„Podobná setkání jsme ve hvězdárně mívali už v osmdesátých letech. Tenkrát to bylo ale spíše privátní. Ukazovali jsme si svoje díla a předávali si zkušenosti,“ vzpomíná Svozil.
Za vstřícnost hvězdárny pro ni začal Broďan vyrábět kosmickou techniku, která zdobí její útroby dodnes. „Některé družice a rakety byly plastové, jiné z papíru. Vyráběl jsem taky třeba jen podle fotografií v časopisech,“ prozrazuje člen astronomického kroužku.
Nejpracnějším kouskem za celou jeho tvůrčí kariéru byla zmenšenina amerického raketoplánu, který pro hvězdárnu slepil až během několika měsíců. „Je z papíru a jsou na něm i ty nejmenší detaily. Dokonce celá kabina s přístrojovou deskou, která je ale bohužel uzavřená a nejde do ní nahlédnout,“ podotýká muž.
Čas a trpělivost podle něj však vyžadují všechny modely. Dokazuje to svou více než čtyřicetiletou praxí. „Začínal jsem ještě na devítiletce a lepím prakticky dodnes. Doufám, že mi to ještě nějaký ten rok vydrží. Je to koníček na celý život a pořád mě to baví,“ míní Petr.
Za totality podle něj nebylo vůbec jednoduché rozvíjet takové hobby. Dobré modely prostě nebyly k mání. „Navíc v tuzexech se nenabízelo nic moc kvalitního. Mnohdy lepší a dostupnější výrobky dělala tuzemská kovovýroba v Prostějově, odkud jsem měl také svůj první letoun,“ dodává Svozil.
V současnosti už muži nedělá problém nedostatek modelů, spíš místo v pokoji. Ten zdobí více než stovka kusů menších i větších výtvorů. „Už je téměř nemám kam dávat. Někdo má na poličkách hrníčky, já na ně skládám letadla. Ty největší jsem musel pověsit na stěnu na špagáty, protože se jinam prostě nevešly. Proto teď raději lepím menší věci,“ uzavírá Broďan.
