Ilja Prachař, rodák z Malenovic u Zlína, nebyl jen Trautenberk. Tahle role pro něj byla spíš menším prokletím, jak zaznělo v dokumentu České televize Dynastie Prachařů. Rád ji ale samozřejmě měl. Všeho s mírou, dalo by se říct. K herectví se syn z proletářské rodiny úředníka zdravotní pojišťovny dostal po válce neobvyklým způsobem.

„Zajel do někdejšího Hotelu Moskva v Gottwaldově, kde tamnímu divadlu řediteloval Zdeněk Míka. Dělali tam tehdy takové pokrokové divadlo mladých. Táta to popisoval tak, že přišel do toho hotelu, zaťukal na Míkovy dveře se slovy: ‚Dobrý den, já jsem Prachař. Vy jste ředitel a já bych k vám chtěl jít jako herec. Na DAMU mě nevzali, protože mám prý takový talent, že můžu jít rovnou k divadlu.‘ Byla to pravda, řekl mu to Karel Höger. A za těmi dveřmi se ozvalo: ‚Jsi ve straně?‘ Táta na to: ‚Ano, jsem.‘ A Míka: ‚Tak zítra přijď.‘ Takhle Míka tátu přijal k divadlu,“ vylíčil ve zmiňovaném dokumentu syn Ilji Prachaře, taktéž herec David Prachař.

Vznikalo tam tehdy autorské divadlo, čerpající témata ze skutečného života obyčejných lidí. A Ilja Prachař začal psát své první divadelní hry jako Zlatá srdce, Domov je u nás, Intermezzo, Svět, kde se nežebrá a především Hádajú sa o rozumné, za kterou získal státní cenu Klementa Gottwalda. Jejím hrdinou byl kolísající, slušný, inteligentní, vtipný člověk, který se zapře, že nevstoupí do JZD. Představení se líbilo. A jak psali tehdejší angažovaní kritici, úspěch Hádajú sa o rozumné už Ilja Prachař nezopakoval.

Autorské partnerství s Dietlem

Po pěti sezonách odešel s částí souboru do Ostravy, ale už v roce 1954 se objevil v Praze, v Divadle S. K. Neumanna v Libni, kam ho angažoval ředitel a režisér Jan Strejček. V roce 1959 vstoupil poprvé na jeviště vinohradského divadla, které se pomalu vzpamatovávalo z armádní éry padesátých let a začalo se pouštět do dramaturgicky svobodnějšího repertoáru. Pro divadlo psal v té době své první divadelní hry také Jaroslav Dietl, s nímž se Ilja Prachař sešel i jako autor – bydleli nedaleko sebe v Krči a společně psali scénář k prvním dílům Tří chlapů v chalupě a hlavně k nejstaršímu českému televiznímu seriálu Rodina Bláhova, ve kterém zároveň i hrál. „Když mi to psalo, tak jsem psal, když ne, tak jsem hrál. Vyprávělo se o mně, že jsem nejlepší autor mezi herci a nejlepší herec mezi autory,“ vtipkoval Prachař.

close Trautenberk, Anče a Hajnej (Ilja Prachař, Hana Maciuchová, Jaroslav Satoranský) info Zdroj: se svolením České televize zoom_in Trautenberk, Anče a Hajnej (Ilja Prachař, Hana Maciuchová, Jaroslav Satoranský)

Televizních a filmových zářezů měl pak na kontě nepřeberné množství. Zahrál si například hospodáře Baltazara v Cestě hlubokým lesem, Šidláka ve filmu …a pátý jezdec je Strach, příslušníka VB Slámu v Holce na zabití, továrníka Kazdu v Hříšných lidech města pražského, Oskara Loewesteina v Modlitbě pro Kateřinu Horowitzovou, Waltera Reinka ve Spalovači mrtvol, továrníka Richarda Čadka v epizodě Hon na lišku z Třiceti případů majora Zemana nebo Plécmeru ve Všech dobrých rodácích.

