Přestože je kapela v jednom kole, jejich charismatický frontman a zpěvák Igor Timko si udělal čas na své moravské fanoušky, kterým prostřednictvím Deníku poskytl rozhovor.
Jak se teď máte, Igore?
Děkuji za optání. Zrovna dneska jsme byli celá rodinka v cirkusu, ale jinak jsme s klukama z kapely od rána pokračovali ve studiu na přípravách našeho nového alba. Dal jsem si jednu Demänovku (slovenský bylinný likér, pozn. red.) a můžeme debatovat. (úsměv)
Loni na konci listopadu jste se v Českém slavíku stali nejpopulárnější slovenskou kapelou v Česku. Jakou má pro vás toto ocenění váhu?
Samozřejmě to má pro nás velký význam, už jen proto, že jsme tu cenu dostali jen my a nikdo jiný. (úsměv) Česká republika nás v podstatě přijala za vlastní kapelu. Díky tomu se nám volněji dýchá. Máme hodně koncertů, přátel a známých.
Vzpomenete si ještě vůbec na období, kdy jste nebyli jako skupina slavní a nikdo vás neznal?
Psal se rok 1998, kdy už jsme dva roky fungovali jako kapela a snažili jsme se prosadit v první lize na Slovensku. Každé začátky jsou těžké a myslím, že nemá smysl hovořit tady o úskalích, které jsme zažívali v ranném období naší kariéry. Určitě však chci všem mladým muzikantům vzkázat, aby na sobě tvrdě pracovali a hlavně vydrželi! Pamatuji si na jeden okamžik, kdy jsem si myslel, že když napíšu jednu dobrou píseň, bude na celý život vymalováno a hups… od té doby jsme jich napsali přes osmdesát a každý rok začínáme od znova. A tak to má být. Dnes už vím, že jediná veličina, která se nedá nijak oklamat je čas!
Existuje někdo nebo něco, co vás výrazně ovlivnilo?
Moje odpověď nebude objevná, ale o to podstatnější. Rozhodně rodiče, bratři a moje vlastní rodina. Určitě také setkání s velkými současnými umělci jako je Karel Gott, Karel Šíp, Elán, Team, Petr Janda, legendární zvukaři a producenti… Snažíme se je poslouchat a uvědomovat si věci mezi řádky. Můj otec mi říkával: “Hloupý se učí na vlastních chybách, moudrý na chybách druhých.“ Je jasné, že chybám se člověk nevyhne, ale pokud je co nejvíc minimalizuje, ulehčuje si cestu.
Máte vystudované herectví. Kolik hereckých zkušeností už máte za sebou?
Od mých desíti let jich bylo opravdu až až. Hrál jsem vedlejší role, hlavní role, muzikály Beatles, Cikáni jdou do Nebe, Oliver Twist, Cyrano z předměstí. Skutečně od divadla přes rozhlasové inscenace a dabingy… Dodnes mám radost z toho, že jsem měl tu možnost zažít velké herce konce zlaté éry v košické televizi.
Proč tedy nakonec zpěv a ne herectví?
Je to lépe placené. (smích) Skutečný důvod je ovšem daleko pragmatičtější. Herectví je neuvěřitelná řehole a dělat takové zaměstnání si žádá vysokou daň. Musíte být k dispozici celé dny v čase, kdy se zkouší představení, a máte tak minimální čas pro rodinu. Toto jsme v naší kapele eliminovali. I když to tak nevypadá, vracíme se domů v neděli na oběd a na koncerty vyrážíme většinou až ve čtvrtek večer. V muzikantské branži je to asi tak, že každý je se svou rodinou tak často, jak chce.
Čím byste se živil, kdybyste nezpíval a nekoncertoval?
Mám nabídky na moderování, na angažmá v divadlech a dokonce se mi ozvalo několik politických stran, zda-li bych nešel kandidovat… Myslím, že hlady bych určitě neumřel. Ale jednoznačně je mi moc dobře s bratry a kolegy v kapele.
Co pro vás hudba a možnost dělat ji znamená? Je to zábava, způsob obživy nebo něco jiného?
