Pojďme si nyní letmo zabrouzdat historií automobilové soutěže, která se během uplynulých čtyř dekád dokázala vyprofilovat v jednu z nejprestižnějších rallye v Evropě.

Vše načal rok 1971

Vše začalo v roce 1971, kdy byla v Otrokovicích uvedena do provozu zbrusu nová pneumatikárna. Tradice výroby pneumatik na Zlínsku sahala až do doby Tomáše Bati, otevření nového závodu ale bylo událostí, která si žádala mimořádnou propagaci. Pro širokou veřejnost proto byly uspořádány společné akce Servisní dny a Rally Barum, za nimiž je třeba hledat jméno známého zlínského podnikatele a prodejce vozů Škoda, Aloise Samohýla. První ročník Barumky byl pouze krátkou amatérskou soutěží, byl to však základ, bez něhož by dnešní Barum Czech Rally Zlín možná vůbec neexistovala.

Král Hubáček

Hned druhé vydání Barumky nastartovalo rychlý vývoj soutěže směrem kupředu. Podnik se stal součástí čtyřdílného mistrovství Československa v rallye a hned ve své první „profesionální" sezoně na svém startu přivítal okolo dvou stovek soutěžících. V jejich čele stál především modrý Renault Alpine A110 jezdce Vladimíra Hubáčka, který tou dobou kraloval českým soutěžím. Na záda mu dýchali jezdci mladoboleslavského továrního týmu Škoda, ale jejich doba teprve měla přijít; první polovina 70. let zkrátka patřila Hubáčkovi. Důkazem je i galerie vítězů Barum Rally, kde je jméno tohoto pilota uvedeno hned třikrát – u ročníků 1972, 1973 a 1975. V té době už do Zlína začaly jezdit ve velké míře také zahraniční posádky, například Franz Wittmann, který se později stal téměř stálým inventářem startovního pole. Perličkou byl také start Němce Waltera Röhrla. Doba, kdy se mohl honosit dvěma tituly mistra světa v rallye, byla ještě hodně daleko před ním, leč už v roce 1974, kdy se objevil i v tehdejším Gottwaldově, platil za velice schopného a talentovaného jezdce. Škoda že ze svého umu nemohl na zdejších tratích mnoho předvést, jeho opel se zastavil už na úvodním okruhu okolo otrokovické továrny.

Škodovka ovládla Moravu

Jestliže první polovina sedmdesátých let patřila Hubáčkovi, té druhé dominoval Nor John Haugland. I on vyhrál zlínskou soutěž třikrát a východní Moravu díky němu konečně ovládla domácí značka Škoda. Kompaktní kupátko 130 RS dokázalo porážet i s malým motorem mnohem silnější vozy Porsche, Fiaty a mnohé další. Asi nejcennějším triumfem tohoto vozu na Barumce byl ten poslední v roce 1983 – těsně před koncem své kariéry dosáhly zakulacené stotřicítky na kompletní stupně vítězů. Podobný kousek se ve Zlíně povedl francouzskému Peugeotu až o celých pětadvacet let později. Celkem šest vítězství na moravské rallye dělá ze Škody 130 RS nejúspěšnější vůz v historii Barum Rally.

Barumka součástí prestižního ME

Konec etapy „Haugland & 130 RS" znamenal na Barum Rally začátek nové éry. V první polovině 80. let byla soutěž zařazena do prestižního mistrovství Evropy FIA, do kterého patří bez jediného přerušení dodnes. Trať už neobsahovala záludné písčité rychlostní zkoušky v okolí Strážnice, naopak se v ní objevily nové úseky v nejtěsnější blízkosti hostitelského města. Na zalesněném hřebeni jižně od Zlína například vznikla rychlostní zkouška Maják, která i dnes, po jejím obnovení v roce 2011, patří mezi divácky vděčné možnosti, kde Barumku sledovat. Díky zařazení rallye do evropského šampionátu se i nadále kilometráž rychlostních zkoušek i celé trati pohybovala v řádu mnoha stovek kilometrů, které stále obsahovaly asfaltové i šotolinové úseky. Teprve rok 1987 přinesl velkou změnu. Po radikálních opatřeních Mezinárodní automobilové federace FIA kvůli otázkám bezpečnosti se rychlostní zkoušky vměstnaly pouze na necelých tři sta kilometrů, zmizela slovenská sekce v pohoří Tríbeč a soutěž začala dostávat dodnes známý kompaktní tvar. Hrdinou této doby byl Franz Wittmann, který Barum Rally opanoval, podobně jako pár let nazpět Harald Demuth s Audi, v letech 1988 a 1989 s tehdy žhavou novinkou Lancií Delta HF. Na svou chvilku slávy tento Rakušan čekal téměř patnáct let. Při cestě za svým prvním triumfem se navíc postaral o rekordní zápis na úvodní RZ Barum Rally 1988, kterým byla vložka využívající testovací polygon u Dešné. Tento areál byl dříve využíván německým týmem Audi Sport pro zkoušky svých soutěžních speciálů Audi Quattro, koncem 80. let do něj ale zavítala i Barum Rally. Witmann zde napoprvé zajel čas, který ani v následujících letech nikdo nedokázal překonat. Polygon na Dešné byl také svědkem prvního živého přenosu Československé televize z rallye, díky kterému mohly Barumku sledovat v reálném čase domácnosti po celé zemi.