Slávista, kuchař i čtenář

Začátkem devadesátých let omezil svoji uměleckou činnost, které se musel definitivně vzdát po mozkové mrtvici. Zemřel 10. srpna 2005 ve věku 81 let. Ve volném čase rád vařil, prý zejména ptáčky, četl, poslouchal vážnou hudbu a byl zapáleným fanouškem fotbalové Slavie.

| Video: Youtube

„Táta měl kořeny v Moravském Písku, odkud pocházel jeho otec. Hodně a rádi jsme tam jezdili, já mimochodem dodneška, protože tam máme hrob, kde je pochovaná moje praprababička. Jezdil jsem a stále jezdím, pokud jsem pracovně zrovna někde v okolí, i do Uherského Hradiště, kde později bydleli děda s babičkou. Celou tu oblast včetně Luhačovic, Zlína a Kroměříže dobře znám, je to unikátní místo. Jo, a v Polešovicích měl můj táta bratrance, který měl vinný sklep. Obyčejně jsme tam jeli s představou, že tam zůstaneme jen na den, ale nakonec z toho byly tři dny,“ uvedl v rozhovoru pro Deník David Prachař, kmenový herec pražského Národní divadla, který se už brzy představí coby Josef Rychtář ve třetí sérii televizního seriálu o zpěvačce Ivetě Bartošové.

David, Jakub, František. A taky dcery

Po otci kromě herectví David podědil i fanouškovství pro Slavii, stejně tak jako jeho synové Jakub a František. Prvně zmíněný, jehož má s herečkou Danou Batulkovou, už patří mezi zavedené tváře seriálů, filmů, televizní zábavy a je známý i coby člen kapely Nightwork. Nedávno si zahrál například ve vánoční pohádce Krakonošovo tajemství, v níž má jeho postava Štěpána hodně společného s Trautenberkem.

„Řekl bych, že Trautenberk je Štěpánův předobraz, ale má s ním pramálo společného. Marketingově je to ovšem perfektní. To je pravda. Proto mám možná jako Štěpán i podobné kotlety, jaké nosil Trautenberk. Nemusím asi říkat, že Krkonošské pohádky v hlavní roli s Františkem Peterkou a mým dědou jsem měl a mám v oblibě, jsou součástí mého života. To je jasné,“ podotkl Jakub Prachař, který jako by svému dědovi vypadl z oka. Vídat jej můžeme i na divadelním jevišti, například v inscenaci Federer – Nadal v pražském Divadle La Fabrika, u níž je podepsaný jako autor námětu. „Tu hru jsme nazkoušeli před jedenácti lety, abychom se víc viděli, myslím i s mým spolužákem, režisérem Petrem Kolečkem. Zmiňovaní tenisté už tenis nehrají, my ano,“ smál se Jakub Prachař.

Jeho mladší syn František z manželství s Lindou Rybovou se teprve herecky rozkoukává. Když spolu všichni nedávno vystupovali v generačním souboji slavných v pořadu Máme rádi Česko, prohlásil David Prachař, že fakticky nemůže prohrát, protože má v každém týmu syna, takže to má pojištěné padesát na padesát. Ale benjamínek se nedal: „Vidím na tobě ten stres, tati, důvod je, že silně prohráváš. Je mi to líto, jsi tu o čtyřicet let déle než já a stejně prohráváš,“ bavil se na tátův účet Franta. Před kamerami to bral David ještě statečně. „Přetvařoval jsem se, ale teď ho neodvezu autem, domů pojede tramvají. Děti mají být trestané, aby si vážily života a aby věděly, zač je toho loket,“ myslí si David.

A další kvíz na závěr. Předveďte se, jak znáte legendární večerníček Krkonošské pohádky:

Vedle synů jsou vidět i jeho dcery – Mariana, Josefína a Rozálie. Dvě posledně zmíněné si zahrály v seriálu Lež na pláži. „Natáčet se sestrou bylo moc fajn, přirozené, a to vám hodně pomáhá,“ shodly se Josefína a Rozálie. Jejich děda Ilja Prachař, zakladatel jedné herecké dynastie, by z nich měl určitě radost.