Jedno i druhé. Navíc našimi písněmi vyjadřujeme to, co se sami snažíme i žít, takže demonstrujeme jistou životní filozofii. Podle reakcí posluchačů to mnohým pomáhá a poukazuje na jakousi cestu, kterou je možné se ubírat. To už ale mluvíme o nějakém vyšším principu… a to raději někde u vínka. (úsměv)
Bez debat jste velmi úspěšnou hudební kapelou. Snažíte se posunuvat dál, například rozšířit vaši hudbu do zahraničí?
Současný stav kapely je velmi lichotivý, ale určitě jsme si vědomi toho, že nemusí vydržet věčně. Zkoušeli jsme nějaké aktivity v Polsku a začátkem dubna nám dokonce vydali oficiální singl Jak to jest, tedy polskou verzi Čím to je. Bohužel nám ale chybí člověk, který by tak jako na Slovensku nebo Česku vyhledával a kontaktoval ty správné lidi. No, necháme to osudu. Pokud to vyjde, bude to rozhodně zábava. Pokud ne, tak jsme si odškrtli, že jsme to alespoň zkusili.
A když se zeptám pouze na vás, je něco, čeho byste ještě chtěl v životě dosáhnout?
Chci být tím nejlepším otcem v očích mých dětí. Chci, aby věděly, že jim kdykoli pomůžu, a chci žít normální život. Dostatečně svobodný na to, abych nemusel přemýšlet nad tím, jak někoho omezit kvůli vlastní představě o životě.
S kapelou No Name za sebou máte spoustu koncertů. Existuje nějaký, na který byste nejraději zapomněl?
Nezabývám se negativismem. Takže pokud se nám někdy něco nepodařilo, tak jsem to vypustil z hlavy. Ale těch dobrých koncertů bylo víc… na ty budu vzpomínat, až budu jednou psát paměti.
Sledoval jste v TV pěveckou soutěž Česko-slovenskou Superstar? Jak se vám líbí vítěz, rodák z Košic Lukáš Adamec. Jaký je váš názor na podobné soutěže?
Co se týká Lukáše, ten zpíval ještě dávno předtím, než se v Superstar ukázal a já sám jsem mu před rokem křtil v Košicích album, které natočil s kapelou Siempre. Je to paráda, že vyhrál. V průběhu finálového večera jsem mu dokonce poslal smsky, takže pokud by nevyhrál, dal bych mu je proplatit. (úsměv) Soutěže podobného typu jsou vynikající příležitostí, jak se ukázat světu. Kdyby nebylo Superstar, neměli byste ani Anetu Langerovou nebo my Petra Cmorika, a to jsou bezpochyby talenty. Pro mě to nemá žádnou váhu, ale hlavně, že jsou podporované talenty mladých lidí. Koneckonců je jen na nich, zda se dokáží prosadit i vlastní tvorbou.
Zmínil jste natáčení nového alba. Na co se mohou fanoušci těšit?
Písničky jsou pohodové, vtipné, smysluplné, oslovující, zkrátka po třech letech autorské přestávky (kromě duetu s kapelou Chinaski), je to další dávka povedené tvorby. Dnes už máme asi 80 procent alba natočeného a můžu říct, že nám ty tři roky autorského odpočinku rozhodně prospěly.
V sobotu vás čeká festival Holešovská regata. Jak moc se opět těšíte do Zlínského kraje?
Těšíme se moc a moc! Bože můj, až jednou budu vyprávět svým vnoučatům, co jsme zažili v klubu Golem, na Novestě, v hotelu Moskva nebo v blízkém okolí, tak nevím nevím, zda-li mi budou jěště říkat dědo. (smích)
Festival Holešovská regata má před sebou teprve první ročník. Co rozhodlo o tom, na této akci vystupovat?
Hrajeme většinou na místech, které mají dobré reference, ať už na tradici nebo spolehlivost organizátora. Rádi pomůžeme ve vybudování nového festivalu… a samozřejmě hlavním důvodem jsou i lidé. A řeknu vám, Moraváci se teda umí bavit. (úsměv) Velmi se těšíme i na naše kolegy z hudební branže.
ZUZANA MOLKOVÁ
