Vysílání Událostí v moderní podobě z virtuálního studia zahájila v neděli 1. dubna Marcela Augustová spolu s Jakubem Železným. Dvojice ale nemají být pevně dané a moderátoři se budou různě prostřídávat. Je tedy velmi pravděpodobné, že se Aneta Savarová setká „na jedné směně“ také se svým velkým vzorem Marcelou Augustovou.

Největším rádcem a zároveň kritikem je mi otec

Je jí teprve šestadvacet a už se vypracovala na moderátorku prestižní zpravodajské relace České televize, Události. Navíc právě dnes se v Událostech objeví poprvé. Řeč je o Anetě Savarové, původem z Uherského Brodu, která v rozhovoru pro Slovácký deník přiznává, že se do svého rodného kraje ráda vrací.

Čím jste chtěla být, když jste chodila do základní školy v Uherském Brodě?

Měla jsem asi trošku jiný dětský sen než většina mých tehdejších vrstevníků. Od šesti let jsem doslova žila vážnou hudbou a chtěla být pianistkou. Do svých patnácti jsem se tomu intenzivně věnovala. Na konzervatoř jsem se sice dostala, ale vzápětí se dostavil chronický zánět šlach. Hrála jsem v průměru sedm hodin denně, a to si samozřejmě vyžádalo svou daň. Věděla jsem, že už nikdy nebudu koncertovat na profesionální úrovni, takže jsem pak šla na gymnázium. Tehdy to pro mě byl obrovský životní zlom a po pravdě jsem se s tím několik let nemohla úplně srovnat. Když se na to dívám s odstupem času, tak se znovu potvrzuje, že všechno zlé je pro něco dobré.

Co vás k novinařině vlastně přivedlo?

Vždycky jsem se hodně zajímala o aktuální dění, takže pro mě žurnalistika hned po pianu byla taková druhá srdeční záležitost. O televizní specializaci se rozhodlo při studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Musím říct, že k tomu, ač nevědomky, přispěla Marcela Augustová, která byla mým velký vzorem.

Od koho z rodiny máte pro svoji práci největší pochopení a nejvýraznější podporu?

Můj otec je mým největším kritikem, ale zároveň skvělým rádcem. Upřímně, nepatřím mezi přespříliš ambiciózní lidi a jsem spíš skepticky smýšlející člověk. Díky otci, který mě v minulosti nesčetněkrát podpořil, jsem tam, kde teď. Opravdu byly doby, kdy něco nešlo a já to chtěla vzdát. Byl to právě on, kdo mě motivoval jít dál. Velmi si ho vážím. Byl první, komu jsem zavolala hned poté, co jsem se dozvěděla o nabídce na Události.

Nakolik hektické byly pro vás osobně přípravy nové podoby hlavní zpravodajské relace České televize?

Je to velmi náročné. Nejen pro moderátory, ale pro celý realizační tým včetně vedení. Několik týdnů až do pozdních nočních hodin jsme velmi intenzivně trénovali takzvané piloty, tedy simulace vysílání Událostí. Kolem toho byla samozřejmě spousta organizačních věcí, kostýmních zkoušek, focení a natáčení propagačních materiálů, rozhovorů a v neposlední řadě velmi podstatné hodiny s lektorem.

Jak vnímáte a snášíte logicky zvýšený zájem o svoji osobu jak na Slovácku, tak i v celé řadě médií, včetně bulváru?

Tohle prostě patří k mé práci. Po pravdě jsem nečekala, že to bude vnímáno tak výrazně, ale teď už jsem připravená opravdu na všechno. (Smích)

Kam si nejraději zajdete, když se objevíte v rodném regionu, a jak často jezdíte z Prahy domů?

Do svých šesti let jsem bydlela u prarodičů v Bystřici pod Lopeníkem. Pak jsme se do Brodu přestěhovali a paradoxně, když jsme s bratrem vylétli z rodného hnízda do Prahy, rodiče se vrátili zpátky na vesnici. Když se tedy vracím na Moravu, posledně to bylo na Vánoce, mířím do Bystřice. Ještě předtím, než vůbec dorazím k rodičům, stavím se na hřbitově za babičkou a dědečkem, kteří mi byli velmi blízcí. Pak se jedu podívat k jejich domu, kde jsem strávila část krásného dětství. To je už takový můj rituál. Když mám čas a projíždím Brodem, ráda se podívám na sídliště u kina Máj, kde jsme řadu let bydleli, a taky na náměstí kousek od gymnázia, které jsem navštěvovala.