla nadšeně mladá střelkyně.

Relax u moře

Dodala, že jejím velkým vzorem je také Kateřina Emmons a její manžel Matt. „Obdivuju i německou střelkyni Soňu Pfeischlifter, která je světovou špičkou ve střelbě. Na ní je vidět, jak moc je při závodech důležitá psychika. Soňa totiž dokáže vyhrát všechny světové poháry po sobě a na olympiádě se nedostane ani do finále," podotkla Sýkorová.

I když je Adéla nyní velmi pracovně vytížená, na sebe si prý čas najde. „Na kolech to teď bude spíš taková sportovní dovolená. Ke konci září však určitě plánuju i nějaký relax u moře," dodává olympionička.

Necítím se jako celebrita

Donedávna ještě téměř neznámá dívka z malé vesnice. Dnes už jedna z nejznámějších lidí v republice. Adéla Sýkorová se díky svému bronzovému úspěchu ve střelbě z malorážky stala takřka přes noc celebritou. Tato pětadvacetiletá sportovkyně z Rackové si však jako celebrita vůbec nepřipadá, což je zřejmé také z jejího pokorného vystupování.

Za svůj splněný velký sen prý vděčí především tatínkovi, který ji ke střelbě vedl odmalička. „Taťka mě už jako šestiletou brával na střelnici, jelikož měl střelecký kroužek. Já jsem tam pak vždycky blbla s klukama a jen tak jsem se trefovala do plechovek vzduchovkou, která byla podobná pouťové," popsala své první zážitky se střelbou Sýkorová. V první třídě už ji její tatínek bral na závody, nejdřív jenom se vzduchovkou. Jelikož k ní ale většinou mají střelci i malorážku, řekla si současná olympionička, že jí také bude střílet.

Bronz Sýkorové v Rackové pořádně oslavili.Od malinkých klubů až na sportovní vrchol

„Nejdřív jsem začínala v malinkých klubech, pak v regionálních a okresních, pak už jsem jezdila po krajských přeborech. Takhle začíná člověk výsledkově růst, pak se účastní mistrovství republiky a tam už si ho všimnou z větších základen," upřesnila medailistka, která nejdřív začínala v Brně pod střeleckým oddílem. Poté přešla do Ostravy, kde strávila asi čtyři roky. Nakonec se usadila v Plzni, kde je největší střelecká základna. Teprve tam prý začala střílet na vysoké úrovni v reprezentaci.

Kromě střelecké hvězdy je však Adéla i studentkou vysoké školy v Plzni. „Když jsem si vybírala, kam půjdu na vysokou, bylo pro mě důležité skloubit střelbu i studium, jak nejlépe to půjde. Proto jsem si vybírala hlavně z plzeňských fakult, kde byla možnost studovat i geografii, která mě bavila už na střední," vysvětlila úspěšná střelkyně. Podle ní rozhodlo ve prospěch geografie i to, že spoustu zemí již díky střelbě procestovala a poznala i z jiného úhlu pohledu. „Při sportovním vytížení bych také nemohla jít studovat třeba medicínu nebo matematiku, kde je nutná každodenní účast na hodinách. Sice jsem si říkala, že bych mohla jít studovat i angličtinu, ale nakonec jsem přece jen zůstala u geografie," dodala Sýkorová. Před olympiádou ale musela Adéla školu přerušit. Teď už jí však zbývají jenom státnice a pár předmětů, což chce samozřejmě dokončit. Na gymnáziu však byli podle olympioničky učitelé vstřícnější než na vysoké škole.

Písemky psát nemusela, jen když chtěla

„Do konce střední školy mi vždycky učitelé vycházeli maximálně vstříc. Když jsem například přijela ze závodů nebo soustředění a psala se zrovna písemka, pokaždé se mě ptali, jestli ji chci psát. Většinou jsem řekla, že ne, a tak jsem si pak všechno musela dodělávat někdy odpoledne. Na vysoké už je to lektorům jedno, jaké jsou mé další aktivity. Většinou jsou sice docházky nepovinné, zápočty a zkoušky ale musím splnit v termínech. Pokud se pak třeba zápočet uděluje jen za docházku, tak když tam nejsem, musím třeba napsat navíc seminárku," popsala své studium bronzová střelkyně. U střelby by však chtěla zůstat i po dokončení vysoké školy. „Nedovedu si představit, že bych měla skončit se střelbou a začít pracovat nějak jinak. Chtěla bych u střelby zůstat i po skončení střelecké kariéry alespoň jako trenérka. I proto jsem se přihlásila na trenérský kurz do Prahy na fakultu tělesné výchovy a sportu," podotkla Sýkorová.

Mladá střelkyně má ale i jiné oblíbené sporty než jen střelbu. „Chtěla bych určitě někdy vyzkoušet lukostřelbu. Je to blízké normálnímu střílení a navíc mi přijde lukostřelba velmi elegantní. Kromě toho také ráda jezdím na kole a miluju lyžování," uvedla olympionička. Je ale zajímavé, že nikdo z její rodiny až tak sportovně založený není. „Já jsem také začala sportovat až v Plzni, když jsem se začala vídat se střelci, kteří aktivně sportovali. Na střední na to totiž nebyl čas. To byla vždycky jenom škola nebo střílení. Na ostatní koníčky pak prostě nezbýval čas," povzdechla si Adéla. Jelikož je ale střílení fyzicky náročné, musí se střelci udržovat v dobré fyzické kondici. Sýkorová proto chodí protahovat svaly do posilovny nebo do fitness centra. „K dispozici máme také saunu, vířivku i maséra, abychom se mohli regenerovat," dodala.

Vydřený úspěch

Je jasné, že svůj úspěch nemá Sýkorová zadarmo. Tento sport je náročný jak fyzicky, tak i psychicky. Stačí jedno malé zaškobrtnutí a už se závod nedá zachránit. Tvrdá dřina však potom stojí za to. „Cítím se úžasně. Ani se to nedá popsat slovy. Přála bych každému sportovci, aby tohle zažil," uzavírá bronzová střelkyně. (anch)

Autor: Anna Macháčová