„Umělecká kovařina je mým povoláním, ale zabývám se především ploty a mřížemi. Volná tvorba je mým vyjádřením vztahu k církvím jako institucím,“ poznamenává Szalay.

Jak naznačuje, není nevěřící, ale svojí tvorbou vyjadřuje nesouhlas s chováním církve jako instituce a některých jejích představitelů. Ve svých plastikách tak často kritizuje například vztah k penězům či bezhlavému trvání na některých dogmatech. Naopak přiznává svůj obdiv k mnohým osobnostem, které křesťanskou církev otevírají a přibližují i mladým lidem.

„Papež Jan Pavel II. byl nejenom pro mě velkou osobností díky činům, které konal. Byl to velmi charismatický a dobrý člověk,“ neskrývá výtvarník svůj obdiv k předchozí hlavě katolické církve.

Jeho kritický pohled se ale týká všech církví bez výjimky a vnitřní bolestí jej naplňuje konflikt s Východem. „Je děsivé, když někdo posílá děti umřít jako sebevražedné atentátníky ve jménu Alláha,“ poznamenává kovář, jenž svá díla netvoří promyšleně, ale jeho práce se rodí emotivně.