Porevoluční doba

Porevoluční doba raných devadesátých let zlínské rally přála. Pořadatelé se díky svému úsilí postarali o to, že FIA soutěži udělila druhý nejvyšší koeficient 10. Díky tomu se barumka dostala do hledáčku zvučných jmen, která bojovala o absolutní příčky evropského šampionátu. Stálice startovního pole minulých let Ferjance, Wittmanna nebo Baumschlagera tak doplnila esa jako Bosch, Sundström nebo Snijers. Právě posledně jmenovaný Belgičan, startující s vozy značky Ford, dokázal zvítězit dvakrát, v letech 1991 a 1994. Těsně předtím, než nastoupila další z významných postav zlínské soutěže, Ital Enrico Bertone. Ten se za volantem silných toyot postaral postupně o tři triumfy. Pod koly jeho vozu se objevil například asfalt zkušebního polygonu kopřivnické Tatry, který mu nesmírně seděl a který zároveň byl po tři roky dominantním prvkem moravské rallye.

Do boje o čtvrté vítězství Bertone nastoupil v roce 1999 s dvoulitrovým Renaultem Mégane Maxi a pořádně velkým odhodláním. Jeho cesta však skončila proraženým chladičem už na druhé rychlostní zkoušce. Ani finální pokus o reparát v roce 2001, tentokrát spojený s premiérou Fordu Focus WRC v Česku, Bertonemu nevyšel. Po technických problémech v úvodu nestačil na nastupující domácí superstar Romana Krestu. Bylo to pomyslné předání žezla zatím poslednímu z jezdců, který dokázal, podobně jako před ním Hubáček, Haugland a Bertone, Barumku vyhrát třikrát. Krestovi se to povedlo v letech 2000 a 2001, pokaždé v barvách továrního týmu Škoda, a po skončení jeho angažmá u továrního týmu Ford také v roce 2006. To už ale seděl v produkčním mitsubishi, které tehdy po zákazu speciálů WRC v regionálních soutěžích FIA představovalo vrcholnou techniku.

Konec WRC

Divácká veřejnost nesla konec „wéercéček" velice nelibě a na produkční vozy a malé speciály S1600 v roli špičky startovního pole si nezvykla. I přes účast špičkových jezdců jako Simon Jean-Joseph nebo Renato Travaglia a fakt, že Barum Rally už od roku 2002 patřila mezi úzkou skupinu soutěží s nejvyšším koeficientem 20, to bylo pro východomoravskou rallye docela neutěšené období. Naštěstí netrvalo moc dlouho, neboť v roce 2007 do Zlína totiž vtrhl nový vítr v podobě seriálu Intercontinental Rally Challenge, pořádaného televizní stanicí Eurosport. Světový šampionát do Zlína přivedl atraktivní speciály kategorie Super 2000 a s postupujícími léty také čím dál bohatší a kvalitnější startovní pole. Tento vývoj se samozřejmě projevil také na výrazně vyšším počtu diváků, kteří na Zlínsko neváhají vyrazit jak z jiných koutů republiky, tak z mnoha rozličných zahraničních zemí. Barum Czech Rally Zlín bývá pravidelným cílem mnoha návštěvníků a díky tomu se z Barumky stala stěžejní sportovně-kulturní událost celého východomoravského regionu.

Fabia sbírá vavříny

Poslední ročníky tedy bez pochyby patří na samotný vrchol celé historie Barum Czech Rally Zlín. Podobně jako před třiceti lety soutěži dominuje česká Škoda, jejíž tovární jezdci opanovali čtyři předchozí ročníky. Veleúspěšný speciál Fabia S2000 sbírá vavříny jak na běžícím páse, nicméně do vyrovnání zlínské vítězné bilance její předchůdkyně 130 RS jí ještě dva zářezy stále scházejí. Bude zajímavé sledovat, zda se podaří přidat další i při letošním ročníku, který se nově jede pod hlavičkou FIA ERC, vzniklého sloučením dosavadního evropského šampionátu a seriálu IRC. Dvoutisícovky z Mladé Boleslavi opět hrají ve startovním poli letošní Barumky prim, avšak kvůli vývoji technických předpisů začíná být jejich kategorie již pomalu na ústupu a na světlo se dere nová třída R5. Jak tato konfrontace vrcholné techniky dopadne, to se bude vědět už za pár dní!

JAKUB HOFBAUER